Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I
1 Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
2 Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň! –
3 Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
4 tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
5 on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost. –
6 Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
7 Ukázal cestu Mojžíši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.
8 Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
9 Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme. –
11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
12 Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
13 Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
15 Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
16 zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.
17 Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír. –
20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
21 Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
22 Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.
V.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
Já, Jan, 14.14měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý
věnec a v ruce ostrý srp. 15Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl
na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ 16A tehdy ten,
který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata.
17Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. 18Další
anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny
z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ 19Pustil se tedy anděl svým srpem do
práce na zemi, uřezal hrozny z pozemské vinice a naházel je do velkého lisu Božího hněvu. 20Lisovalo se mimo město
a z lisu tekla krev a sahala koním až po uzdu na vzdálenost tisíc šest set honů.
15.1A potom jsem viděl na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv.
2A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s ohněm. U toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili v boji se
šelmou, s jejím obrazem a s číslem vyjadřujícím její jméno. Měli citery ke chvále Boží 3a zpívali píseň Mojžíše,
Božího služebníka, a píseň Beránkovu:
„Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky,
Pane, Bože vševládný!
Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty,
králi národů!
4Kdo by nevzdával, Pane, úctu
a slávu tvému jménu?
Vždyť ty jediný jsi svatý!
Všechny národy přijdou
a budou se před tebou klanět,
neboť se ukázalo,
že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O Trojici“ od svatého biskupa Hilaria z Poitiers
Jestliže se opravdu Slovo stalo tělem,1 pak také my opravdu přijímáme v Pánově pokrmu toto vtělené Slovo. Právem proto věříme, že v nás přirozeně zůstává; vždyť
jakmile se narodil jako člověk, přijal také jednou provždy přirozenost našeho těla a svou lidskou přirozenost spojil ve spasitelném znamení těla, na němž máme účast,
s přirozeností věčnou. A tak tvoříme všichni jednotu, neboť v Kristu je Otec a v nás je Kristus.2 Nuže, prostřednictvím těla je Kristus v nás
a my jsme v něm; a to, co jsme my, je spolu s ním v Bohu.
Do jaké míry v něm prostřednictvím svátosti společenství těla a krve jsme, dosvědčuje on sám, když říká: Tento svět mě už neuvidí. Ale vy mě uvidíte, protože já jsem
živ a také vy budete živi. Neboť já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.3 Kdyby měl přitom na mysli pouze jednotu vůle, proč by vykládal přímo o tom, jakého
stupně a řádu má být jednota, která se má uskutečnit? Což ne proto, abychom věřili, že zatímco on je v Otci svou božskou přirozeností, my v něm jsme naopak v
důsledku jeho tělesného zrození a on je přítomen v nás ve svátostném tajemství? Tak se tedy vysvětluje dokonalá jednota dosažená skrze Prostředníka: že zatímco my
zůstáváme v něm, zůstává on v Otci, a zůstávaje v Otci zůstává v nás. A tak tedy dosahujeme jednoty s Otcem: když se Synem, který je v Otci
přirozeně přítomen na základě svého zrození, jsme přirozeně v Otci také my, protože Syn v nás přirozeně zůstává.
O povaze této přirozené jednoty v nás říká on sám: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.4 Nebude v něm zajisté
nikdo jiný, než v kom bude on sám. Jedině kdo jí Kristovo tělo, bude mít v sobě to, co on sám přijal.
O tajemství této dokonalé jednoty učil již dříve, když říkal: Tak jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mé tělo, bude žít ze mne.5 Žije
tedy
skrze Otce; a stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce, žijeme skrze jeho tělo i my.
Každého přirovnání se užívá k lepšímu porozumění, abychom na základě předloženého příkladu pochopili, oč se jedná. Nuže, hlavním motivem našeho života je, že při vší
své tělesnosti máme v sobě Krista. Ten v nás zůstává skrze svoje tělo a my budeme žít skrze něho stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce.
1 Jan 1, 14
2 srov. Jan 17, 21
3 srov. Jan 14, 19.20
4 Jan 6, 56
5 srov. Jan 6, 57
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
První kantikum
Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)
Kdo tedy přichází z Edomu, *
z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
a jde kupředu v plnosti své síly? -
"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -
Sám jsem šlapal v kádi *
a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
a potřísnil jsem si celý oděv. -
Neboť mám v srdci den hněvu, *
přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
podpořila mě má rozlícenost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)
"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
Rozdrásal, uzdraví nás; *
udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
třetího dne nás pozdvihne *
a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –
Co s tebou udělám, Efraime? *
Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
zabil jsem je slovy svých úst *
a můj soud vyvstane jako světlo.
Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
poznání Boha spíš než celopaly.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)
Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
bude pohlcena celá země. -
Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
přinesou můj obětní dar. –
Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
jen pokorný a skromný lid. -
A ve jménu Páně bude hledat útočiště
zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
aniž by je kdo znepokojoval. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů.
Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl:
„Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední
mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes
třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že
měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly,
jeho však neviděli.“
A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít
do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání,
rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce,
když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli:
"Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty dáváš věřícím život, poníženým slávu a spravedlivým blaženost; vyslyš naše pokorné prosby
a z nevyčerpatelného pokladu své lásky naplňuj naši touhu po těchto darech, které jsi nám ve své štědrosti
slíbil. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie