Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!
Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.
Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!
Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.
Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.
Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.
Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.
Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
V.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
21Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o tvou modlitbu ke mně,
týkající se asyrského krále Senacheriba, 22toto praví Hospodin proti němu:
Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,
za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.
23Koho jsi potupil, komu ses rouhal?
Proti komu jsi povznesl hlas
a pyšně zdvihl své oči?
Proti Svatému Izraele!
24Svými služebníky jsi potupil Pána,
neboť jsi řekl: S množstvím svých vozů
jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.
Skácel jsem jeho vysoké cedry,
jeho nejkrásnější cypřiše.
Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,
do houštiny jeho lesa.
25Vykopal jsem studny a pil vody v cizích zemích.
Chodidly svých nohou jsem vysušil
všechny egyptské řeky.‘
26Což jsi to neslyšel?
Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob
jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.
Došlo ke zničení:
opevněná města se změnila ve zpustošené trosky.
27Jejich obyvatelé, zbaveni sil,
se zděsili, zahanbili.
Stali se podobnými trávě na poli,
zelenému býlí a pleveli na střeše
spálenému východním větrem.
28Znám, jak sedáš,
jak vycházíš a přicházíš,
i tvoje zuření proti mně.
29Protože proti mně zuříš,
takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,
proto vložím do tvého chřípí kroužek,
uzdu do tvých pysků
a odvedu tě zpět cestou,
po níž jsi přišel.
30Tobě, Ezechiáši, bude znamením toto:
Jezte letos, co lze sebrat,
druhý rok to, co samo vzroste,
třetí rok sejte a žněte,
sázejte vinice a jezte jejich plody!
31Zbytek z Judova domu, který zůstal,
zapustí kořen dolů
a plod vydá vzhůru.
32Z Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,
to, co se zachránilo ze siónské hory.
Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.
33Proto tak praví Hospodin o asyrském králi:
Nevejde do tohoto města,
nevstřelí tam šíp,
nenastaví proti němu štít,
neobklíčí ho náspem.
34Vrátí se cestou, kterou přišel,
a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.
35Ochráním toto město a vysvobodím ho
kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladů žalmů svatého biskupa Ambrože
Když Kristus smiřoval svět s Bohem, sám jistě smíření nepotřeboval. Za jaký hřích by přece měl usmiřovat ten, kdo byl bez hříchu?1 Ostatně,
když židé na něm žádali chrámovou daň, která se podle Zákona platila za hřích, řekl Petrovi: Šimone, od koho vybírají pozemští králové
poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích? Když odpověděl: Od cizích, Pán mu řekl: Synové tedy k tomu vázáni nejsou. Abychom je však
nepohoršili, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmeš a dáš jej za mě a za sebe.2
Tím dává najevo, že za sebe nemusí podávat smírnou oběť, poněvadž nebyl otrok hříchu, ale Boží Syn prostý jakékoli chyby. Neboť Syn
osvobozuje, kdežto otrok je ve stavu viny. Syn proto není ničím povinen, ani nedává výkupné za svůj život,3 vždyť jeho krev mohla být
víc než dostatečnou cenou za vykoupení všech hříchů celého světa.4 A tak ten, který za sebe není nic dlužen, právem osvobozuje jiné.
Avšak ještě víc. Nejenže Kristus za sebe nedluží žádné výkupné ani smírnou oběť za hřích, ale je to dokonce možno chápat tak, že ani
žádný jednotlivý člověk není povinen za sebe usmiřovat, protože Kristus je smírná oběť za všechny a sám je vykoupením všech.
Vždyť který člověk by se mohl odvážit vykupovat sebe sama vlastní krví, když Kristus prolil svou krev na vykoupení všech? Může se něčí
krev srovnávat s krví Kristovou? Nebo který člověk je tak mocný, že by za sebe mohl dát větší smírnou oběť, než když se obětoval Kristus,
který sám svou krví smířil svět s Bohem? Může být nějaký větší obětní dar nebo nějaká vznešenější oběť? Kdo může být lepším obhájcem než
ten, který se stal přímluvcem za hříchy všech a dal svůj život jako výkupné za nás?5
Nepožaduje se tedy, aby smírnou oběť či výkupné podávali všichni jednotliví lidé, poněvadž cenou za všechny je Kristova krev, jíž nás
vykoupil Pán Ježíš. To on samojediný usmířil Otce; a trpěl až do konce, protože na sebe vzal naše utrpení, jak sám říká: Pojďte ke mně
všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím.6
1 srov. 2Kor 5, 21
2 Mt 17, 24-27
3 srov. Žl 48 (49), 8
4 srov. 1 Jan 2, 2
5 srov. 1 Jan 2, 1
6 Mt 20, 28
Mt 11, 28
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů.
Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl:
„Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední
mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes
třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že
měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly,
jeho však neviděli.“
A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít
do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání,
rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce,
když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli:
"Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme si schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku,
abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení, převyšující
všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie