Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

5. červenec 2018
Druhé mezidobí, 13. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Můj synu, zachovej má slova.
R. Dodržuj mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ¹Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, ²pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“ ³Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“
     ⁴Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: ⁵„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? ⁶Vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z Egypta, až do dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku. ⁷Kdekoli jsem chodil s izraelskými syny, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
     ⁸A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, ⁹a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednal jsem ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. ¹⁰Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. ¹¹Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. ¹²Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. ¹³Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. ¹⁴Já mu budu otcem a on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti, budu ho bít stejnou metlou, jakou biji ostatní lidi, ranami, jako jiné smrtelníky; ¹⁵svou přízeň však mu neodejmu, jako jsem ji odňal Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. ¹⁶Proto tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“
     ¹⁷Nátan mluvil k Dávidovi podle všech těchto slov a podle tohoto vidění.
     ¹⁸Když promluvil Nátan k Davidovi, král vešel do stánku a před Hospodinem mluvil toto: „Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům, žes mě přivedl až sem? ¹⁹To se ti však zdálo ještě málo, Pane, Hospodine, a proto jsi své sliby rozšířil i na dům svého služebníka do daleké budoucnosti a dáváš to poznat člověku, Pane, Hospodine! ²⁰O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Pane, Hospodine, ty znáš svého služebníka. ²¹Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. ²²Vždyť jsi tak veliký, Hospodine, Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli. ²³Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný národ na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za svůj lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který jsi vykoupil z Egypta, z národů, z jeho bohů. ²⁴Ustanovil jsi pro sebe svůj lid, Izraele, jako svůj lid navěky, a ty, Hospodine, stal ses jeho Bohem. ²⁵A nyní, Hospodine, Bože, splň slib, který jsi dal svému služebníku a jeho domu navěky, a jednej podle toho, co jsi řekl.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „O předurčení svatých“
od svatého biskupa Augustina

     Nejkrásnějším příkladem předurčení a milosti je sám Spasitel, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.¹ Jaké předchozí zásluhy, ať ze skutků či z víry, si mohla získat lidská přirozenost, která v něm je, že se tímto prostředníkem stal? Ať někdo odpoví, čím si onen člověk zasloužil, aby ho Slovo, které je od věčnosti s Otcem, přijalo v jednotu osoby jako jednorozeného Syna Božího? Předcházelo tomu z jeho strany vůbec nějaké dobro? Co předtím dělal, v co věřil, o co prosil, aby ho to přivedlo k této nevýslovné slávě? Právě Slovo, které tohoto člověka učinilo a přijalo, způsobilo, že od chvíle, kdy začal být, začal být zároveň jediným Synem Božím.
     Kéž se nám tedy v Kristu, naší Hlavě, ukáže sám pramen milosti, z něhož se rozlévá milost do všech jeho údů, do každého podle míry, jakou je schopen pojmout. Každý člověk, který začne věřit, se stává křesťanem právě tou milostí, kterou se onen člověk od počátku stal Kristem; každý člověk se znovu rodí z téhož Ducha, z něhož se narodil Kristus, a týž Duch, který v nás působí odpuštění hříchů, způsobil, že on žádný hřích neměl. A Bůh předem věděl, že to tak učiní. To je tedy ono předurčení svatých, nejjasněji zářící v tom, který je Svatý svatých. Kdo by je mohl popírat, rozumí-li správně slovům Pravdy? Vždyť jsme právě poznali, že i sám Pán slávy, jakožto člověk učiněný Synem Božím, byl předurčen.
     Předurčen byl tedy Ježíš, a to tak, že ten, který měl být podle těla synem Davidovým, měl být zároveň podle Ducha posvěcení pravým a mocným Synem Božím,² protože se narodil z Ducha Svatého a z Panny Marie. To je to jedinečné a nevýslovně uskutečněné přijetí člověka Božím Slovem, že se pravdivě a ve vlastním smyslu může nazývat zároveň Synem Božím i synem člověka. Synem člověka, protože ten, kdo byl přijat, je člověk, a Synem Božím, protože ten, kdo ho přijal, je jednorozený Bůh; jinak bychom museli věřit ne v trojici, ale ve čtveřici.
     Predurčeno bylo i toto veliké povznesení lidské přirozenosti, tak vznešené a závratně vysoké, že výš už se vůbec povznést nemůže. Stejně jako se samo božství už nemohlo pro nás pokořit hlouběji, než když přijalo lidskou přirozenost se vší tělesnou slabostí až po smrt na kříži.³ Takže jako byl ten jeden předurčen, aby byl naší Hlavou, tak jsme my všichni předurčeni, abychom byli jeho údy. Zde ať zmlknou lidské zásluhy, ty přece zahynuly skrze Adama, a ať zavládne Boží milost, ta, která vládne skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jediného Božího Syna a jednoho Pána. A jen ten, kdo by v naší Hlavě nalezl nějaké zásluhy, které předcházely onomu jedinečnému zrození, může i v nás, jeho údech, pátrat po nějakých zásluhách, které by předcházely znovuzrození každého z nás.
     ¹ 1 Tim 2, 5
     ² srov. Řím 1, 4
     ³ srov. Flp 2, 8

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum