Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. březen 2018
Velký pátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Chválou boje vítězného
nyní ať náš jazyk zní
a nechť kříže vítězného
slaví triumf vznešený,
že zvítězil světa všeho
Vykupitel zmučený.

Nad praotcem podvedeným
sám Tvůrce se slitoval,
vždyť jablka soustem jedním
svůj rod smrti zaprodal.
I určil Pán cílem předním,
by strom kletbu stromu sňal.

Toto dílo k naší spáse
žádal si sám věcí řád,
aby dávný lhář a zrádce
byl do vlastní léčky jat
a nám lékem ten strom stal se,
z kterého nás uštkl had.

Proto když se dovršila
plnost času svatého,
poslán je z Otcova sídla
světa Tvůrce, kterého
Panna tělem obdařila
z lůna nedotčeného.

Když věk šesti pětiletí
Beránek už naplnil,
rád jde muky vytrpěti,
vždyť proto se narodil.
Hle, už pní na stromu sněti,
kam k oběti přibit byl.

Otci, Synu buď táž sláva,
též Duchu, jenž těší nás,
ať se ti táž úcta vzdává,
Trojice po všechen čas,
vždyť tvá milost neustává
chránit nás, jež spasilas. Amen. VELKÝ PÁTEK

ŽALMY

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

Ježíš zvolal mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ (Srov. Mt 27, 46)

² Bože, můj Bože, pročs mě opustil? *
      Tak vzdálen jsi mým nářkům a mým prosbám!
³ Můj Bože, volám za dne – neodpovíš, *
      za noci – nedocházím utišení. –

⁴ Ty však jsi svatý, ve svatyni sídlíš, *
      ve chvalozpěvech Izraele trváš.
⁵ Otcové naši doufali jen v tebe, *
      doufali v tebe, tys je vysvobodil;
⁶ volali k tobě, byli zachráněni, *
      doufali v tebe, neupadli v hanbu. –

⁷ Já však už jsem jen červ, ne ani člověk, *
      pro posměch lidem, davu k pohrdání.
⁸ Všichni, kdo na mě hledí, se mi smějí, *
      rty sešklebují, potřásají hlavou:
⁹ "Svěřil se Pánu, ať ho vysvobodí, *
      ať ho teď zachrání, když ho má v lásce.“ –

¹⁰ Vždyť jenom tys mě vyvedl už z lůna, *
      tys mi dal úkryt na matčiných prsou,
¹¹ na tebe odkázán jsem od zrození, *
      jen tys můj Bůh už od matčina klína.
¹² Nevzdaluj se mi, když se blíží muka, *
      a nikde nikdo, aby pomohl!

¹³ Obklopuje mě množství býků, *
      bašanští tuři sevřeli mě,
¹⁴ své chřtány na mě otvírají *
      jako lvi krvelačně řvoucí.
¹⁵ Celý se roztékám jak voda, *
      kosti se ve mně rozpojují
    a moje srdce jako z vosku *
      rozpouští se mi uvnitř těla.
¹⁶ Hrdlo už jako střep mám vyschlé †
      a jazyk na patro se lepí, *
      do prachu smrti jsi mě vrhl. –

¹⁷ Smečka zlých psů mě obkličuje, *
      zločinná tlupa stojí kolem.
¹⁸ Ruce mi proťali i nohy, †
      všechny své kosti mohu spočíst, *
      a oni na mne krutě civí.
¹⁹ Rozdělují si moje šaty, *
      metají kostky o můj oděv. –

²⁰ Ty, Pane, však mi nebuď vzdálen! *
      Ty mi přijď na pomoc, má sílo!
²¹ Zpod meče vytrhni mou duši *
      a z drápů lítých psů můj život.
²² Ze lvího chřtánu vysvoboď mě †
      a zachraň před tuřími rohy! *
      Vyslyš mě, vyslyš ubohého!
²³ Vyprávět budu o tobě svým bratřím, *
      ve shromáždění velebit tě budu.

¶ Tato poslední část žalmu se bere dle vlastního uvážení.

²⁴ Kdo bojíte se Pána, velebte jej, †
      slavte jej všichni z Jákobova rodu, *
      chvějte se před ním, děti Izraele!
²⁵ Protože nepohrdl poníženým, *
      nezošklivil si bídu nebožáka,
    tvář před ním neskryl, ale vyslyšel ho, *
      když k němu v bídě úpěl o pomoc. –

²⁶ Tys cíl mé chvály v shromážděné obci, *
      své sliby splním před ctiteli Páně:
²⁷ Chudobní najedí se do sytosti †
      a chválit budou Pána, kdo jdou za ním, *
      ať jejich srdce věčné věky žije!
²⁸ Rozpomenou se všechny kraje země, †
      vrátí se k Pánu všechny lidské rody *
      a s uctíváním padnou před ním na tvář. –

²⁹ Neboť jen Pánu patří kralování, *
      jeho je všechna vláda nad národy.
³⁰ Jemu ať klanějí se mocní země *
      vzdávají úctu ti, co v hlíně leží! –

³¹ I moje duše pouze jemu žije, *
      všechno mé potomstvo mu bude sloužit.
³² Všem příštím o Pánu se bude zpívat, †
      budoucím hlásat jeho spravedlnost: *
      neboť tak veliké je dílo Páně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

V. Stojí proti mně falešní svědci.
O. V záští mi hrozí záhubou.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ¹¹Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k  tomuto stvořenému světu, ¹²a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. ¹³Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kteří jsou nečistí, k čistotě těla, ¹⁴čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.
     ¹⁵A proto on je prostředníkem nové smlouvy. Svou smrtí dal zadostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. ¹⁶Aby totiž vstoupila v platnost závěť, musí být napřed prokázána smrt toho, kdo tu závěť udělal. ¹⁷Ta závěť je přece platná až po jeho smrti; dokud on žije, nemá jeho závěť právní účinnost. ¹⁸Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve. ¹⁹Neboť když Mojžíš ohlásil celému shromáždění všechna nařízení Zákona, vzal yzop se šarlatovou vlnou a pokropil jak knihu samu, tak všechen lid krví telat a kozlů smíchanou s vodou ²⁰a řekl: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh“. ²¹Podobně pokropil krví i stánek a všechno bohoslužebné nářadí. ²²A skoro všechno – jak Zákon nařizuje – se očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
     ²³Takhle se tedy muselo očišťovat to, co nebeskou svatyni jen připomínalo, ale nebeská svatyně sama vyžaduje obětí vzácnějších, než jsou tyto. ²⁴Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. ²⁵A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, ²⁶jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď, na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. ²⁷A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, ²⁸podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z katechezí svatého biskupa Jana Zlatoústého

     Chceš poznat moc Kristovy krve? Pak se vraťme k jejímu předobrazu, k dávným příběhům, jak se odehrály v Egyptě.
     Zabijte, říká Mojžíš, beránka, na němž není vady, a jeho krví pomažte dveře.¹ Co to znamená? Že krev zvířete je schopna spasit rozumného člověka? Zajisté, říká, ale nikoli proto, že je to krev, nýbrž proto, že je předobrazem krve Páně. Jestliže ďábel nyní uvidí nikoli krev předobrazu rozetřenou po dveřích, nýbrž krev pravdy nanesenou ústy věrných na dveře chrámu, v němž spočívá Kristus, což se tím spíše nestáhne zpět?
     Chceš poznat moc této krve i z jiné strany? Pohleď, odkud zpočátku vytékala a z jakého pramene vytryskla: z výšin kříže, z boku Páně. Jak je psáno, když Kristus zemřel a byl ještě na kříži, přistoupil voják, probodl kopím bok a nato vytekla voda a krev. První byla symbolem křtu, druhá svatých tajemství (eucharistie). Onen voják tedy probodl bok, prorazil stěnu svatého chrámu a já jsem nalezl poklad a získal bohatství. Tak tomu bylo i s Beránkem: Židé ho zabili a mně ta oběť přinesla spásu.
     Z boku vytekla krev a voda.² Toto tajemství nesmíš, můj milý, přejít jen tak beze všeho. Mám ještě dále co mluvit o tajemstvích: řekl jsem, že ona krev a voda jsou symboly křtu a svatých tajemství. Z nich obou se zrodila Církev v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým,³ to jest skrze křest a svatá tajemství. A symboly křtu a svatých tajemství vycházejí z boku. Ze svého boku tedy Kristus vytvořil Církev, jako vytvořil z Adamova boku Evu.
     Proto i Mojžíš, když hovoří o prvním člověku, říká: Kost z mých kostí a tělo z mého těla;⁴ tím nám naznačuje bok Páně. Vždyť jako vzal kdysi Bůh z boku a vytvořil ženu, tak nám dal krev a vodu ze svého boku a vytvořil Církev. A jako tenkrát vzal z boku, když Adam spal a nevěděl o sobě, obdobně i nyní dal krev a vodu až po své smrti.
     Viděli jste, jakým způsobem se Kristus zasnoubil se svou nevěstou? Viděli jste, jakým pokrmem nás všechny živí? Týž pokrm nás utváří i živí. A  jako krmí žena toho, koho porodila, vlastní krví a mlékem, tak i Kristus neustále živí svou krví ty, jimž dal život.
     ¹ srov Ex 12, 5-7
     ² Jan 19, 34
     ³ Tit 3, 5
     ⁴ Gn 2, 23

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum