Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. květen 2017
Sv. Filipa Neriho, kněze, památka

Narodil se 21.VII.1515 ve Florencii jako syn notáře. Kolem roku 1536 přišel do Říma, založil tam společnost pro pomoc chudým a nemocným „Oratorium Boží lásky“, věnoval velkou péči mladým lidem. V roce 1551 přijal kněžské svěcení a usiloval o náboženskou obnovu Říma novými pastoračními metodami. Spolu s několika dalšími světskými kněžími začali bydlet společně (1564) a v roce 1575 dosáhli papežského schválení jako kongregace oratoriánů. Zemřel 25.V.1595 a roku 1622 byl prohlášen za svatého.

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.

V. Uslyšíš slovo z mých úst.
O. A budeš mluvit mým jménem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

3, 1-10

Jsme Boží děti

     ¹Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. ²Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
     ³Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. ⁴Kdo páchá hříchy, přestupuje Boží zákon – hřích je totiž přestoupení Božího zákona. ⁵A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil. On však je bez hříchu. ⁶Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, nikdy ho neviděl ani nepoznal.
     ⁷Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý. ⁸Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec. ⁹Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha.
     ¹⁰Podle toho se rozeznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nežije spravedlivě, není z Boha; ani ten, kdo nemiluje svého bratra.

RESPONSORIUM

1 Jan 3, 1. 2

O. Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: * nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.
V. Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. * Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

(Sermo 171, 1-3.5: PL 38, 933-935)

Radujte se v Pánu stále

     Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v Pánu, ne v duchu světa. Neboť kdo chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím.¹ A jako člověk nemůže sloužit dvěma pánům,² tak se nikdo nemůže radovat i v duchu světa i v Pánu.
     Ať tedy nabývá převahy radost v Pánu, dokud neskončí radost v duchu světa. Radost v Pánu ať je stále větší; radost v duchu světa ať je stále menší, dokud neskončí. Tím není řečeno, že se nesmíme radovat, když žijeme v tomto světě, nýbrž abychom, i když žijeme ještě v tomto světě, už se radovali v Pánu.
     Ale někdo by mohl říci: Žiji ve světě, a tak raduji-li se, raduji se tam, kde jsem. Co na to říci? Žiješ-li ve světě, nežiješ v Pánu? Slyš, co říká tentýž apoštol Athéňanům ve Skutcích apoštolů o Bohu a našem Pánu a Stvořiteli: V něm žijeme, hýbáme se a jsme.³ Ten, který je všude, kde by mohl nebýt? Nevybízel nás apoštol právě proto: Pán je blízko, o nic nemějte starost?⁴
     Je to něco velikého, že vystoupil nad nebesa, a přece je blízko těm, kteří žijí na zemi. Kdo je ten tak vzdálený a přitom blízký, ne-li ten, který se stal z milosrdné lásky nám tak blízký?
     Neboť celé lidské pokolení je onen člověk, kterého lupiči nechali ležet na cestě napůl mrtvého, kolem něhož kněz i levita přešli dál, ale kterého se ujal Samaritán a postaral se o něj.⁵ A ten, který je nesmrtelný a spravedlivý, byl od nás lidí smrtelných a hříšných daleko, ale sestoupil k nám, aby se stal – on vzdálený – naším blízkým.
     Neboť on nejedná, jak pro své viny zasloužíme.⁶ Jsme totiž synové. Jak to dokážeme? Zemřel za nás jeden Jediný, aby nezůstal jediným. Nechtěl být jediným ten jeden, který za nás zemřel. Jediný Syn Boží učinil mnohé Božími syny. Svou krví si získal bratry; ačkoli sám byl zavržen, postavil se za ně, sám prodán, je vykoupil, sám potupen, dal jim důstojnost, sám zabitý, daroval jim život.
     A proto, bratři, radujte se v Pánu,⁷ ne v duchu světa. To znamená, radujte se z pravdy, ne ze špatnosti; radujte se z naděje na věčný život, ne z marnosti tohoto světa. Tak se radujte. A kdekoli a jakkoli dlouho zde budete, Pán je blízko, o nic nemějte starost.⁸
     ¹ srov. Jak 4, 4
     ² srov. Mt 6, 24
     ³ Sk 17, 28
     ⁴ Flp 4, 5-6
     ⁵ srov. Lk 10, 25-37
     ⁶ Žl 102 (103), 10
     ⁷ Flp 4, 4
     ⁸ Flp 4, 5-6

RESPONSORIUM

2 Kor 13, 11; Řím 15, 13a

O. Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji. * Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi, aleluja.
V. Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře. * Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi, aleluja.

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum

Iz 63, 1-5

Pán vítězí nad nepřáteli

Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)

Kdo tedy přichází z Edomu, *
z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
a jde kupředu v plnosti své síly? -

"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -

Sám jsem šlapal v kádi *
    a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
    dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
    a potřísnil jsem si celý oděv. -

Neboť mám v srdci den hněvu, *
    přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
    Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
    podpořila mě má rozlícenost.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Oz 6, 1-6

Pán je milosrdný a líbí se mu láska, ne oběti

Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)

"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
    Rozdrásal, uzdraví nás; *
    udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
    třetího dne nás pozdvihne *
    a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
    jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
    jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –

Co s tebou udělám, Efraime? *
    Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
    jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
    zabil jsem je slovy svých úst *
    a můj soud vyvstane jako světlo.

Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
poznání Boha spíš než celopaly.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sof 3, 8-13

Ti, kdo zbudou z Izraele, budou nakonec spaseni

Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)

Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
    v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
    shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
    veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
    bude pohlcena celá země. -

Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
    aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
    a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
    přinesou můj obětní dar. –

Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
   jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
   tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
    na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
    jen pokorný a skromný lid. -

A ve jménu Páně bude hledat útočiště
    zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
    už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
    klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
    aniž by je kdo znepokojoval. –

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty v každé době posíláš svým služebníkům svého Svatého Ducha, aby je naplňoval láskou a vedl ke svatosti; naplň i naše srdce radostnou zbožností, jaká vyzařovala ze svatého Filipa. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. květen 2017Sv. Filipa Neriho, kněze, památka

25. květen 2017
Sv. Filipa Neriho, kněze, památka