Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. listopad 2013
33. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

¹ Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
      na cestu hříšníků kdo nestoupá *
      a nesedává v kruhu rouhačů,
² kdo naopak se těší ze zákona Páně *
      a dnem i nocí o něm přemítá. –

³ Je jako strom při živých vodách zasazený, *
      ovoce nese správně ve svůj čas
  a jeho listí nikdy nezvadá, *
      cokoli počne, všechno se mu daří. –

⁴ Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
      ti jsou jak pleva unášená větrem.
⁵ Bezbožní proto neobstojí na soudu *
      a hříšní v shromáždění spravedlivých. –

⁶ Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
      zlá cesta hříšných vede do záhuby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

² Pane, kolik je mých nepřátel, *
      kolik těch, kdo proti mně se strojí!
³ Kolik těch, kdo o mně říkají: *
      „Toho ani Bůh už nezachrání!“ –

⁴ Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
      jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
⁵ Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
      vyslyšel mě ze své svaté hory. –

⁶ Klidně uléhám a klidně spávám, *
      klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
⁷ Ani tisíců se nezaleknu, *
      když kol dokola mě obkličují. –

⁸ Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
      Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
      a všem zlým jsi povyrážel zuby.
⁹ Jenom u Pána je jistá spása, *
      sešli svému lidu požehnání!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

V. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle.
R. Moudře se navzájem poučujte a napomínejte.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Joela

Tak praví Hospodin:
^2.21„Neboj se, země,
jásej a raduj se,
neboť Hospodin se ukázal velkým ve svém díle!
²²Nebojte se, polní zvířata,
vždyť se zazelenaly stepní pastviny,
stromoví přineslo své ovoce,
fíkovník a réva vydaly své bohatství.

²³Synové Siónu, jásejte
a radujte se v Hospodinu, svém Bohu,
neboť vám dal
vláhu v pravý čas
a seslal vám
déšť podzimní i jarní jako dříve.
²⁴Humna jsou plná obilí
a lisy budou přetékat
vínem a olejem;
²⁵nahradím vám,
co po léta hltaly kobylky a brouci,
sarančata a housenky,
mé veliké vojsko,
které jsem na vás poslal.
²⁶Najíte se dosyta
a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha,
který s vámi podivuhodně jednal;
už nikdy nebude můj lid v hanbě.

²⁷Poznáte, že já jsem uprostřed Izraele.
Já jsem Hospodin, váš Bůh,
a není jiný,
už nikdy nebude můj lid v hanbě!“

^3.1Potom vyleji svého ducha na všechny lidi,
vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši starci budou mít věštecké sny
a vaši jinoši uzří vidění.
²Ale i na své služebníky a služebnice
vyleji v oněch dnech svého ducha.
³Neobyčejné úkazy způsobím na nebi i na zemi:
krev, oheň a sloupy dýmu.
⁴Slunce se zatmí,
měsíc zkrvaví,
než přijde Hospodinův den
veliký a strašný.

⁵Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno,
neboť na hoře Siónu, v Jeruzalémě
bude spása, jak pravil Hospodin.
Mezi zachráněnými budou ti, které Hospodin povolá.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina

     Zašumte vesele, stromy v lesích, vstříc Pánu, který přichází soudit, přichází soudit veškerou zemi. ¹ Přišel poprvé a přijde zase. Při prvním příchodu zaznělo v evangeliu toto jeho slovo: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak přichází v oblacích.² Co to znamená: od této chvíle? Cožpak Pán nepřijde teprve později, až budou všechna pokolení země nad sebou naříkat? Nejprve přišel v těch, kdo ho hlásali, a naplnil celý svět.³ Neodmítejme tento jeho první příchod, abychom se nemuseli bát druhého.
     Co má tedy křesťan dělat? Užívat tohoto světa, ale nikoli mu otročit. Co to znamená? Mít jako bychom neměli, jak říká apoštol: Bratři: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a  ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí. Rád bych, abyste byli bez starostí.⁴ Kdo nemá starosti, klidně čeká, až jeho Pán přijde. Vždyť co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět? Milujeme, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy? Nuže, ty hříchy mějme v nenávisti a milujme toho, který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme nebo nechceme. Že nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí, že to nevíš.
     Zašumte vesele, stromy v lesích. Přišel poprvé a přijde zase, soudit zemi. Nalezne ty, kteří uvěřili jeho prvnímu příchodu, jak se radují, že přichází soudit zemi.
     On zemi soudí spravedlivě, on ve své pravdě a věrnosti národy řídí.⁵ Co je to spravedlnost a co je pravda? U soudu shromáždí své vyvolené kolem sebe, a ostatní od sebe oddělí: jedny postaví po pravici, druhé po levici. Co je spravedlivější a pravdivější, než že nemohou od soudce čekat milosrdenství ti, kteří před příchodem soudce sami nechtěli milosrdenství prokazovat. Naopak ti, kteří se snažili být milosrdní, budou souzeni milosrdně. Těm po pravici bude řečeno: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.⁶ A přičítají se jim skutky milosrdenství: Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi jíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít⁷ a tak dále.
     Co se naopak vyčítá těm na levici? Že nechtěli prokazovat milosrdenství. A kam půjdou? Jděte do věčného ohně.⁸ Tato hrozná zpráva vyvolá velký nářek. Co však k tomu říká jiný žalm? Ve věčné paměti bude spravedlivý; nemusí se obávat zlé zprávy.⁹ Jaké zlé zprávy? Jděte do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly.¹⁰ Kdo se bude radovat z dobré zprávy, nebude se bát zprávy zlé. To je přece spravedlnost, to je pravda.
     Copak proto, že ty jsi nespravedlivý, přestane být soudce spravedlivý? Nebo proto, že ty jsi lhář, přestane být pravda pravdou? Chceš-li však u soudce nalézt milosrdenství, buď milosrdný, dřív než on přijde. Odpusť, jestliže někdo něco spáchal proti tobě, dávej z toho, čeho máš dostatek. Komu vlastně patřilo, z čeho dáváš? Přece jemu! Kdybys dával ze svého, byla by to štědrost. Protože však dáváš z jeho, jenom vracíš. Máš něco, co bys nebyl dostal?¹¹ Dary Bohu nejmilejší jsou: milosrdenství, pokora, upřímná kajícnost, pokoj, láska. Ty přinášejme, a můžeme bezpečně očekávat příchod soudce, který zemi soudí spravedlivě, on ve své věrnosti národy řídí.
     ¹ Žl 95 (96), 12-13 (Vulg.)
     ² Mk 13, 26 (Vet. lat.)
     ³ srov. Mdr 1, 7
     ⁴ 1 Kor 7, 29-32
     ⁵ Žl 95 (96), 13 (Vet. lat.)
     ⁶ Mt 25, 34
     ⁷ tamtéž, v. 35
     ⁸ tamtéž, v. 41
     ⁹ Žl 111 (112), 6-7
     ¹⁰ Mt 25, 41
     ¹¹ 1 Kor 4, 7

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum