Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. září 2013
25. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

¹ Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
      na cestu hříšníků kdo nestoupá *
      a nesedává v kruhu rouhačů,
² kdo naopak se těší ze zákona Páně *
      a dnem i nocí o něm přemítá. –

³ Je jako strom při živých vodách zasazený, *
      ovoce nese správně ve svůj čas
  a jeho listí nikdy nezvadá, *
      cokoli počne, všechno se mu daří. –

⁴ Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
      ti jsou jak pleva unášená větrem.
⁵ Bezbožní proto neobstojí na soudu *
      a hříšní v shromáždění spravedlivých. –

⁶ Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
      zlá cesta hříšných vede do záhuby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

² Pane, kolik je mých nepřátel, *
      kolik těch, kdo proti mně se strojí!
³ Kolik těch, kdo o mně říkají: *
      „Toho ani Bůh už nezachrání!“ –

⁴ Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
      jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
⁵ Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
      vyslyšel mě ze své svaté hory. –

⁶ Klidně uléhám a klidně spávám, *
      klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
⁷ Ani tisíců se nezaleknu, *
      když kol dokola mě obkličují. –

⁸ Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
      Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
      a všem zlým jsi povyrážel zuby.
⁹ Jenom u Pána je jistá spása, *
      sešli svému lidu požehnání!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

V. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle.
R. Moudře se navzájem poučujte a napomínejte.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     ¹⁵Hospodin mě oslovil: ¹⁶„Synu člověka, náhlou ranou ti odejmu potěšení tvých očí; nesmíš však naříkat ani plakat, nesmíš prolévat slzy. ¹⁷Jen tiše vzdychej, neoddávej se smutku, oviň si hlavu turbanem, na nohou nos sandály, nezahaluj svůj vous, nejez chléb nářku!“
     ¹⁸Ráno jsem mluvil k lidu, večer pak mi zemřela žena a druhý den ráno jsem udělal, jak mi bylo rozkázáno. ¹⁹Tu mi řekli lidé: „Nechtěl bys nám oznámit, co tyto věci znamenají? Děláš je pro nás?“ ²⁰Řekl jsem jim: „Hospodin mě oslovil: ²¹Mluv k Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Dám znesvětit svoji svatyni, pýchu vaší moci, potěšení vašich očí, touhu vašich duší. Mečem padnou vaši synové i  vaše dcery, které jste zanechali. ²²A budete dělat, co jsem udělal já: nezahalíte svůj vous, nebudete jíst chléb nářku. ²³Budete mít turbany na hlavě, obuv na nohou; nebudete naříkat a plakat. Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat. ²⁴Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!
     ²⁵A ty, synu člověka, v den, kdy jim odejmu jejich sílu, jejich pyšnou radost, potěšení jejich očí, předmět jejich starostí, jejich syny a jejich dcery, ²⁷tehdy přijde k tobě uprchlík, aby tě o tom zpravil. V ten den se otevřou tvá ústa, budeš mluvit s uprchlíkem, nebudeš už němý. Tak pro ně budeš znamením: tu poznají, že já jsem Hospodin.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Neposílili jste, co bylo slabé,¹ praví Pán. Říká to špatným pastýřům, těm, kteří myslí jen na sebe, ne na to, co patří Ježíši Kristu.² Pastýřům, kteří k svému prospěchu užívají mléka a vlny, ale o ovce se vůbec nestarají, neřku-li aby posilovali ty, které chřadnou. Mezi ty, kdo jsou slabí, to jest nemají sílu, se počítají i nemocní; ale mezi slabým a mezi nemocným, to jest tím, kdo chřadne, vidím určitý rozdíl.
     To, co se tady, bratři, nějak pokoušíme rozlišit, bychom snad při větší pečlivosti mohli ještě i  sami rozlišit lépe, a právě tak by to mohl učinit někdo zkušenější nebo osvícenější. Prozatím však, abyste neměli zmatek v tom, o čem mluví Písmo, vám povím, jak tomu rozumím já: Slabý člověk je v  nebezpečí, že upadne do pokušení, které ho zlomí. Churavý oproti tomu již onemocněl nějakou žádostí, která mu překáží v tom, aby šel Boží cestou a aby přijal Kristovo jho.
     Jen si těch lidí všímejte: chtějí dobře žít a již se pro to rozhodli, ale jsou méně schopni snášet zlo než hotovi činit dobro. Přitom ke křesťanově síle nepatří jen konat, co je dobré, ale také vydržet, co je zlé. A tak ti, kdo projevují horlivost pro dobré skutky, ale nechtějí nebo nedovedou snášet hrozící útrapy, jsou slabí. Kdežto ti, které nějaká špatná touha učinila milovníky světa a  odvedla je od dobrých skutků, jsou churaví a nemocní, neboť jejich choroba působí, že nemohou dělat nic dobrého, jako by neměli vůbec žádnou sílu.
     Takový byl na duši onen ochrnulý, jehož nemohli vnést dovnitř k Pánu, a proto otevřeli střechu a  tudy ho spustili.³ A právě tak bys to měl ty udělat s duší člověka: otevřít střechu a spustit před Pána ochrnulou duši, která nevládne žádným údem a není schopna konat nic dobrého, poněvadž ji tíží její hříchy a stůně nemocí své náruživosti. Máš-li tedy nemocného, který nevládne údy a je vnitřně ochrnulý, a chceš ho zavést k lékaři – lékař se třeba skrývá a je někde uvnitř; to znamená, že ten pravý smysl bývá v Písmech skrytý – svým výkladem skrytých věcí otevři střechu a spusť ochrnulého dovnitř.
     Slyšeli jste, že se říká těm, kdo to nedělají ani se nesnaží to dělat:Neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné.⁴ To jsme tu již řekli. Myslí se přitom na toho, kdo je zlomený strachem ze zkoušek. Tu však přichází něco, čím se ovazuje, co je zlomené; útěcha slov: Bůh je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.^{5
     1} Ez 34, 4
     ² srov. Flp 2, 21
     ³ srov. Mk 2, 1-12
     ⁴ Ez 34, 4
     ⁵ 1 Kor 10 ,13

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum