[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. leden 2019
První mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Sirachovcovy

Všechna moudrost přichází od Boha
a je s ním navěky.
Písek moře a kapky deště
a dny staletí – kdo může spočítat?
Výši nebes a šíři země,
hloubku moře – kdo může změřit?
Dříve než to všechno byla stvořena moudrost,
zkušená rozvaha je od věčnosti.
Zdroj moudrostí je Boží slovo na výsostech,
věčné příkazy jsou její cesty.
Kořen moudrostí – komu byl odhalen,
a záměry její – kdo poznává?

Znalost moudrostí – komu byla zjevena,
bohatou zkušenost – kdo pochopil?
Pouze jeden je moudrý, nesmírně strašný,
ten, který sedí na svém trůnu – Pán.
On ji stvořil,
viděl ji a spočítal
a vylil ji na všechna svá díla,
na vše, co žije, podle své štědrosti;
udělil ji těm, kteří ho milují.

Bázeň před Pánem je čest a sláva,
veselost a koruna radosti.
Bázeň před Pánem občerstvuje srdce
a přináší radost, veselí a dlouhý život.
Tomu, kdo se bojí Pána, nakonec bude dobře
a bude požehnán v den své smrti.

Počátek moudrosti je bát se Pána,
věrným byla vrozena už v mateřském lůně.
Mezi lidmi se usadila od pradávna,
věrně se přimkla k jejich potomstvu.
Naplnění moudrostí je bát se Pána,
opájí lidi svými plody.
Celý jejich dům plní skvosty
a spižírny svými plody.

Koruna moudrosti je bázeň před Pánem,
dává vzejít blahu a zdraví.
Dává vyprýštit vědě a moudré rozvaze,
rozhojňuje slávu těm, kdo ji mají.
Kořen moudrosti je bát se Pána
a její ratolest je dlouhý život.
 

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům  

     Budeme vytrvale a naléhavě prosit Stvořitele všeho, aby v celém světě bděl nad spásou těch, které počítá ke svým vyvoleným, skrze svého milovaného služebníka Ježíše Krista. Skrze něho nás povolal z temnoty ke světlu¹, z nevědomosti k poznání slávy svého jména, abychom v jeho jméno doufali. V něm je prvopočátek všeho stvoření. Tys otevřel oči našich srdcí², abychom poznali, že ty jsi ten jediný Nejvyšší mezi nejvyššími, Svatý mezi svatými³. Ty ponižuješ pýchu domýšlivých⁴ a maříš úklady pohanů⁵, pozvedáš ponížené a  domýšlivé ponižuješ.⁶ Obohacuješ a ochuzuješ,⁷ vydáváš na smrt i obdařuješ životem.⁸ Jsi jediný dobrodinec duchů a Bůh všech tvorů;⁹ nahlížíš do propastí,¹⁰ bdíš nad lidskými skutky, pomáháš těm, kdo jsou v nebezpečí, a zachraňuješ zoufalé.¹¹ Ty jsi Stvořitel a Pán všech duchů. Rozmnožuješ národy na zemi a ze všech jsi vyvolil ty, kteří tě milují skrze Ježíše Krista, tvého milovaného služebníka. Skrze něho jsi nás poučil, posvětil a vyvýšil.
     Prosíme tě, Hospodine, buď naším pomocníkem a štítem.¹² Přispěj těm z nás, kteří jsou v soužení, nad poníženými se slituj, sklíčené pozdvihni, ukaž se prosícím, nemocné uzdrav. Ty v tvém lidu, kteří bloudí, uveď na správnou cestu. Nasyť lačné, vysvoboď naše vězně, posilni bezmocné, utěš bázlivé. Ať poznají všechny národy, že ty jediný jsi Bůh,¹³ Ježíš Kristus že je tvůj služebník a my tvůj lid, ovce pastvy tvé.¹⁴
     Na poznatelných účincích jsi ukázal neměnný řád světa. Ty, Pane, jsi stvořil okrsek země, jsi věrný po všechna pokolení, spravedlivý v soudech, obdivuhodný v síle a velebnosti. Moudře tvoříš a rozumně udržuješ, co jsi stvořil. Jsi dobrý ve všem, co je vidět, a laskavý k těm, kdo v tebe důvěřují. Milostivý a plný slitování, odpusť nám naše hříchy a nepravosti, poklesky a nedbalosti!
     Nepočítej hříchy svých služebníků a služebnic, nýbrž nás očisť očistou své pravdy a veď naše kroky,¹⁵ abychom žili v čistotě srdce¹⁶ a činili, co se líbí¹⁷ tobě i našim vládcům.
     Ano, Hospodine, ukaž nám svou tvář k dobrému¹⁸ pokoji. Ať nás tvá mocná ruka střeží a tvé rameno¹⁹ ať nás ochrání před každým hříchem i před těmi, kteří nás nespravedlivě nenávidí.
     Dej svornost a pokoj nám i všem obyvatelům země, jako jsi dal našim otcům, když k tobě volali ve víře a v pravdě.²⁰ Ty jediný nám můžeš prokázat tato i ještě větší dobrodiní. Tebe velebíme skrze velekněze a ochránce našich duší Ježíše Krista, skrze něhož buď tobě sláva a moc nyní i po všechna pokolení až na věky. Amen.
     ¹ srov. 1 Petr 2, 9
     ² srov. Ef 1, 18
     ³ srov. Iz 57, 15 (LXX)
     ⁴ srov. Iz 57, 13
     ⁵ srov. ž 32 (33), 10
     ⁶ srov. Lk 1, 51-52
     ⁷ srov. 1 Sam 2, 7; Lk 1, 53
     ⁸ srov. Dt 32, 39
     ⁹ srov. Nm 16, 22; 27, 16
     ¹⁰ srov. Dan 3, 55
     ¹¹ srov. Jdt 9, 11
     ¹² srov. Žl 113B (115), 9
     ¹³ srov. 1 Král 8, 60
     ¹⁴ Žl 78 (79), 13; srov. Žl 94 (95), 7;; 99 (100), 3
     ¹⁵ srov. Žl 118 (119), 133
     ¹⁶ srov. 1 Král 9, 4
     ¹⁷ srov. Dt 12, 25
     ¹⁸ srov. Žl 66 (67), 2; 79 (80), 4
     ¹⁹ srov. žl 135 (136), 12
     ²⁰ srov. Žl 115 (116), 13; 1Tim 2, 7

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum