Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. prosinec 2011
Doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Ant. 2

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Ant. 3

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

V. Prokaž nám, Pane, své milosrdenství.
O. Uděl nám, Bože, svoji spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹Sestup, seď v prachu,
panno, babylónská dcero,
seď na zemi, zbavena trůnu,
chaldejská dcero,
neboť už tě nebudou nazývat
změkčilou a rozmařilou.
^3b„Pomstím se,
nikoho neušetřím “
⁴praví náš Vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů,
Svatý Izraele.

⁵Seď tiše a vejdi do tmy,
chaldejská dcero,
neboť už tě nebudou nazývat
vládkyní říší.

⁶Rozhněval jsem se na svůj národ,
znesvětil jsem své dědictví,
vydal jsem ho do tvé moci.
Neměla jsi však s nimi soucit,
své jařmo jsi velmi ztížila starci.
⁷Řekla jsi: „Navěky budu paní!“
Na to, co přijde, jsi nedbala,
na svůj konec jsi nemyslela.

⁸Nyní tedy slyš, ty bujná,
která trůníš v bezpečí
a říkáš si v srdci: „Já jsem, a mimo mne nikdo!
Nebudu sedět jako vdova, nepoznám bezdětnost!“
⁹Obojí na tebe přijde
náhle, jednoho dne:
bezdětnost i vdovství
tě stihnou naráz,
třebas je tvých kouzel mnoho
a velmi hojná tvá proklínání.

¹⁰Spoléhalas na svou špatnost
a řekla jsi: „Nikdo mě nevidí!“
Tvá moudrost a tvé vědění,
ty tě svedly;
v srdci sis řekla:
„Já jsem, a mimo mne nikdo!“
¹¹Přijde na tebe neštěstí,
které nedokážeš odvrátit.
Padne na tebe zkáza,
kterou nelze zažehnat.
Přijde na tebe nenadále
nečekaná zhouba.

¹²Jen se drž svých zaklínání
a spousty svých kouzel,
s kterými ses lopotila od mladosti.
Možná, že to bude na prospěch,
možná, že to bude na postrach.
¹³Jsi už unavená množstvím svých předpovědí.
Ať tedy vystoupí a vysvobodí tě, kdo měří nebesa,
kdo pozorují hvězdy
a při každém novoluní oznamují,
co se ti stane.

¹⁴Hle, jsou jako sláma,
oheň je spálí,
sami se nemohou zachránit
z moci plamene;
není to uhlí, od něhož by se dalo zahřát,
není to ohniště, k němuž by se dalo sednout.
¹⁵Tak ti prospějí tvoji kouzelníci,
s kterými ses lopotila
od mladosti.
Každý bloudí na své cestě,
nikdo ti nepomůže.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

     Slávou člověka je Bůh; Bůh pak ukazuje svou činnost a veškerou svou moudrost a sílu na člověku.
     Jako lékař se osvědčuje na nemocných, tak i Bůh se projevuje na lidech. Proto také říká Pavel: Bůh dopustil, že všichni upadli do nevěry, aby všem prokázal milosrdenství.¹ Je to míněno vzhledem k člověku, který se provinil neposlušností vůči Bohu a ztratil nesmrtelnost, potom byl omilostněn a prostřednictvím Božího Syna se mu dostalo adoptivního synovství.
     Tento člověk, bude-li bez nadutosti a vychloubání za pravou slávu považovat to, co bylo stvořeno, i toho, kdo to stvořil, totiž ze všech nejmocnějšího Boha, jenž všem poskytl to, že jsou, a setrvá-li v jeho lásce, poddanosti a ve vzdávání díků, obdrží od Boha ještě větší slávu a jeho sláva stále poroste, až se stane podobným tomu, jenž za něj zemřel.
     Ten vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé,² aby tak zavrhl hřích a jako už zavržený ho odstranil z těla. Pobízel člověka, aby se mu připodobnil, učinil ho napodobitelem³ Boha, svěřil mu Otcovy zásady vedoucí k patření na Boha⁴ a obdařil ho schopností důvěrně poznávat Otce. On, Boží Slovo, přebýval v člověku a stal se Synem člověka,⁵ aby podle Otcova přání navykl člověka přijímat Boha a Boha přebývat v člověku.
     Proto jako znamení naší spásy dal sám Pán toho, který je narozený z Panny, Emanuel - to je „Bůh s námi“.⁶ Neboť Bůh sám přinesl lidem spásu, poněvadž sami ze sebe možnost spásy neměli. Proto Pavel, když mluví o slabosti člověka, říká: Jsem si vědom, že v mém těle dobro nesídlí.⁷ Tím naznačil, že dobrodiní naší spásy nepochází z nás, nýbrž z Boha. A dále říká: Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí od těla, propadlého této smrti?⁸ Nato uvádí vysvoboditele: milost Ježíše Krista, našeho Pána.⁹
     V tom smyslu praví také Izaiáš: Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás.¹⁰ To proto, že nikoli vlastními silami, nýbrž Božím přispěním jsme měli být spaseni.
     ¹ Řím 11, 32 (Vulg.)
     ² Řím 8, 3
     ³ srov. Ef 5, 1
     ⁴ srov. Mt 5, 8
     ⁵ srov. Jan 3, 13
     ⁶ srov. Iz 7, 14
     ⁷ Řím 7, 18
     ⁸ Řím 7, 18
     ⁹ srov. Řím 7, 25
     ¹⁰ Iz 35, 3-4

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

První kantikum