[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. duben 2011
Bílá sobota

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Vladaři nebes, Ježíši,
ty světa spáso nejvyšší,
svým křížem sňal jsi těžké jho
zlé smrti z lidstva celého.

Prosíme tě teď s vroucností,
abys ty dary uchoval,
jež skrze svatá tajemství
všem národům jsi věnoval.

Beránku tichý, nevinný,
žertvo za naše zločiny,
roucha všech svatých do krásy
v lázni své krve vypral jsi.

Ty, za něž jako výkupné
nabízíš svaté tělo své,
do nebe vejdeš vzkříšený,
teď chválí tě tam písněmi.

Prosíme tebe, Pane, vřaď
nás v jejich nespočetný řad,
vždyť z národů všech Otci v nás
království slávy zbudovals. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pokojně ulehnu a klidně usnu.

Podivuhodným učinil Bůh toho, kterého vzkřísil z mrtvých. (Sv. Augustin)

² Slyš mě, když volám, Bože, moje spáso, †
      tys mi dal vždy v mé tísni volný prostor; *
      smiluj se nade mnou, mé prosby slyš! –

³ Jak dlouho, lidé, chcete čest mou deptat? *
      Chytat se klamu, následovat lež?
⁴ Vězte, že Pán svým věrným koná divy: *
      Pán uslyší, když k němu zavolám. –

⁵ Proto se zachvějte a nehřešte již, *
      v lůžku to uvažte a ztište se.
⁶ Jen obětujte Pánu náležitě *
      a na něj vložte všechnu důvěru. –

⁷ Říkají: „Kdopak nám dá poznat blaho?“ *
      Ty, Pane, ukaž nám svou jasnou tvář!
⁸ Víc radosti to mému srdci dodá, *
      než mají oni z hojné úrody.
⁹ Pokojně ulehnu a klidně usnu, *
      vždyť ty dbáš, Pane, o mé bezpečí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pokojně ulehnu a klidně usnu.

Ant. 2 I mé tělo trvá v bezpečí.

Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)

¹ Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *
²     Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“
³ Na nic nejsou všichni bůžci země, *
      ať je slaví jejich ctitelé,
⁴ ať si svoje modly rozmnožují! †
      Nepodám jim oběť krvavou, *
      nikdy jejich jména nevyřknu! –

⁵ Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *
      Osud můj máš v rukou jenom ty!
⁶ V zemi překrásné já mám svůj podíl, *
      z hloubi blaží mě mé dědictví.
⁷ Dobrořečím Pánu, že mi radí, *
      že mi k srdci mluví za noci.
⁸ Upínám své oči stále k Pánu, *
      je-li při mně, nezakolísám.
⁹ Srdce mé se těší, duše jásá, *
      ba i tělo trvá v bezpečí. –

¹⁰ Nezanecháš v podsvětí mou duši, †
      nedopustíš, aby měl tvůj věrný *
      v temnou říši mrtvých pohlížet.
¹¹ Stezku života mi ukazuješ: †
      naplněnou radost před tvou tváří, *
      po tvé pravici slast na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 I mé tělo trvá v bezpečí.

Ant. 3 Zvětšte se pradávné vjezdy pro příchod slavného Krále.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zvětšte se pradávné vjezdy pro příchod slavného Krále.

V. Mé pře se ujmi a z bídy mě vykup.
O. Dle svého výroku život mi uděl.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ¹Přislíbení, že je možno vejít na místo Božího odpočinku, trvá dále. Proto se bojme, aby snad někdo z nás nemyslel, že se tam nemůže dostat. ²Ta radostná zvěst platí totiž stejně nám jako Izraelitům na poušti. Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. ³Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to Bůh řekl: „A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout. “
     Je to ono odpočinutí po stvoření světa, když Bůh svoje dílo dokončil. ⁴V tom smyslu se kdesi říká o sedmém dnu: „Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací“; ⁵tady však čteme: „Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“ ⁶Zůstává tedy možnost, že tam někteří vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst platila, tam nevešli, protože byli neposlušní. ⁷A právě proto Bůh zase znova stanoví jakýsi „den“: „Dnes“ – říká to ústy Davida po dlouhé době, jak už bylo dříve řečeno –
„až uslyšíte dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svoje srdce!“
     ⁸Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu. ⁹Zůstává proto v platnosti onen sváteční odpočinek, vyhrazený Božímu lidu; ¹⁰neboť kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých.
     ¹¹Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti. ¹²Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. ¹³Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

     Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla,¹ protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.
     Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci.² Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti;³ jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.⁴
     Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A  Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.⁵
     Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.
     Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň můj obraze učiněný k mé podobě.⁶ Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě,⁷ jsme přece jedna nedílná osoba.
     Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé.⁸ Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady,⁹ jsem byl ze zahrady vydán Židům¹⁰ a v zahradě ukřižován.¹¹
     Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech.¹² Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu.
     Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.
     Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.
     Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
     Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.
     ¹ Žl 75 (76), 9
     ² srov. Lk 15, 3 a násl.
     ³ srov. Lk 1, 79
     ⁴ srov. Gn 3, 15
     ⁵ Ef 5, 14
     ⁶ srov. Gn 1, 27
     ⁷ srov. Jan 17, 21.23
     ⁸sorv. Žl 87 (88), 5.6
     ⁹srov. Gn 3, 23
     ¹⁰srov. Jak 18, 1 a násl.
     ¹¹srov. Jan 19, 41
     ¹²srov. Gn 2, 7

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum