[ nová verze ]
15. prosinec 2010, Středa
3. týden žaltáře
Doba adventní, 3. týden
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 15. prosinec 2010
Doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.
Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.
Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.
Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV
39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –
43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
V
47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –
50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
53 Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)
1 Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci! –
5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne. –
7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou. –
9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot, *
přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme! –
13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé. –
16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
V.
Lidé, slyšte slovo Páně.
O.
A hlásejte je po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
32, 15 – 33, 6
Věřící očekávají přislíbenou spásu
32.15Duch z výšin se na nás vyleje,
poušť se změní v zahradu
a zahrada se bude pokládat za les.
16Na poušti bude bydlet právo
a spravedlnost bude sídlit v zahradě.
17Dílem spravedlnosti bude pokoj
a ovocem práva bude klid
a bezpečí navždy.
18Můj lid bude sídlit v pokojném bydlišti,
v bezpečných stáncích
a v příbytcích bez starosti.
19Les zcela zanikne
a město bude hluboce pokořeno.
20Jak šťastní jste vy,
kteří sejete na břehu všech vod,
že smíte dát volnost býku i oslu!
33.1Běda tobě, který loupíš, když tě nikdo neoloupil,
který pustošíš, když tě nikdo nezpustošil!
Až budeš hotov s loupením, budeš oloupen,
až dokončíš pustošení, budeš zpustošen!
2Hospodine, buď nám milostiv,
na tebe jsme čekali!
Buď naším ramenem každého jitra
i naší spásou v době tísně!
3Před mocným rachotem utekly národy,
když jsi povstal, rozptýlily se kmeny.
4Tu se bude sbírat kořist, jako se sbírají sarančata,
jako skákají kobylky, tak se na ni skočí.
5Vznešený je Hospodin, neboť přebývá na výsosti,
naplňuje Sión právem a spravedlností.
6Budeš prožívat klidné doby:
bohatstvím, které dává záchranu,
je moudrost a poznání,
bázeň před Hospodinem, to je poklad jeho.
RESPONSORIUM
Iz 32, 18. 17; Jan 14, 27
O.
Můj lid bude sídlit v pokojném bydlišti, v bezpečných stáncích. *
Dílem spravedlnosti bude pokoj.
V.
Svůj pokoj vám dávám: ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. *
Dílem spravedlnosti bude pokoj.
DRUHÉ ČTENÍ
Z věroučné konstituce II. vatikánského koncilu o Božím zjevení
(Dei Verbum, n. 3-4)
Kristus naplňuje celé zjevení
Bůh, který skrze Slovo všechno tvoří1 a udržuje, dává ve stvořených věcech lidem trvalé svědectví o sobě.2 Protože chtěl otevřít cestu
nadpřirozené spásy, zjevil kromě toho hned na počátku sám sebe prarodičům.
Po jejich pádu v nich vzbudil naději na spásu příslibem vykoupení3 a neustále pečoval o lidský rod, aby dal věčný život všem, kdo hledají
spásu trpělivým konáním dobrých skutků.4
Když nastal čas, povolal Abraháma, aby z něho vytvořil velký národ.5 Tento národ po době patriarchů vychovával prostřednictvím Mojžíše a proroků
k tomu, aby ho uznal za jediného živého a pravého Boha, starostlivého Otce a spravedlivého soudce, a aby očekával slíbeného Spasitele. Tak po
staletí připravoval cestu evangeliu. Potom, co mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh ústy proroků, v této poslední době promluvil k nám skrze
svého Syna.6
Poslal totiž svého Syna, věčné Slovo osvěcující všechny lidi, aby přebýval mezi lidmi a zvěstoval jim Boží tajemství.7
Ježíš Kristus, vtělené Slovo, člověk k lidem8 poslaný, mluví slova Boží9 a dovršuje dílo spásy, které mu Otec uložil.10
Kdo vidí jeho, vidí i Otce.11 On tedy celou svou přítomností i tím, jak se projevoval slovy a skutky, znameními a zázraky,
především však svou smrtí a svým slavným zmrtvýchvstáním a nakonec sesláním Ducha pravdy, uskutečňuje, a tím dovršuje zjevení a potvrzuje
je božským svědectvím, že totiž Bůh je s námi, aby nás vysvobodil z temnot hříchu i smrti a vzkřísil k věčnému životu. Křesťanské
dílo spásy tedy jako nová a konečná úmluva nikdy nepomine a nemůžeme už očekávat nějaké nové veřejné zjevení před slavným příchodem našeho Pána
Ježíše Krista.12
1 srov. Jan 1, 3
2 srov. Řím 1, 19-20
3 srov. Gn 3, 15
4 srov Řím 2, 6-7
5 srov. Gn 12, 2-3
6 Žid 1, 1-2
7 srov. Jan 1, 1-18
8 Lidst Diognetovi VII. 4: ed Funk, I, 403
9 Jan 3, 34
10 srov. Jan 5, 36; 17, 34
11 srov. Jan 14, 9
12 srov. 1 Tim 6, 14; Tit 2, 13
RESPONSORIUM
Iz 30, 20-21; Dt 18, 15
O.
Tvé oči uvidí tvého učitele. *
Tvé uši uslyší rozkaz: „Toto je cesta, jděte po ní.“
V.
Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka z tvého středu a z tvých bratrů. *
Tvé uši uslyší rozkaz: „Toto je cesta, jděte po ní.“
KANTIKA
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
První kantikum
Iz 40, 10-17
Bůh přijde jako dobrý pastýř
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)
Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
a jeho dílo před ním.
Své stádo pase jak pastýř, *
svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
sám nosí ty, které sají.
Kdo svou rukou změřil vody? *
Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
Kdo na váze hory zvážil, *
nebo na misku vah pahorky položil?
Kdo byl Pánu pomocníkem? *
Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –
S kým se radil a kdo ho poučil, *
kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
a ukázal mu stezku moudrosti? –
Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, jako prach na misce vah; *
a ostrovy váží mu jak zrnéčko prachu.
Libanon nestačí na zápal ohně, *
na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
jako nic jsou před ním, jak nula.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 42, 10-16
Chvalozpěv o Bohu, vítězi a spasiteli
Zpívali před trůnem píseň novou. (Zj 14, 3)
Zapějte Pánu novou píseň, *
chvalte ho všechny končiny země!
Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
ostrovy i ti, kdo je obývají. –
Ať jásá poušť a osady na ní, *
stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
nechť plesají na vrcholcích hor.
Ať vzdávají chválu Pánu, *
jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –
Pán vychází jako hrdina, *
jak válečník po boji touží,
začíná bojový pokřik, *
svým nepřátelům ukáže sílu. –
Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
vztekat se a soptit.
V poušť změním hory a kopce, *
veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
Řeky proměním v suchou zemi, *
a její bažiny vysuším.
Po cestách neznámých povedu slepce, *
dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
tmu ve světlo před nimi změním, *
a co je křivé, srovnám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Iz 49, 7-13
Pán vykoupí svůj lid skrze svého služebníka
Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. (1 Jan, 4, 9)
Takto mluví Pán, vykupitel, Svatý Izraele, †
k tomu, jehož duší se pohrdá, jehož duši národ tupí, *
k otroku krutovládců;
králové uvidí a povstanou, *
knížata uvidí a budou se klanět
kvůli Pánu, jenž je věrný, *
Svatému Izraele, jenž tě vyvolil. -
Takto mluví Pán: †
V čase přízně jsem tě vyslyšel, *
v den spásy jsem tě podpořil.
Utvořil jsem tě a udělal z tebe smlouvu lidu, †
aby se země opět pozvedla, *
aby se obnovila zpustošená dědictví,
zajatým se řekne: "Vyjděte", *
těm, kdo jsou v temnotách: "Ukažte se". –
Budou se pást podél cest, *
na všech holých horách budou mít pastvinu.
Nebudou už hladovět ani žíznit, *
nebudou strádat žhavým větrem ani sluncem,
vždyť ten, jenž se nad nimi slitovává, je povede, *
přivede je k tryskajícím vodám.
Ze všech svých hor udělám cestu *
a mé cesty budou vyvýšeny. –
Tady jsou, přicházejí zdaleka, †
jedni od Severu a od Západu, *
jiní ze země Sinim.
Nebesa, křičte radostí, země jásej, *
ať hory radostně zakřičí,
vždyť Pán utěšil svůj lid, *
slitovává se nad těmi, jež zkormoutil. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 35-53
Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých
Učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše při lámání chleba. Když o tom mluvili,
stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“
Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušení a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti?
Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti,
jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě němohli věřit a jen se
divili. Proto se jich zeptal: „Máte něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.
Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co
je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno:
Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma,
byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud
nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ztratili jsme tvé přátelství a skličuje nás vědomí viny; vyslyš naše prosby
a naplň nás radostí z příchodu našeho Spasitele. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|