Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. květen 2019
3. NEDĚLE V DOBĚ VELIKONOČNÍ

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Aleluja, kámen je od hrobu odvalen, aleluja.

Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)

³ Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
      jeho velikost se nedá vystihnout.
⁴ Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
      o tvých mocných činech dále vypráví,
⁵ mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
      Velké divy tvé ať slaví písněmi,
⁶ o síle tvých činů s úctou hovoří, *
      nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
⁷ Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
      nad spravedlností tvou ať jásají!

⁸ Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
      shovívavý, plný milosrdenství.
⁹ Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
      jeho láska platí všemu stvoření. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Aleluja, kámen je od hrobu odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

¹⁰ Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
      tobě zasvěcení ať tě velebí!
¹¹ Ať tvou slavnou vládu připomínají *
      a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
¹² Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
      sláva vznešeného tvého království.
¹³ Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
      nade všemi rody panování tvé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

¹³ Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁴ Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
      všechny ponížené opět pozdvihne.
¹⁵ Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
      ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
¹⁶ ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
      dobrotivě sytíš všechno živoucí. –

¹⁷ Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁸ Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
      všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
¹⁹ Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *
      slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
²⁰ Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
      všechny bezbožné však stihne záhubou. –

²¹ Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
      Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
      vždy a do věčnosti, na věky všech věků!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

V. Mé tělo znovu ožilo, aleluja.
O. Chci Boha vyznávat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹viděl jsem, že Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, uslyšel jsem, jak jedna ze čtyř bytostí volá hromovým hlasem: „Pojď!“ ²Podívám se, a hle – bílý kůň; ten, který na něm seděl, držel luk. Byl mu dán věnec a vyjel jako vítěz, aby zvítězil.
     ³Když rozlomil druhou pečeť, uslyšel jsem volat druhou bytost: „Pojď!“ ⁴A vyjel jiný kůň, rudý; tomu, který na něm seděl, byla dána moc, aby vzal zemi pokoj a lidé aby se navzájem pobíjeli a byl mu dán velký meč.
     ⁵Když rozlomil třetí pečeť, uslyšel jsem volat třetí bytost: „Pojď!“ Podívám se, a hle – kůň černý; ten, který na něm seděl, držel v ruce váhy. ⁶A uslyšel jsem, jak ze středu těch čtyř bytostí volá nějaký hlas: „Mírka pšenice za denár, tři mírky ječmene za denár. Avšak oleji a vínu neškoď!“
     ⁷Když rozlomil čtvrtou pečeť, uslyšel jsem volat čtvrtou bytost: „Pojď!“ ⁸Podívám se, a hle – kůň plavý; ten, který na něm seděl, měl jméno Smrt a za ním šla říše mrtvých. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby hubili mečem, hladem, morem a zemskými šelmami.
     ⁹Když rozlomil pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. ¹⁰A volali ze všech sil: „Pane svatý a  věrný, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš obyvatele země za to, že prolili naši krev?“
     ¹¹Tu každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud nebude doplněn počet také jejich spoluslužebníky a jejich bratřími, kteří mají být utraceni jako oni.
     ¹²Potom jsem měl další vidění, když rozlomil šestou pečeť, povstalo silné zemětřesení, slunce zčernalo jako tmavý pytel, měsíc byl samá krev ¹³a hvězdy padaly z nebe na zem, jako fíkovník shazuje padavky, když jím zalomcuje silný vítr, ¹⁴obloha zmizela, jako když se složí svitek a všechny hory a ostrovy se vyšinuly ze svého místa. ¹⁵Pozemští králové a velmožové, velitelé, boháči a mocní a všichni, otroci i svobodní, skryli se do jeskyň a skalních trhlin v horách ¹⁶a volali na hory a skály: „ Padněte na nás a ukryjte nás před tváří toho, který sedí na trůně, a před Beránkovým hněvem, ¹⁷protože přišel velký den jejich hněvu. Kdo bude moci obstát?“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z „První apologie“ od svatého mučedníka Justina

     Tomuto pokrmu říkáme eucharistie, díkůvzdání. Nesmí na něm mít účast nikdo jiný než ten, kdo věří v pravdivost našeho učení, kdo byl omyt koupelí na odpuštění hříchů, koupelí znovuzrození, a kdo žije tak, jak nám to odkázal Kristus.
     Nepřijímáme tu totiž obyčejný chléb a obyčejný nápoj; ale jak jsme byli poučeni, právě takovým způsobem, jakým byl náš Spasitel Ježíš Kristus skrze Boží slovo učiněn tělem, a měl tělo a krev pro naši spásu, je tělem a krví vtěleného Ježíše také tento pokrm, nad nímž byla skrze jeho slovo pronesena modlitba díkůvzdání a z něhož se proměnou živí naše těla a naše krev.
     Apoštolové totiž ve svých pamětech, které nám předali a které nazýváme evangelia, sdělili, že jim Ježíš dal následující příkaz: Když vzal do rukou chléb a vzdal Bohu díky, řekl: To konejte na mou památku; toto je mé tělo.¹ A podobně když vzal do rukou kalich a vzdal Bohu díky, řekl: Toto je má krev.² A že to svěřil pouze jim. A my už si to od té doby stále navzájem připomínáme. Přitom ti z nás, kteří mají nějaký majetek, přispívají všem potřebným; a jsme stále pospolu. A při všem, co obětujeme, velebíme Stvořitele veškerenstva skrze jeho Syna Ježíše Krista a skrze Ducha Svatého.
     V den, kterému se říká den Slunce – to je v neděli – se všichni, ať přebývají ve městech nebo na venkově, shromažďují na jednom místě a čte se z pamětí apoštolů nebo ze spisů proroků, dokud je možno. Potom, když předčítající skončí, pronese představený řeč, v níž napomíná a vybízí k napodobování všeho toho krásného.
     Potom všichni společně vstaneme a nahlas se modlíme. A jak jsme o tom již dříve mluvili, když naše modlitby skončí, přináší se chléb a víno s vodou. Dále se hlasitě modlí představený, a vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem „amen“. Každý pak dostává a přijímá z pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. Zámožní dobrovolně dávají podle vlastního uvážení, každý, co uzná za vhodné. To, co se takto sebere, se ukládá u představeného, a ten pak z toho vypomáhá sirotkům a vdovám i lidem, kteří pro nemoc nebo z nějaké jiné příčiny trpí nedostatkem, také uvězněným a cizincům, kteří tam zavítali na svých cestách, prostě stará se vůbec o všechny, kdo jsou v nouzi.
     Toto shromáždění konáme všichni společně v den Slunce předně proto, že je to den, v němž Bůh změnil tmu a beztvarou hmotu a stvořil svět, a dále proto, že v tento den vstal náš Spasitel Ježíš Kristus z mrtvých. Neboť den před Saturnovým dnem – to je před sobotou – ho ukřižovali a den po Saturnově dni, to jest v den Slunce, se zjevil svým apoštolům a učedníkům a naučil je tomu, co jsme i vám předložili k úvaze.
     ¹ Lk 22, 19
     ² Mt 26, 28

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum