Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. leden 2016
První mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

Přistupte ke mně, kdo po mně toužíte,
a nasyťte se mými plody.
Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší,
mít mě je nad plástev medu.
Kdo mě požívají, ještě lačnějí,
kdo mě pijí, ještě žízní.
Kdo mě poslouchá, nebude zklamán,
nezhřeší, kdo se o mě snaží.“
To všechno je kniha smlouvy nejvyššího Boha,
zákon, který nám vyhlásil Mojžíš
jako dědictví pro Jakubovo společenství.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

     Nikdo nemůže poznat Otce bez Božího Slova, to znamená, nezjeví-li ho Syn, a nikdo nemůže poznat Syna bez Otcovy dobré vůle. A  tuto dobrou vůli Otce uskutečňuje Syn: Otec posílá, Syn je posílán a přichází. Otce, který je pro nás zcela neviditelný a nevymezitelný, poznává jeho vlastní Slovo; a protože je Otec nevypověditelný, sám Syn nám o něm řekl. A naopak, své Slovo zná jen Otec. To je ona dvojí skutečnost, kterou nám Pán zjevil. Proto tedy Syn odhaluje svým zjevením poznání Otce. A poznání Otce je zjevení Syna, neboť všechno je zjeveno prostřednictvím Slova.
     To byl důvod, pro který Otec zjevil Syna: aby se v něm on sám zjevil všem a aby všechny, kdo v něho věří (věřit v něho znamená konat jeho vůli), právem přijal do neporušitelnosti a věčné blaženosti.
     V stvoření Slovo zjevuje Boha, jenž je stvořil, ve světě zjevuje Pána, jenž jej učinil, v každém výtvoru zjevuje Umělce, jenž jej vytvořil, v Synu zjevuje Otce, který ho zplodil. Všichni o tom sice stejně hovoří, ale přesto nemají stejnou víru.
     Už skrze Zákon a proroky zvěstovalo Slovo stejně sebe i Otce. A ačkoli všichni lidé slyšeli stejně, přesto nevěřili stejně. Nakonec se Otec zjevil přímo ve svém Slově, které bylo viditelné a jehož se všichni mohli dotýkat, i když ne všichni v něj stejně uvěřili; všichni však viděli v Synu Otce, neboť neviditelnou skutečností Syna je Otec a viditelnou skutečností Otce je Syn.
     Syn slouží Otci a všechno od počátku až do konce vede k naplnění. Bez něho nikdo nemůže poznat Boha. Neboť poznáním Otce je Syn a poznání Syna je v Otci a skrze Syna je zjeveno. Proto Pán řekl: Nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn a ten, komu to Syn chce zjevit.¹
     „Chce zjevit“ se netýká pouze budoucnosti, jako by Slovo začalo zjevovat Otce až po narození z Marie. Má všeobecnou platnost a týká se času jako celku. Od počátku stojí Syn při svém díle a všem zjevuje Otce podle toho komu, kdy a jak Otec chce. A proto ve všem a skrze všechno je jeden Bůh Otec, jedno Slovo, to je Syn, a jeden Duch. A je jedna spása pro všechny, kdo v něho věří.
     ¹ Mt 11, 27

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum