Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. listopad 2014
Druhé mezidobí, 31. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Makabejské

     ³²Po svátcích zvaných Letnice vytáhli na Gorgiase, vládce Idumeje. ³³Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. ³⁴Když se střetli v boji, padlo něco málo židů.
     ³⁵Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakenorova, se vrhl na Gorgiase, chytil ho za plášť a silou táhl; chtěl ho totiž dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgias utekl do Marisi. ³⁶Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji. ³⁷Rodnou řečí vzkřikl a za zpěvu bojové písně se nečekaně vrhl na Gorgiasovy oddíly a obrátil je na útěk.
     ³⁸Potom vedl Juda své vojsko do města Odollamu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a  slavili sobotu. ³⁹Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. ⁴⁰U každého z padlých našli pod šatem amulety bůžků z Jamnie, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli.
     ⁴¹Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. ⁴²Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek zcela odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. ⁴³Uspořádal sbírku dvou tisíc drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. ⁴⁴To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. ⁴⁵Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. ⁴⁶Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého biskupa Řehoře Naziánského

     Co je člověk, že na něho myslíš?¹ Jaké nové tajemství mě tu obestírá? Jsem zároveň malý i velký, ponížený i vznešený, smrtelný i nesmrtelný, jsem pozemšťan i nebešťan. To první souvisí s tímto světem, to druhé s Bohem; to první s tělem, to druhé s duchem. Mám být spolu s Kristem pohřben a  spolu s Kristem vstát z mrtvých,² být Kristovým spoludědicem a stát se Božím synem,³ ano, dokonce Bohem.
     Toto nám chce naznačit ono veliké tajemství, toto nám chce Bůh; neboť on pro nás vzal na sebe lidskou přirozenost a chudobu, aby padlého člověka napřímil, aby Božímu obrazu vrátil neporušenost a člověka znovu obnovil. Máme všichni být jedno v Kristu, neboť on se dokonale stal v nás všech vším,⁴ čím vůbec je; nemáme se už rozlišovat podle toho, jsme-li muž nebo žena, barbar nebo Skytha, otrok nebo svobodný⁵ – to jsou znaky těla – nýbrž máme v sobě nést pouze znamení Boha, neboť od něho a pro něho jsme byli stvořeni, jen od něho máme mít svou podobu a tvar a jen podle něho máme být k poznání.
     Kéž tedy jsme opravdu tím, v co pro velikou dobrotu štědrého Boha tolik doufáme. Vždyť žádá málo, ale dává přemnoho, nyní i v budoucím věku, všem, kdo jej upřímně milují. Kéž tedy všechno snášíme a  ve všem vytrváme,⁶ z lásky k němu a s nadějí v něho. Kéž za všechno vzdáváme díky, za věci příznivé stejně jako za nepříznivé, za radostné i za smutné. Vždyť právě to uvádí Písmo velmi často jako zbraň spásy. Nuže svěřme Bohu svoje duše i duše těch, kdo jako by byli připravenější a společnou cestou všech lidí došli k přijetí v cíli před námi.
     Pane a Tvůrce všeho, a zvláště tohoto stvoření, Bože, Otče a Vůdce svých lidí, ty, který rozhoduješ o jejich životě a smrti, Správce a Dobrodinče našich duší. Ty, jenž všechno činíš, a v pravý čas a  ve své nezměrné moudrosti a prozřetelnosti všechno tvůrčím Slovem proměňuješ, přijmi teď, prosím, Caesaria jako prvotinu našeho odchodu z tohoto světa.
     A náš život spravuj tak dlouho, jak uznáš za vhodné, a potom v příhodný čas přijmi i nás. A až nás budeš přijímat, ať jsme bázní Boží připraveni, nikoli postrašeni; ať před tebou neprcháme a  nemusíme odtud být proti své vůli vytrženi a vyrváni, jak tomu bývá u těch, kdo jsou oddáni světu nebo tělu. Ať naopak ochotně a radostně spěcháme do onoho blaženého a věčného života v Kristu Ježíši, našem Pánu. Tomu buď sláva na věky věků. Amen.
     ¹ Žl 8, 5
     ² srov. Řím 6, 4
     ³ srov. Řím 8, 17
     ⁴ srov. 1 Kor 9, 22
     ⁵ srov. Kol 3, 11; Gal 3, 28
     ⁶ srov. 1 Kor 13, 7

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum