Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)
1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou. –
2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má. –
3 Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Ant. 2 Pán neopustil Spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –
3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!“ –
6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –
8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán neopustil Spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –
13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –
15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –
17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
V.
Uslyšíš slovo z mých úst.
O.
A budeš mluvit mým jménem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
6Tak mi řekl Pán:
"Jdi, postav hlídku,
a co uvidí, ať ohlásí!
7Uvidí-li vůz, spřežení koní,
jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,
ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!"
8Hlídka zavolala:
"Na stráži stojím, Pane,
ustavičně ve dne,
na své hlídce
stojím celé noci.
9Hle, blíží se zástup mužů,
jedou po dvou!"
Ozývá se hlas a říká:
"Padl Babylón, padl
a všechny modly jeho bůžků
jsou na zemi v troskách!"
10Můj lide pošlapaný, rozdrcený jako na mlatě!
Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele,
to jsem vám sdělil.
11Výrok o Dumě:
Ze Seiru na mě volají:
"Strážce, kolik zbývá z noci?
Strážce, kolik zbývá z noci?"
12Strážce řekl:
"Přichází jitro, ale také noc;
chcete-li se ptát, ptejte se,
vraťte se, přijďte!"
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svatého Františka Xaverského svatému Ignáci
Zavítali jsme do vesnic neofytů, kteří přijali křesťanství před několika léty.
V té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně
neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně
nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi
a konal pro ně bohoslužby, nikoho, kdo by je seznámil s vyznáním víry, naučil
je modlit se Otčenáš a Zdrávas a poučil o Božích přikázáních.
A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem přišel, vůbec neodpočinul: Vytrvale jsem chodil po vesnicích a všechny dosud nepokřtěné
děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsem tak očistil ohromné
množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však
nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je
nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým
patří nebeské království.1
Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva
Otci i Synu i Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání
víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a
kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v křesťanských přikázáních, byli by
z nich určitě velmi dobří křesťané.
Z mnoha lidí se v této oblasti nestanou křesťané jen proto, že prostě není, kdo
by z nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít
všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a
všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v nichž je víc učenosti než lásky,
vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou
do nebe, a řítí se do pekel!“
Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování vědy,
aby jednou mohli Bohu složit účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven!
A kéž by opravdu co nejvíce z nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z
klidu, aby se oddali rozjímání o Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v
nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez
výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. A z celého srdce aby zvolali: Pane, tady mě
máš, co mám dělat?2 Pošli mě, kam je ti libo, třebas až do Indie.
1 Mt 19, 14 a Mk 10, 14.
2 Srov. Sk 9, 6 (Vulg.).
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
První kantikum
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)
Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
a jeho dílo před ním.
Své stádo pase jak pastýř, *
svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
sám nosí ty, které sají.
Kdo svou rukou změřil vody? *
Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
Kdo na váze hory zvážil, *
nebo na misku vah pahorky položil?
Kdo byl Pánu pomocníkem? *
Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –
S kým se radil a kdo ho poučil, *
kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
a ukázal mu stezku moudrosti? –
Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, jako prach na misce vah; *
a ostrovy váží mu jak zrnéčko prachu.
Libanon nestačí na zápal ohně, *
na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
jako nic jsou před ním, jak nula.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Zpívali před trůnem píseň novou. (Zj 14, 3)
Zapějte Pánu novou píseň, *
chvalte ho všechny končiny země!
Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
ostrovy i ti, kdo je obývají. –
Ať jásá poušť a osady na ní, *
stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
nechť plesají na vrcholcích hor.
Ať vzdávají chválu Pánu, *
jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –
Pán vychází jako hrdina, *
jak válečník po boji touží,
začíná bojový pokřik, *
svým nepřátelům ukáže sílu. –
Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
vztekat se a soptit.
V poušť změním hory a kopce, *
veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
Řeky proměním v suchou zemi, *
a její bažiny vysuším.
Po cestách neznámých povedu slepce, *
dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
tmu ve světlo před nimi změním, *
a co je křivé, srovnám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. (1 Jan, 4, 9)
Takto mluví Pán, vykupitel, Svatý Izraele, †
k tomu, jehož duší se pohrdá, jehož duši národ tupí, *
k otroku krutovládců;
králové uvidí a povstanou, *
knížata uvidí a budou se klanět
kvůli Pánu, jenž je věrný, *
Svatému Izraele, jenž tě vyvolil. -
Takto mluví Pán: †
V čase přízně jsem tě vyslyšel, *
v den spásy jsem tě podpořil.
Utvořil jsem tě a udělal z tebe smlouvu lidu, †
aby se země opět pozvedla, *
aby se obnovila zpustošená dědictví,
zajatým se řekne: "Vyjděte", *
těm, kdo jsou v temnotách: "Ukažte se". –
Budou se pást podél cest, *
na všech holých horách budou mít pastvinu.
Nebudou už hladovět ani žíznit, *
nebudou strádat žhavým větrem ani sluncem,
vždyť ten, jenž se nad nimi slitovává, je povede, *
přivede je k tryskajícím vodám.
Ze všech svých hor udělám cestu *
a mé cesty budou vyvýšeny. –
Tady jsou, přicházejí zdaleka, †
jedni od Severu a od Západu, *
jiní ze země Sinim.
Nebesa, křičte radostí, země jásej, *
ať hory radostně zakřičí,
vždyť Pán utěšil svůj lid, *
slitovává se nad těmi, jež zkormoutil. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly
kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži
v oslnivě bílém rouchu.
Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován
a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova;
a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Františka Xaverského, aby hlásáním evangelia ukázal
mnohatisícovým zástupům cestu k tobě; naplň srdce všech věřících horlivostí šířit
světlo tvé pravdy, aby tvá Církev rostla a plnila ve světě své
poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie