Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. leden 2013
Doba vánoční, 2. týden

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Když uzří Dítě králové,
padají v prach a dary své,
zlato i myrhu s kadidlem
mu nesou s láskou v srdci svém.

Všimni si, Hochu, pečlivě
odznaků říše, moci své.
Tvůj věčný Otec trojí cíl
poslání tvému předurčil.

Kadidlo sábské, zlatý dar
hlásají, že jsi Bůh a Král,
zatímco vonné myrhy drť
předvídá temný hrob a smrt.

Slavnější jsi všech velkoměst,
Betléme, jemuž dáno jest,
že narodit se v tobě směl
vtělený Bůh, náš Spasitel.

Jak proroci to hlásali
a v Písmě zaznamenali,
mu Otec – Tvůrce přikázal,
by vládu do svých rukou vzal.

Vládu nade vším, co kde jest,
nad zemí, moři, světy hvězd,
od východu až k západu,
od nebe k pekel základu.

Ježíši, tebe každý chval,
pohanům že ses ukázal,
i Otce, Ducha milosti,
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

² Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?
³ Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

⁴ Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
⁵ Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

⁶ Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.
⁷ Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.
⁸ Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

⁹ Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.
¹⁰ Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!
¹¹ Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.
¹² Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

¹³ Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,
¹⁴ chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.
¹⁵ Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

¹⁶ Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:
¹⁷ Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,
¹⁸ rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

¹⁹ U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,
²⁰ a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.
²¹ Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,
²² jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.
²³ Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

²⁴ Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,
²⁵ ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.
²⁶ Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,
²⁷ v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

²⁸ Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.
²⁹ Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.
³⁰ Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.
³¹ Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

³² U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
³³ neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

³⁴ Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,
³⁵ nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.
³⁶ Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

³⁷ takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.
³⁸ Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.
³⁹ Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

⁴⁰ Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.
⁴¹ V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
⁴² Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

⁴³ Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.
⁴⁴ On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

⁴⁵ kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,
⁴⁶ takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

⁴⁷ Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

⁴⁸ Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

V. Bylo pravé světlo.
O. Které osvěcuje každého člověka.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹⁰Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním,
všichni, kdo ho milujete,
radujte se s ním, radujte se,
všichni, kdo jste nad ním naříkali,
¹¹abyste sáli do sytosti
z prsu, který utěšuje,
abyste pili s rozkoší
ze zdroje jeho slávy.

¹²Neboť tak praví Hospodin:
„Hle, přivalím na něj blaho jako řeku,
jako rozvodněný potok slávu národů.
Budete sát, ponesou vás na zádech
a na klíně vás budou laskat.
¹³Jako matka utěšuje svého syna,
tak já vás potěším,
v Jeruzalémě naleznete útěchu.
¹⁴Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje,
jak tráva vypučí vaše kosti.
Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících
a hněv na jeho nepřátelích.

     ¹⁸Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. ¹⁹Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, k těm, kteří o mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. ²⁰Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. ²¹A také z nich vezmu kněze a levity – praví Hospodin.

²²Neboť jako nová nebesa
a nová země, které udělám,
budou pevně trvat přede mnou
-praví Hospodin-
tak potrvá vaše potomstvo i vaše jméno.
²³O každém novoluní a každou sobotu
přijdou všichni lidé, aby se klaněli před mou tváří
– praví Hospodin.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání biskupa Fausta z Riez

     Třetího dne byla svatba.¹ Co je tato svatba, ne-li zaslíbení spásy člověka a z toho vyplývající radost; spásy, kterou v tajemné symbolice čísla tři slavíme, když vyznáváme víru v Trojici nebo ve vzkříšení třetího dne?
     Vždyť proto je i v jiném čtení z evangelia vítán tancem, hudbou a svatebním šatem návrat mladšího syna,² a znamená to obrácení a přijetí pohanského lidu.
     Proto sestupuje Kristus na zem tak, jako vychází ženich ze své komnaty,³ aby se po vtělení spojil s Církví, až ji shromáždí z národů, a dal jí záruku i věno: záruku, když se Bůh spojil s člověkem; věno, když byl pro spásu člověka obětován. Zárukou rozumíme přítomné vykoupení, věnem život věčný. Pro ty, kdo to viděli, to byl zázrak; těm, kdo to pochopili, je to tajemství spásy. Díváme-li se totiž dobře, nabízí se nám v této vodě přímo podobnost s křtem a znovuzrozením. Když se totiž vzájemně jedno mění v druhé, když se tajemnou proměnou převádí stvoření nižšího řádu v  něco lepšího, tehdy se uskutečňuje tajemství druhého zrození. Voda se náhle mění a sama později bude proměňovat lidi.
     Kristovým zásahem tedy vzniká v Galileji víno; to znamená, že ustupuje zákon a nastupuje milost; mizí stín, vystupuje pravda; věci tělesné nabývají duchovního smyslu; zachovávání starozákonních předpisů přechází v Nový zákon. Jak praví svatý apoštol: To staré pominulo, nové nastoupilo.⁴ A jako voda v oněch nádobách⁵ neztratila nic z toho, co byla, i když začala být něčím, co nebyla, tak ani Zákon potvrzený Kristovým příchodem nezaniká, ale zdokonaluje se.
     Když se tedy nedostávalo vína, bylo poskytnuto víno jiné: víno Starého zákona je sice dobré, avšak víno Zákona nového je lepší.⁶ Starý zákon, který zachovávají Židé, zplaněl v literu; nový, k němuž náležíme, proměňuje dobrý život v milost.
     Dobré je víno Zákona, to znamená dobré přikázání, jestliže slyšíš: Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele.⁷ Ovšem lepší a silnější je víno evangelia, jestliže slyšíš: Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí.^{8
     1} Jan 2, 1
     ² Lk 15, 22-30
     ³ Žl 18 (19), 6
     ⁴ 2 Kor 5, 17
     ⁵ srov. Jan 2, 6-7
     ⁶ srov. Jan 2, 3.10
     ⁷ Mt 5, 43
     ⁸ Lk 6, 27; srov. Mt 5, 44

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant.Dají mu jméno Emanuel - to je "Bůh s námi".

První kantikum