Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. květen 2014
6. NEDĚLE V DOBĚ VELIKONOČNÍ

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Aleluja, kámen je od hrobu odvalen, aleluja.

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

¹ Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *
²   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
³   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,
⁴ vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

⁵ V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.
⁶ Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –
⁷ Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.
⁸ Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.
⁹ Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

¹⁰ Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.
¹¹ Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.
¹² Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Aleluja, kámen je od hrobu odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

¹³ Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
¹⁴ Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *
¹⁵   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

¹⁶ Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.
¹⁷ V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.
¹⁸ Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

¹⁹ Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.
²⁰ Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.
²¹ Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.
²² Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.
²³ Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

²⁴ Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.
²⁵ Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.
²⁶ Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

²⁷ Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.
²⁸ A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
²⁹ Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.
³⁰ Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

³¹ Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!
³² Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.
³³ Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.
³⁴ Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

³⁵ Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

V. Mé tělo znovu ožilo, aleluja.
O. Chci Boha vyznávat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek prvního listu svatého apoštola Jana

     ¹O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. ²Život se zjevil, a my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. ³Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. ⁴Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.
     ⁵To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. ⁶Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale přitom žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. ⁷Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od hříchu.
     ⁸Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. ⁹Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. ¹⁰Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského k druhému listu Korinťanům

     Ti, kteří mají závdavek Ducha a jsou bohatí nadějí na vzkříšení, ti se již jako přítomného dotýkají toho, co teprve očekáváme a říkají: od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek.¹ Vždyť všichni žijeme z Ducha, a nejsme vydáni zániku, který stíhá tělo. Zazářil nám totiž Jednorozený, a tak jsme byli přetvořeni k obrazu Slova, jež všemu dává život.² Dokud panoval hřích, byli jsme zajisté svázáni pouty smrti, ale když nastoupila Kristova spravedlnost, záhubu jsme setřásli.
     Nikdo tedy není odkázán na tělo, to jest na jeho slabost – k níž mezi jiným právem patří také zánik. Když apoštol říká, že nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek, hned dodává, maje před očima nemístné myšlenky některých lidí: Třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme.³ Přímo jako by chtěl říci: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi,⁴ a pro život nás všech podstoupilo podle těla smrt. A právě takového jsme ho poznali; ale od nynějška už ho tak nepoznáváme. I když je totiž v těle, neboť třetího dne znovu ožil a je u nebeského Otce, přesto víme, že je víc než pouhé tělo: Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.⁵
     Stal-li se tedy v tomto všem předchůdcem a vůdcem našeho života, pak máme kráčet v jeho stopách a nemít na mysli především čistě lidské, tělesné, ale to, co naši tělesnost přesahuje. Správně tedy slovutný Pavel dále říká: Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.⁶ Byli jsme totiž pro víru v Krista prohlášeni za spravedlivé,⁷ a tím pominulo naše prokletí. Neboť ten, který pro nás rozdrtil moc smrti, procitl znovu k životu. Tak jsme poznali, jaký je co do své přirozenosti, opravdu Bůh; tomu se klaníme v duchu a v pravdě⁸ a Syn je nám přitom prostředníkem, který od Otce z nebe světu žehná.
     Proto velmi moudře říká veliký Pavel: Všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista.⁹ Opravdu, ani tajemství vtělení, ani z něho plynoucí obnovení nejsou bez vůle Otcovy. Neboť skrze Krista jsme získali k němu přístup, jak sám Kristus říká: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.¹⁰ Takže opravdu to všecko pochází od Boha, který nás smířil skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.^{11
     1} 2 Kor 5, 16
     ² srov. Jan 1, 4
     ³ 2 Kor 5, 16
     ⁴ Jan 1, 14
     ⁵ Řím 6, 9-10
     ⁶ 2 Kor 5, 17
     ⁷ srov. Řím 5, 1
     ⁸ srov. Jan 4, 23
     ⁹ 2 Kor 5, 18
     ¹⁰ Jan 14, 6
     ¹¹ 2 Kor 5, 18

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum