[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. listopad 2012
Sv. Ondřeje, apoštola, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Knížata věčné praříše,
v níž vládne svrchovaný Král,
vás, učedníky Ježíše,
za apoštoly světu dal.

V Jeruzalémě nadhvězdném,
jemuž Beránek sluncem jest,
jste nerozborným základem,
jste perly zářivější hvězd.

Všude jste oslavováni
Církví, Snoubenkou Kristovou,
tu vzkřísili jste kázáním
a posvětili krví svou.

Až přejdou věky staleté
a Kristus k soudu zasedne,
vy zasedat s ním budete
v senátu slávy velebné.

Kéž naší vroucnou oporou
přímluvy vaše stále jsou,
ať zrno, jež jste zasili,
dozraje v rajské obilí.

Buď Kristu dík, jenž učinil
z vás hlasatele Otcovy
a jenž vám srdce proměnil
svým Svatým Duchem obnovy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo.

V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)

² Uslyš, Bože, moje naříkání, *
      před hrůzami nepřátel mě zachraň!
³ Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *
      dorážením těch, kdo pášou křivdy! –

⁴ Jazyky si brousí jako meče, *
      zlými slovy střílejí jak šípy,
⁵ ze zálohy stihnou nevinného, *
      zasáhnou ho náhle, neviděni.
⁶ Odhodlaně kují zhoubné plány, †
      kopou jámy, tajně kladou léčky, *
      říkají si: „Kdo nás může vidět,
⁷ kdo prohlédne utajený záměr?" †
      Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *
      do hlubiny člověkova srdce. –

⁸ Bůh je věru stihne svými šípy, *
      rány zasáhnou je znenadání.
⁹ Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *
       každý nad nimi jen kývne hlavou.
¹⁰ Všichni lidé zachvějí se bázní, †
       budou mluvit o zásahu Páně, *
       neboť rozpoznají jeho dílo. –

¹¹ Spravedlivý raduje se z Pána, †
       utíká se k němu, jím se chlubí *
       každý, kdo je upřímného srdce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy.

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy.

V. Chválili Pána a mluvili o jeho síle.
O. A o jeho podivuhodných skutcích.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

     ^1.18Ti, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. ¹⁹Stojí totiž v Písmu: "Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých." ²⁰A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost?
     ²¹A protože svět pro samou "moudrost" nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání "pošetilým" kázáním. ²²Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ²³ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. ²⁴Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. ²⁵Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.
     ²⁶Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. ²⁷A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, ²⁸a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", ²⁹aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. ³⁰A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. ³¹Tak se splnilo, co je v Písmu: "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu."
     ^2.1Také já, bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. ²Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. ³Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. ⁴A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. ⁵To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého na Janovo evangelium

     Když Ondřej zůstal u Ježíše,¹ poznal a získal mnoho. To bohatství si však nenechává pro sebe: rychle běží pro svého bratra, aby se s ním o ně podělil. Jen si všimni, co bratrovi říká: Našli jsme Mesiáše – Krista, Pomazaného.²
     Vidíš? Jen krátce se u Krista učil, a co už dokáže! Dosvědčuje tu jak moc a sílu Učitele, od něhož se učedníkům dostalo tohoto poznání, tak i jejich upřímnou snahu, se kterou o ně od počátku usilovali. Tak totiž může mluvit jenom ten člověk, který z hloubi duše prahne po Mesiáši a toužebně vyhlíží jeho příchod z nebe; a jakmile se Mesiáš objeví, skáče radostí a pospíchá tu ohromnou novinu sdělit ostatním. A to je pravá bratrská láska, opravdové pokrevní přátelství a čistý cit: vzájemně si otevřít duši, podat si pomocnou ruku, duchovně se sjednotit.
     A všimněme si také Petra, jak je od samého počátku přístupný a ochotný. Přichází ihned, bez váhání. Přivedl ho k Ježíšovi³, říká evangelista. Důvěřivost, s níž Petr přijal tu výzvu, aniž ji nějak dlouze zkoumal, není nic hodného odsouzení. Je dokonce pravděpodobné, že bratr mu o všem přesně a podrobně vyprávěl - evangelisté přece bývají rádi struční a často vyprávějí o řadě událostí ve zkratce. Ostatně evangelista neříká, že Petr hned uvěřil, ale jen, že ho Ondřej přivedl k Ježíšovi, aby se všechno dověděl přímo od něho. Svědkem byl totiž ještě další učedník, který byl při tom.
     Jestliže už Jan Křtitel říkal: On je Beránek⁴ a On křtí Duchem,⁵ a tak odkazoval na Krista, že u něho je třeba o tom hledat jasnější poučení, tím spíš to učinil Ondřej. Nemyslel si, že by sám byl s to všechno objasnit, a tak hned přivedl svého bratra k samému zdroji světla; učinil to s takovým spěchem a s takovou radostí, že Petr ani trochu nezaváhal.
     ¹ Jan 1, 39
     ² Jan 1, 41
     ³ Jan 1, 42
     ⁴ srov. Jan 1, 29
     ⁵ srov. Jan 1, 33

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum