Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. září 2018
Panny Marie Bolestné, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vedle kříže Matka stála,
slzy žalem prolévala,
když pněl na něm její Syn.

Její duši rozechvělou,
sklíčenou a rozbolněnou
roztínal meč ostřím svým.

Nevýslovně zarmoucena
byla Panna vyvolená,
Matka Pána našeho.

Jak se celá žalem chvěla
dobrá Matka, když viděla
trpět Syna drahého.

Kdo by za slzy se styděl,
kdyby Matku Pána viděl
v jejím bolu nesmírném?

Kdo by necítil s ní v hoři,
kdyby viděl Matku Boží
tolik trpět se Synem?

To pro hříchy lidu svého
vidí Syna zmučeného,
jak byl krutě zbičován.

Vidí, jak Syn sladký všemi
byl při smrti opuštěný,
jak vydechl duši Pán.

Dej mi, Kriste, po smrti mé,
ať mne tvoje Matka přijme
do tvé slávy vítězné. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

¹Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,
pohlédni a viz naše pohanění!
²Naše dědictví se dostalo cizincům,
vetřelcům naše domy.
³Stali jsme se sirotky bez otce,
naše matky jsou jako vdovy.
⁴Svou vodu pijem za peníze,
své dříví získáváme za plat.
⁵Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,
jsme unaveni a nemáme klid.
⁶Do Egypta jsme vztáhli ruce,
do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.

⁷Naši otcové hřešili – a nejsou,
my však nesem jejich nepravosti.
⁸Panují nad námi otroci,
z jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.
⁹Přinášíme si v nebezpečí chléb,
že meč stihatele vezme nám život.
¹⁰Naše kůže jsou černé jako pec
od palčivého hladu.
¹¹Na Siónu zneuctili ženy,
panny v judských městech.
¹²Jejich rukou byla pověšena knížata,
před starci nemají úctu.
¹³Jinoši musí nosit žernov, chlapci klesají pod dřívím.
¹⁴Starci vymizeli z bran,
jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.

¹⁵Zmizela radost našeho srdce,
v nářek se změnil náš rej.
¹⁶Spadla koruna z naší hlavy;
běda nám, že jsme zhřešili!
¹⁷Proto zchřadlo naše srdce,
proto se zkalil náš zrak:
¹⁸na hoře Siónu jsou lupiči,
rejdí po ní lišky.

¹⁹Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,
tvůj trůn je po všechna pokolení.
²⁰Proč bys na nás zapomínal na věky,
proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?
²¹Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme,
obnov nám bývalé časy,
²²jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,
nerozhněval se na nás navždy!

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

     O mučednictví Panny Marie se dovídáme z proroctví Simeonova i ze samotné zprávy o umučení Páně. Stařec Simeon říká o chlapci Ježíšovi: On je ustanoven jako znamení, kterému se bude odporovat. A Marii řekl: I tvou vlastní duší pronikne meč.¹
     Opravdu, blahoslavená Matko, tvou duší pronikl meč. Jinak, kdyby jí nepronikl, neprobodl by tělo tvého Syna. Neboť když tvůj Ježíš – on patří sice všem, ale zvláště tobě – vydechl naposled, ukrutné kopí se už ani nedotklo jeho duše; nešetřilo sice ani mrtvého, ale už mu nemohlo ublížit, jenom mu otevřelo bok; tvou duší však proniklo. Vždyť jeho duše už tam nebyla, ale tvoje nemohla být z těla vytržena. A tvou duší pronikla tak silná bolest, že tě můžeme právem uctívat jako víc než mučednici, neboť to, jak jsi v soucitu trpěla s ním, převyšovalo všechen pocit tělesného utrpení.
     Což pro tebe nebyla ostřejší než meč ta slova: Ženo, to je tvůj syn?² Vždyť ta slova pronikala opravdu duší a zasahovala až do rozdělení duše a ducha.³ Jaká to výměna! Je ti odevzdán Jan místo Ježíše, služebník místo Pána, učedník místo Mistra, syn Zebedeův místo Syna Božího, pouhý člověk místo pravého Boha. Jak by tato slova nepronikla tvou duší, tak citlivou, když při pouhé vzpomínce na ně puká i naše srdce, ačkoli je kamenné a tvrdé jako železo?
     Nedivte se, bratři, že lze nazvat Marii mučednicí v duši. Může se divit jen ten, kdo si nevzpomíná, že slyšel, jak Pavel uvádí mezi největšími zločiny pohanů jejich bezcitnost.⁴ K něčemu takovému mělo srdce Mariino daleko; kéž mají k tomu daleko i její nepatrní služebníci.
     Ale snad někdo řekne: „Což nevěděla předem, že Kristus zemře?“ Ano, nepochybně věděla. „Což nedoufala, že zase ihned vstane?“ Ano, jistě pevně doufala. „A přesto měla takovou bolest, když byl ukřižován?“ Ano, měla tak velikou bolest. Ale co je to s tebou, bratře, a odkud máš tu svou moudrost: proč se divíš víc tomu, že Maria trpěla spolu se svým Synem, než že on trpěl? Jestliže on mohl zemřít i tělesně, nemohla ona spolu s ním umírat v srdci? To první způsobila láska, nad kterou nikdo neměl větší; i to druhé způsobila láska, která po lásce Kristově neměla sobě podobnou.
     ¹ Lk 2, 34-35
     ² Jan 19, 26
     ³ srov. Žid 4, 12
     ⁴ srov. Řím 1, 31

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum