Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2017
Doba velikonoční, 4. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ^15.5viděl jsem, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, ⁶a z něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou. ⁷A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky. ⁸A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch sedm ran oněch sedmi andělů.
     ^16.1A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“
     ²Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm, kteří se klaněli jejímu obrazu.
     ³Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.
     ⁴Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev. ⁵A uslyšel jsem, jak říká anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a  který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. ⁶Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev! Zaslouží si to! ⁷A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“
     ⁸Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo moc pálit lidi krutým žárem ⁹a lidé byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.
     ¹⁰Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a lidé se bolestí kousali do jazyka; ¹¹rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.
     ¹²Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
     ¹³Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové jako žáby – ¹⁴to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.
     ¹⁵„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“
     ¹⁶Drak je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.
     ¹⁷Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“ ¹⁸A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení nebylo! ¹⁹Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. ²⁰Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa. ²¹Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

     Pán Ježíš dává svým učedníkům nové přikázání. Mají se navzájem milovat. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem.¹
     Což to však již nebylo přikázáno ve Starém zákoně? Miluj svého bližního jako sám sebe.⁰² Proč tedy Pán nazývá to přikázání novým, když je již tak staré? Asi proto, že z nás svléká starého člověka a obléká nás v nového.³ Toho, kdo naslouchá, nebo přesněji toho, kdo poslouchá, činí láska vskutku novým. Ne ovšem každá láska, ale jen taková, jakou Pán odlišuje od tělesné, když dodává: tak, jak jsem já miloval vás.⁴
     Taková láska nás proměňuje, činí z nás nové lidi, dědice Nové smlouvy, ty, kteří zpívají novou píseň.⁵ Tak láska, nejmilejší bratři, učinila novými lidmi již ve Starém zákoně ty, kteří byli spravedliví, patriarchy a proroky, a později obnovila i blažené apoštoly. A také nyní ta láska obnovuje národy a z veškerého lidského rodu, rozptýleného po celém světě, vytváří a shromažďuje nový lid, tělo nové nevěsty zasnoubené jednorozenému Synu Božímu, té, o níž se ve Velepísni říká: Kdo je ta, jež celá bílá stoupá vzhůru?⁶ Celá bílá, protože nová. Čím jiným však nová, ne-li oním novým přikázáním?
     A proto se její údy o sebe navzájem starají; trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny, a dostává-li se jednomu údu slávy, všechny se s ním radují.⁷ Slyší totiž a  zachovávají ona slova: Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem. Milujte se navzájem ne jako ti, kdo šíří zhoubu,⁸ ani jako se milují lidé, protože jsou lidé, ale abyste se navzájem milovali jako ti, kdo se milují, protože jsou všichni bohové a synové Nejvyššího,⁹ takže jsou bratry jeho jediného Syna; abyste se navzájem milovali takovou láskou, jakou je miloval on, když je chtěl přivést k cíli, kde se naplní jejich touha, kde se nasytí dobrem veškerá jejich touha.¹⁰ Neboť tehdy, až Bůh bude všechno ve všem,¹¹ všechny touhy pominou.
     Kéž nám tuto lásku dá sám ten, jenž praví: Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.¹² Miloval nás přece proto, abychom se i my navzájem milovali; svou láskou k nám nás chtěl přimět k tomu, abychom se k sobě vzájemnou láskou připoutali i my a pevně spojeni tímto věčným poutem abychom opravdu byli údy těla patřícího k tak vznešené Hlavě.
     ¹ Jan 13, 34
     ² Lv 19, 18
     ³ srov. Ef 4, 22-24
     ⁴ Jan 13, 34
     ⁵ srov. Zj 14, 3
     ⁶ Pís 8, 5 (LXX)
     ⁷ srov. 1 Kor 12, 25.26
     ⁸ srov. Jud 10
     ⁹ Žl 81 (82), 6
     ¹⁰ srov. Žl 102 (103), 5
     ¹¹ srov. 1 Kor 15, 28
     ¹² Jan 13, 34

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum