Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.
A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.
V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.
Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.
Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.
My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
ze všech prvý!
Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
zemské nivy.
Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
v lásce chráníš.
Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
řítil se již.
Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
k nebi nese.
Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
v jasném plese.
V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
tvůj lid pěje.
Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
rozechvěje. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)
I
1 Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
oděný krásou a vznešeností, *
2 jako pláštěm světlem se halíš. –
Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
3 síně své zbudovals nad vodami,
z letících mračen si povoz činíš, *
na křídlech větru se k zemi snášíš,
4 vichry si bereš za svoje posly, *
plameny za své služebníky. –
5 V základech mocných jsi upevnil zemi, *
takže až do věků nezakolísá.
6 Pramoře jako rouchem ji krylo, *
vody stály až nad horami. –
7 Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
prchaly před hlasem tvého hromu.
8 Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
na místa, která ty jsi jim určil.
9 Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
aby zas nemohly zaplavit zemi. –
10 Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
v údolích mezi horami plynout.
11 Všechnu zvěř polní napájejí, *
divocí osli hasí v nich žízeň.
12 Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
větvovím stromů zní jeho zpěv.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.
Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.
13 Z oblačných sídel napájíš hory, *
vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
14 Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
rostlinám, které jsou k užitku lidem;
vydáváš pro ně ze země chléb, *
15 který dodává člověku síly,
víno, jež člověku potěší srdce, *
že se mu tvář jak olejem svítí. –
16 Dosyta pije i stromoví Páně, *
libánské cedry, jež sázel on sám.
17 V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
v cypřiších domov si udělal čáp.
18 Horské štíty kamzíkům patří, *
ve skalách jezevci našli si skryt. –
19 Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
slunce pak ví, kdy zapadat má.
20 Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
začne v ní obcházet divoká zvěř.
21 Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
od Boha čekají pokrm svůj.
22 Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
ulehnou do svých doupat a nor.
23 Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
aby v ní setrval po celý den.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.
Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.
24 Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
plna je tvého tvorstva zem.
25 Tam moře mocné a velké a širé, †
v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
havěti drobné i velikých stvůr.
26 Lodi jím plují, i leviatan, *
stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –
27 Na tebe čeká všechno a všichni, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
28 A ty ji dáváš a oni si berou, *
dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
29 Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
když jim odejmeš dech, oni hynou, *
opět se vracejí ve svůj prach.
30 Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
tak zemi obnovuješ tvář. –
31 Ať trvá navěky sláva Páně, *
ať se Pán raduje ze svých děl!
32 Země se zachví, když pohlédne na ni, *
kouří se z hor, když jen se jich tkne.
33 Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
Bohu chci hráti, co budu živ.
34 Kéž se mu zalíbí moje písně! *
Já se chci v Pánu radovat! –
35 Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
Dobrořeč Pánu, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.
V.
Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí.
R.
A vaše uši, že slyší.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy Moudrosti
1Milujte spravedlnost, vládcové země,
správně smýšlejte o Pánu
a hledejte ho upřímným srdcem.
2Těm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt,
a zjevuje se těm, kdo v něho věří.
3Zvrácené myšlenky však od Boha oddělují,
všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců.
4Do zlovolné duše nevchází moudrost,
nesídlí v těle oddaném hříchu.
5Svatý duch kázně utíká před lstí,
uniká nerozvážným myšlenkám,
odchází, když se blíží nepravost.
6Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi,
ale nenechává bez trestu tupitele,
který se provinil slovy,
protože Bůh je svědkem jeho ledví,
pravdivým pozorovatelem jeho srdce
a posluchačem jeho řečí.
7Duch Páně naplňuje svět
a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.
8Nikdo se proto neskryje, kdo mluví bezbožně,
trestající spravedlnost ho nemine.
9Vždyť záměry bezbožného se prozkoumají,
zpráva o jeho řečech dojde k Bohu,
aby se ztrestaly jeho viny.
10Všechno slyší žárlivé ucho,
ani reptavé zašeptání mu neunikne.
11Vyhýbejte se tedy zbytečnému reptání,
šetřte svůj jazyk, ať nepomlouvá,
poněvadž ani utajené slovo neprojde hladce
a prolhaná ústa zabíjejí duši.
12Nevyzývejte smrt na bludných cestách svého žití,
nepřitahujte k sobě zhoubu skutky svých rukou.
13Vždyť Bůh neudělal smrt
a nelibuje si, když hynou živí.
14Ale všechno stvořil, aby to bylo;
stvořené věci na světě přinášejí prospěch,
jed zhouby v nich není;
ani smrt na zemi nevládne.
15Spravedlnost smrti nepodléhá.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům
Zahleďme se na Stvořitele a Otce celého světa a pevně se přimkněme k jeho velkolepým a nezměrným darům pokoje i dobrodiním! Popatřme na něho v mysli
a pohlédněme duševními zraky na jeho shovívavou vůli; uvažme, jak převelice laskavá je vůči svému stvoření.
Řídí pohyby nebes a ty se mu pokojně podřizují; den a noc běží po cestě, kterou jim určil, a nijak si navzájem nepřekážejí. Slunce, měsíc i hvězdy
krouží svorně podle jeho příkazu bez odchylek po drahách jim vykázaných. Podle jeho vůle se země stává plodnou a v určený čas dává hojnost potravy
lidem i zvířatům a všem tvorům, kteří jsou na ní. Neopožďují se a nemění nic z jeho ustanovení.
Nevyzpytatelné a neproniknutelné propasti a hlubiny podléhají stejným zákonům. Nekonečné spousty mořských vod, shromážděné jeho stvořitelskou vůlí
na určených místech, nepřekračují své hranice, nýbrž činí tak, jak jim přikázal. Řekl totiž: Až sem smíš přijít, tvé vlny se v tobě roztříští.1
Pro lidi bezbřehý oceán a světy za ním řídí Pán stejnými zákony.
Jarní, letní, podzimní a zimní období pokojně následují jedno za druhým. Větry konají svůj úkol v příslušný čas a bez závady; a nevysychající prameny, stvořené
k užitku i pro zdraví, podávají bez ustání lidem životodárné prsy. A i nejdrobnější tvorové se setkávají v pokoji a svornosti.
To vše se děje svorně a pokojně, jak to přikázal veliký Stvořitel a Pán veškerenstva. Prokazuje tak dobrodiní všem, zvláště pak nám, kteří jsme se utekli
k jeho slitování skrze našeho Pána Ježíše Krista; jemu budiž sláva a moc navěky. Amen.
1 Job 38, 11 (LXX)
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Jana
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu
odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme,
kam ho položili.“
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl
k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do
hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť
na jiném místě.
Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát
z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho
v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého
Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi,
kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“.
Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu
Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ,
aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie