[ nová verze ]
10. srpen 2014, Neděle
3. týden žaltáře
19. NEDĚLE BĚHEM ROKU
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. srpen 2014 Sv. Kláry, panny, památka
Narodila se v roce 1193 nebo 1194 v Assisi a pocházela ze šlechtické
rodiny. Rozhodla se následovat příkladu sv. Františka a svých dvou bratranců
(Silvestra a Rufina), kteří se k němu připojili. Opustila domov,
přijala z rukou sv. Františka řeholní šat (1212) a po krátkém pobytu u
benediktinek se usadila v klášteře u sv. Damiána. Ten se pak stal
mateřským klášterem ženské větve františkánského řádu – klarisek. Brzy se
k ní připojily další, mezi nimi i její dvě rodné sestry (Anežka a
Beatrice) a po smrti otce i její matka Ortulana. Pro přísnost dodržování
naprosté chudoby papežové dlouho váhali s potvrzením její řehole; dočkala
se ho až těsně před svou smrtí. Zemřela 11.VIII 1253 po téměř třicet let
trvající nemoci, která ji většinou poutala na lůžko. Jejího pohřbu se
zúčastnil sám papež Inocenc IV., po dvou letech byla prohlášena za svatou
a kostel sv. Jiří, kde byla pohřbena, byl přebudován v baziliku, která
nese její jméno. Zachovaly se čtyři dopisy, které poslala do Prahy sv. Anežce České.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
V.
Stezku života mi ukazuješ.
R.
Naplněnou radost před tvou tváří.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ozeáše
14,2-10
Výzva k obrácení a příslib záchrany
Tak praví Hospodin:
2"Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu,
neboť jsi padl pro svou nepravost.
3Vezměte s sebou slova modlitby
a obraťte se k Hospodinu;
řekněte mu: ‚Odpusť každou nepravost
a laskavě přijmi,
když ti budeme obětovat plod svých rtů.
4Asýrie nás nezachrání,
na koně nevsedneme,
nebudeme už říkat ‚Bohové naši!‘
dílu svých rukou,
poněvadž sirotek najde u tebe slitování."
5"Zhojím jejich zradu,
milovat je budu velkodušně,
neboť můj hněv se od nich odvrátí.
6Rosou budu Izraeli,
vykvete jak lilie
a jak Libanon vyžene své kořeny.
7Rozprostřou se jeho ratolesti,
jak oliva se bude skvít,
jak Libanon bude vonět.
8Vrátí se a v mém stínu budou bydlet,
obilí budou pěstovat,
vyraší jak réva,
budou mít věhlas jak libanonské víno.
9K čemu budou Efraimu modly?
Vyslyším ho a shlédnu na něj,
jsem zeleným cypřišem,
ode mě je tvůj plod.
10Kdo je moudrý, kéž tomu porozumí,
kdo má důvtip, ať to pozná!
Přímé jsou Hospodinovy cesty,
spravedliví po nich kráčejí,
bezbožní však na nich padnou."
RESPONSORIUM
Oz 14, 5; Jl 4, 21
O.
Zhojím jejich zradu, milovat je budu velkodušně, *
neboť můj hněv se od nich odvrátí.
V.
Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám. Hospodin přebývá na Siónu. *
Neboť můj hněv se od nich odvrátí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svaté Kláry svaté Anežce České
(Edit. I. Omaechevarria, Escritos de Santa Clara, Madrid 1970,
pp. 339-341)
Dívej se na Kristovu chudobu, pokoru a lásku
Šťastný je jistě ten, komu je dáno mít účast na svaté hostině, aby z
hloubi srdce přilnul k tomu, jehož kráse se bez ustání obdivují všechny
blažené sbory nebešťanů. Jeho láska probouzí lásku, pohled na něj
občerstvuje, jeho dobrota nasycuje, jeho sladkost oblažuje, vzpomínka na
něj přináší líbezné světlo, jeho vůní oživnou mrtví, patření na jeho
slávu bude blažeností všech občanů nebeského Jeruzaléma. A protože on je
odleskem věčné slávy, jasem světla věčného a zrcadlem bez poskvrny,1
dívej se denně do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a
pozoruj v něm ustavičně svou tvář, aby ses celá ozdobila uvnitř i
navenek, aby ses oblékla v pestrou nádheru a byla okrášlena květy a
ozdobami všech ctností, jak se sluší na nejčistší dceru a snoubenku
nejvyššího Krále. V tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora
a nevýslovná láska, jak můžeš s pomocí Boží milosti v celém zrcadle
pozorovat.
Dívej se tedy na počátek toho zrcadla: na chudobu toho, který byl položen
do jeslí a zavinut do plének. Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba!
Král andělů, Pán nebe i země, spočívá v jeslích. Uprostřed zrcadla pak
pozoruj pokoru nebo alespoň blahoslavenou chudobu, nesčetné námahy a
strasti, které vzal na sebe pro vykoupení lidstva. A na konci toho
zrcadla pohlížej na nevýslovnou lásku, s níž chtěl trpět na kříži a
zemřít nejpotupnějším způsobem smrti. Sám Kristus – neboť on je to
zrcadlo visící na dřevě kříže – vybízel kolemjdoucí, aby o tom uvažovali:
Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest
jako bolest má.2 Odpovězme volajícímu a naříkajícímu jedním hlasem a
jedním duchem: Ustavičně to mám na paměti, má duše ve mně chřadne.3 Proto
ať stále víc planeš žárem lásky, královno nebeského Krále.
A nadto rozjímej o jeho nevýslovných slastech, věčném bohatství a cti, a
vzdychajíc z nesmírné touhy a lásky srdce, volej: „Přitahuj mě, a
poběžíme za tebou po vůni tvých mastí,4 nebeský Ženichu. Poběžím a
nezemdlím, dokud mě neuvedeš do vinného sklepa,5 dokud tvá levice nebude
pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat6 a nepolíbíš mě
blaženým polibkem svých úst.“7
A až budeš pohroužena v toto rozjímání, pamatuj na mě, svou chudičkou
matku, a věz, že jsem nesmazatelně zapsala tvou drahou památku na desky
svého srdce, neboť jsi mi ze všech nejdražší.
1 srov. Mdr 7, 26 (Vulg.)
2 Pláč 1, 2
3 Pláč 3, 20
4 Pís 1, 3 (Vulg.)
5 srov. Pís 2, 4
6 srov. Pís 2, 6
7 srov. Pís 1, 1
RESPONSORIUM
Žl 72 (73), 26; srov. Flp 3, 8.9
O.
Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy.
V.
Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s ním spojena. *
Pán je má skála a můj úděl navždy.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 1-12
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly
kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži
v oslnivě bílém rouchu.
Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován
a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova;
a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za tvým voláním a
zamilovala si chudobu; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom nepřilnuli k
věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k patření na tebe v nebeské
slávě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|