Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. červenec 2019
Sv. Marty, Marie a Lazara, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vděčně tě z duše upřímné,
přešťastná Marto, chválíme,
neboť jsi směla častokrát
v domě svém Krista uvítat.

Vzácnému hostu vroucně jsi
sloužila s péčí největší,
láska ti klidu nedala,
o mnohé ses vždy starala.

Když staráš se oň pečlivě,
tvá sestra s bratrem dychtivě
sytí se jeho milostí,
stravou to žití, svatosti.

Pouť smrti když mu nastala
a sestra masti chystala,
tys bděla, chtějíc spolu s ní
mu přispět v službě poslední.

Teď u Pána tys návštěvou.
Dej, ať nám srdce k němu lnou,
aby zůstala pro něho
sídlem přátelství věrného.

Buď sláva svaté Trojici,
že v nebeský chrám zářící
dovolí též nám vystoupit,
ji s tebou věčně velebit. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
R. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

     ¹Bratři, podáváme vám zprávu, jakého projevu Boží přízně se dostalo církevním obcím v Makedonii: ²navštívilo je sice těžké soužení, ale byli přitom plní radosti, a přesto, že jsou tak velice chudí, velkodušně se projevilo jejich dobré srdce. ³Mohu to dosvědčit, že udělali všechno, co mohli, ano ještě více, než mohli, ⁴a sami od sebe a velmi naléhavě prosili o milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k podpoře křesťanů. ⁵Udělali více, než jsme čekali: už napřed sami sebe odevzdali Pánu a nám, protože Bůh to chtěl. ⁶A proto jsme vybídli Tita, aby i toto dílo lásky u vás dokončil, jak s tím už dříve začal.
     ⁷Nuže, jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. ⁸Neříkám to jako rozkaz, ale chtěl bych na horlivosti druhých vyzkoušet, že také vaše láska je pravá. ⁹Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. ¹⁰Přitom vám dávám radu, neboť vám to bude k užitku. Začali jste to už dříve, minulý rok, nejen dělat, ale i dělat ochotně. ¹¹Teď tedy doveďte to dílo ke konci, aby té ochotné vůli také odpovídal vykonaný skutek – ovšem podle vašich možností. ¹²Neboť je-li tu ochota, je milá podle toho, co kdo má, ne, co kdo nemá. ¹³Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: ¹⁴za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, ¹⁵jak stojí v Písmu: ‚Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.‘
     ¹⁶Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný zájem o vás. ¹⁷Neboť přijal toto naše vybídnutí, ba ukázal ještě větší horlivost a z vlastního popudu se k vám odebral. ¹⁸Posíláme s ním i bratra, o kterém jde chvála po všech církevních obcích pro hlásání evangelia. ¹⁹Mimo to nám ho církevní obce také vybraly, aby nás doprovázel na cestě za tím dílem lásky, které konáme k slávě samého Boha a jako projev naší ochoty. ²⁰Chceme se tak vyhnout tomu, aby nás nikdo nemohl podezírat při obstarávání tohoto bohatého daru. ²¹Hledíme totiž, aby všecko bylo dobré nejen před Pánem, ale i před lidmi. ²²Zároveň však ještě posíláme s nimi našeho bratra, o kterém jsme se často při mnoha příležitostech přesvědčili, že je horlivý, a teď ještě horlivější, protože k vám má plnou důvěru.
     ²³Co se týče Tita: je to můj společník a spolupracovník u vás; co se pak týká těch našich bratří: jsou to poslové církevních obcí a dělají Kristu čest. ²⁴Podejte jim proto důkaz, že je máte rádi a že to bylo oprávněné, když jsme se vámi před církevními obcemi chlubili.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Slova našeho Pána Ježíše Krista nás povzbuzují, abychom směřovali k jednomu cíli, když se lopotíme v tomto světě, plném mnoha starostí. Směřujeme však k cíli stále ještě jako poutníci, dosud nemáme trvalé přebývání, jsme stále ještě na cestě, dosud nejsme doma, stále ještě toužíme a dosud nevlastníme. Směřujme však, směřujme neúnavně a vytrvale, abychom jednou mohli k cíli dojít.
     Marta a Marie byly dvě sestry, příbuzné nejenom rodem, ale i vírou. Obě přilnuly k Pánu, obě svorně sloužily Pánu, když byl jako člověk u nich přítomen. Marta ho přijala, jako se přijímají poutníci. Ale vlastně tehdy služebnice přijala svého Pána, nemocná svého Zachránce, tvor svého Tvůrce. Sama potřebujíc nasycení Duchem, přijala ho, aby nasytila jeho tělesný hlad. Neboť Pán se rozhodl přijmout přirozenost služebníka, a jako služebník se dal sytit od služebníků, ne z nutnosti, ale aby jim prokázal milost. Vždyť to byl projev přízně, že se dal sytit. Protože měl tělo, pociťoval zajisté hlad a žízeň.
     Tak byl Pán přijat jako host, ten Pán, který do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali; ale všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.¹ Přijímá služebníky za vlastní a činí z nich své bratry; vykupuje zajatce a činí z nich své spoludědice. Ale nikdo z vás ať neříká: „Šťastní, kdo směli přijmout Krista do svého domu!“ Nermuť se, nereptej, že ses narodil v době, kdy už nevidíš Pána v lidském těle. Neodepřel ti tuto milost. Říká: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.²
     Ostatně, Marto, požehnaná za svou dobrou službu, dovol mi, abych ti řekl: Odměnou, kterou za svou práci získáš, je odpočinutí. Nyní jsi zaměstnána mnoha službami, chceš nasytit smrtelná těla, i když jsou to těla svatých. Ale až přijdeš do nebeského domova, najdeš tam poutníka, jemuž bys mohla prokázat pohostinství? Najdeš tam hladového, jemuž bys dala chléb? Žíznivého, abys mu dala pít? Nemocného, abys ho navštívila? Uraženého, abys ho mohla udobřit? Mrtvého, abys ho mohla pochovat?
     To všechno už tam nebude. Ale co tam tedy bude? To, co si vybrala Marie. Tam budeme syceni a nebudeme sytit druhé. Tam bude v plnosti a  dokonalosti to, co si zde vybrala Marie, když z bohatého stolu, z Pánových slov, sbírala alespoň drobky. Chcete vědět, co tam bude? Sám Pán říká o svých služebnících: Amen, pravím vám: Pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je.^{3
     1} Jan 1, 11.12
     ² Mt 25, 40
     ³ Lk 12, 37

RESPONSORIUM

Nebo:

Z kázání svatého opata Bernarda

     Uvažujme, bratři, o tom, jak v tomto našem domě řád lásky rozdělil tyto tři věci: Martě dal sloužit v domě, Marii dal kontemplaci, Lazarovi pokání. Každá duše, která je dokonalá, má tyto věci současně; přesto se zdá, že k jednotlivým lidem víc patří jednotlivé z těch věcí — aby se jedni věnovali kontemplaci, jedni se oddali službě bratřím, jedni v duši s hořkostí uvažovali o letech svého života, jako by s mnoha zraněními spali v hrobech. Jistě, právě tak je to potřeba: Marie aby zbožně a ve výšinách myslela na svého Boha, Marta s dobrotou a milosrdně na svého bližního, Lazar v bídě a pokorně na sebe samého.
     Ať každý uváží svůj stupeň. I kdyby se v této obci našli Noe, Daniel a Job, oni sami budou svou spravedlností ¨vysvobozeni — říká Pán —, ale syna nebo dceru nevysvobodí.¹ Nikomu nelichotíme, aby se ani nikdo z vás nevydal sám na scestí! Lidé, kterým nebyla dána důvěra, aby něco rozdělovali, nebyla svěřena žádná služba, ti se totiž budou muset úplně usadit, buď s Marií u Ježíšových nohou, nebo ovšem s Lazarem uvnitř hrobu. Proč by se Marta, která se stará o mnoho věcí, neměla kvůli mnoha věcem zneklidňovat? Ale tobě, pro kterého to není nutnost, je ze dvou věcí třeba jen jedno: buď se nezneklidňovat v nitru, ale spíš se v Pánu radovat, anebo — když toho ještě nejsi schopen — se nezneklidňovat kvůli velmi mnoha věcem, ale jen vzhledem k sobě, jak to o sobě říká prorok.²
     Ale je zapotřebí napomenout i samotnou Martu. Mezi těmi, kdo něco rozdělují, se nejvíc hledá to, aby byl ten člověk věrný. A věrný je tehdy, když nehledá, co je jeho, ale co je Ježíše Krista — pak to bude čistý záměr; ani nevykonává svou vůli, ale Pánovu — pak to bude činnost, která má řád. Existují totiž takoví, jejichž oko se nedívá prostým způsobem — a ti už svou odměnu mají. Existují takoví, kteří jsou vedeni vlastními vnitřními hnutími — a všechno, co přinášejí, sv. Marty, Marie a Lazara je poskvrněné, protože se v tom nacházejí projevy jejich vůle.
     Přistup teď se mnou ke svatební písni a uvažujme, jak ženich, když volá nevěstu, ani neopomene někoho z těch tří, ani k tomu nic nepřidá. Říká: Vstaň, pospěš si, má přítelkyně, moje krásko, moje holubičko, a pojď!³ Copak tu není přítelkyně, která je zaměřena na Pánův zisk a s věrností za něj pokládá i svůj život? Kolikrát totiž kvůli jednomu z jeho nejmenších přeruší duchovní úsilí, tolikrát kvůli němu duchovně pokládá svůj život. Copak tu není kráska, která s nezakrytou tváří odráží jako v zrcadle slávu Páně a tak se přetváříme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on, jako působením Ducha Páně?⁴ Copak tu není holubička, která naříká a sténá ve skalní úkrytech, v dutinách ve zdi, jako pohřbená pod kamenem?
     ¹ Ez 14, 14.16
     ² Srov. Žl 42(41), 7
     ³ Pís 2, 10
     ⁴ 2 Kor 3, 18

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum