Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.
Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.
Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.
Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Přijde vznešený Král s velikou mocí, aby spasil národy, aleluja.
Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)
1 Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
na cestu hříšníků kdo nestoupá *
a nesedává v kruhu rouhačů,
2 kdo naopak se těší ze zákona Páně *
a dnem i nocí o něm přemítá. –
3 Je jako strom při živých vodách zasazený, *
ovoce nese správně ve svůj čas
a jeho listí nikdy nezvadá, *
cokoli počne, všechno se mu daří. –
4 Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
ti jsou jak pleva unášená větrem.
5 Bezbožní proto neobstojí na soudu *
a hříšní v shromáždění spravedlivých. –
6 Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
zlá cesta hříšných vede do záhuby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Přijde vznešený Král s velikou mocí, aby spasil národy, aleluja.
Ant. 2 Jeruzalémská dcero, raduj se a plesej, tvůj král k tobě přichází. Sióne, neboj se, už brzy přijde tvá spása.
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)
1 Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
2 K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
3 „Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –
4 Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
5 Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
6 „Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“ –
7 Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
8 Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
9 Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –
10 Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
12 ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jeruzalémská dcero, raduj se a plesej, tvůj král k tobě přichází. Sióne, neboj se, už brzy přijde tvá spása.
Ant. 3 Příchod nejvyššího Krále uvítejme s čistým srdcem, abychom mu důstojně vyšli vstříc, hle, přijde a nebude meškat.
Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)
2 Pane, kolik je mých nepřátel, *
kolik těch, kdo proti mně se strojí!
3 Kolik těch, kdo o mně říkají: *
„Toho ani Bůh už nezachrání!“ –
4 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
5 Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
vyslyšel mě ze své svaté hory. –
6 Klidně uléhám a klidně spávám, *
klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
7 Ani tisíců se nezaleknu, *
když kol dokola mě obkličují. –
8 Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
a všem zlým jsi povyrážel zuby.
9 Jenom u Pána je jistá spása, *
sešli svému lidu požehnání!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Příchod nejvyššího Krále uvítejme s čistým srdcem, abychom mu důstojně vyšli vstříc, hle, přijde a nebude meškat.
V. Vzpřimte se a zdvihněte hlavu.
O. Protože se blíží vaše vykoupení.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Izaiáše
1Vidění Izaiáše, syna Amosova, která měl v době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaza a Ezechiáše o Judovi a Jeruzalému.
2Slyšte, nebesa, poslechni, země,
neboť mluví Hospodin:
„Syny jsem vychoval a o ně se postaral,
vzepřeli se však proti mně.
3Býk zná svého hospodáře
i osel jesle svého pána;
Izrael však nemá poznání,
můj národ nemá rozum.“
4Běda hříšnému lidu,
národu zatíženému vinou,
potomstvu zločinců, zkaženým synům!
Opustili Hospodina,
pohrdli Svatým Izraele,
obrátili se k němu zády.
5Kam ještě vás bít,
když jste stále nevěrní?
Celá hlava je nemocná,
celé tělo je choré.
6Od paty k hlavě
nic na něm zdravého není;
samá modřina, jizva, čerstvá rána,
nevytlačená, neovázaná, nezměklá olejem.
7Vaše země je zpustlá,
vaše města spálená ohněm;
půdu vám před očima cizinci vyžírají,
je zpustošena, zkažena nepřítelem.
8Jen siónská dcera zůstala
jak bouda na vinici,
jak chýše na okurkovém poli,
jak obležené město.
9Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal
několik těch, kdo přežili,
byli bychom jako Sodoma,
Gomoře bychom se podobali.
10Slyšte Hospodinovo slovo,
sodomská knížata,
poslechněte příkaz našeho Boha,
gomorský lide!
11Nač je mi množství vašich obětí?
– praví Hospodin.
Už mám dost žertev beranů
a tuku krmných telat;
v krvi býčků, beránků a kozlů
nemám zalíbení.
12Když ke mně přicházíte,
kdo to od vás žádá,
abyste vyšlapávali má nádvoří?
13Nenoste už nicotné oběti;
kadidlo je mi odporné,
novoluní, soboty, shromáždění nesnesu,
nesnesu bezbožnost při svaté schůzce.
14Vaše novoluní a svátky nenávidím z duše,
jsou mi břemenem, s únavou je snáším.
15Když vztahujete své ruce k modlitbě,
zakrývám své oči před vámi;
když se ještě víc modlíte,
ani neposlouchám.
Vaše ruce jsou plné krve!
16Umyjte se čistě!
Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí;
přestaňte jednat zle,
17učte se jednat dobře:
hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému,
sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy.
18Nuže, suďme se
– praví Hospodin.
I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy,
vybílí se jako sníh.
I kdyby se červenaly jako purpur,
budou jako bílá vlna.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Katechezí“ svatého biskupa Cyrila Jeruzalémského
Zvěstujeme Kristův příchod, a to ne pouze jeden, nýbrž i druhý, který bude mnohem slavnější, než byl ten první. První totiž byl poznamenán utrpením,
druhý bude ozdoben diadémem Božího království.
U našeho Pána Ježíše Krista je přece všechno většinou dvojí. Dvojí narození: první z Boha před věky, druhé z Panny po dovršení času. Dvojí sestoupení
na svět: první skryté před lidskými zraky jako krůpěje rosy na rouně,1 druhé zjevné, které ovšem teprve přijde.
Při prvním příchodu byl v jeslích zavinut do plének; při druhém se oděje světlem místo šatu.2 Při prvním snesl kříž, nedbaje potupy; při druhém přijde
v doprovodu zástupů andělů a oslavený.
Nezůstává tedy toliko při prvním příchodu, nýbrž očekáváme i druhý. Jestliže jsme při prvním příchodu říkali: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně,3
také při druhém, spěchajíce s anděly vstříc Pánu, volejme znovu v úctě: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně.
Spasitel přijde ne proto, aby byl znovu souzen, nýbrž aby soudil ty, kteří jej na soud pohnali. Ten, jenž prve mlčel, když byl souzen, připomene
zlosynům, kteří se opovážili přivést jej na kříž: Takto jsi jednal, a mlčel jsem.4
Tehdy přišel v souladu s Božím rozvržením díla spásy, aby lidi učil a přesvědčoval; tentokrát se mu budou muset podrobit, i kdyby nechtěli.
O obojím příchodu mluví prorok Malachiáš: A náhle přijde do svého chrámu Pán, jehož vy hledáte;5 hle, jeden příchod.
A znovu říká o druhém příchodu: Zde je posel smlouvy, po němž toužíte. Hle přijde všemohoucí Hospodin. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí,
až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a čistil.6
Také Pavel má na mysli ony dva příchody, když píše Titovi tato slova: Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu,
abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené
naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista.7 Vidíš tedy, jak mluví o prvním příchodu, za nějž vzdává dík, i o druhém,
který očekáváme?
Proto se obsah víry, kterou vyznáváme, až do nynějška předává tak, abychom věřili v toho, „který vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce a přijde ve
slávě soudit živé i mrtvé a jehož království bude bez konce“.8
Přijde tedy náš Pán Ježíš Kristus z nebe. Přijde ve slávě na konci tohoto světa, v poslední den. Nastane konec tohoto světa
a tento stvořený svět bude zase učiněn novým.
1 srov. Sdc 6, 36-40
2 srov. Žl 103 (104), 2
3 Mt 21, 9
4 srov. Žl 49 (50), 21
5 Mal 3, 1
6 Mal 3, 1-3
7 Tit 2, 11-13
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
První kantikum
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)
Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
a jeho dílo před ním.
Své stádo pase jak pastýř, *
svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
sám nosí ty, které sají.
Kdo svou rukou změřil vody? *
Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
Kdo na váze hory zvážil, *
nebo na misku vah pahorky položil?
Kdo byl Pánu pomocníkem? *
Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –
S kým se radil a kdo ho poučil, *
kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
a ukázal mu stezku moudrosti? –
Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, jako prach na misce vah; *
a ostrovy váží mu jak zrnéčko prachu.
Libanon nestačí na zápal ohně, *
na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
jako nic jsou před ním, jak nula.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Zpívali před trůnem píseň novou. (Zj 14, 3)
Zapějte Pánu novou píseň, *
chvalte ho všechny končiny země!
Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
ostrovy i ti, kdo je obývají. –
Ať jásá poušť a osady na ní, *
stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
nechť plesají na vrcholcích hor.
Ať vzdávají chválu Pánu, *
jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –
Pán vychází jako hrdina, *
jak válečník po boji touží,
začíná bojový pokřik, *
svým nepřátelům ukáže sílu. –
Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
vztekat se a soptit.
V poušť změním hory a kopce, *
veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
Řeky proměním v suchou zemi, *
a její bažiny vysuším.
Po cestách neznámých povedu slepce, *
dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
tmu ve světlo před nimi změním, *
a co je křivé, srovnám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. (1 Jan, 4, 9)
Takto mluví Pán, vykupitel, Svatý Izraele, †
k tomu, jehož duší se pohrdá, jehož duši národ tupí, *
k otroku krutovládců;
králové uvidí a povstanou, *
knížata uvidí a budou se klanět
kvůli Pánu, jenž je věrný, *
Svatému Izraele, jenž tě vyvolil. -
Takto mluví Pán: †
V čase přízně jsem tě vyslyšel, *
v den spásy jsem tě podpořil.
Utvořil jsem tě a udělal z tebe smlouvu lidu, †
aby se země opět pozvedla, *
aby se obnovila zpustošená dědictví,
zajatým se řekne: "Vyjděte", *
těm, kdo jsou v temnotách: "Ukažte se". –
Budou se pást podél cest, *
na všech holých horách budou mít pastvinu.
Nebudou už hladovět ani žíznit, *
nebudou strádat žhavým větrem ani sluncem,
vždyť ten, jenž se nad nimi slitovává, je povede, *
přivede je k tryskajícím vodám.
Ze všech svých hor udělám cestu *
a mé cesty budou vyvýšeny. –
Tady jsou, přicházejí zdaleka, †
jedni od Severu a od Západu, *
jiní ze země Sinim.
Nebesa, křičte radostí, země jásej, *
ať hory radostně zakřičí,
vždyť Pán utěšil svůj lid, *
slitovává se nad těmi, jež zkormoutil. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly
kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži
v oslnivě bílém rouchu.
Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován
a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova;
a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj
naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den
soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie