Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. srpen 2010
Druhé mezidobí, 21. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Sofoniáše

⁸„Jen na mě počkej
– praví Hospodin –
na den, kdy vstanu jako svědek.
To je mé rozhodnutí: shromáždím národy
a sesbírám království,
abych na ně vylil své rozhořčení,
všechen žár svého hněvu;
ohněm mého rozhorlení
bude pohlcena celá země.

⁹Tehdy očistím
rty národům,
aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno
a sloužily mu svorně.
¹⁰Až z končin za etiopskými řekami
přinesou mi dary
ti, kdo mě ctí,
synové mého rozptýleného lidu.

¹¹Tu se již nebudeš hanbit
za žádné své skutky,
kterými ses na mně prohřešil,
neboť z tebe odstraním
tvé pyšné chvástaly,
už se nebudeš vypínat
na mé svaté hoře.
¹²Uprostřed tebe zanechám
lid pokorný a chudý.“
Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu
ti, kdo zbudou z Izraele.

¹³Nebudou konat nepravost,
nebudou lhát,
v jejich ústech se nenajde
podvodný jazyk.
Když se budou pást a odpočívat,
nikdo je nebude děsit.

¹⁴Jásej, siónská dcero,
zaplesej, Izraeli,
raduj se a vesel celým srdcem,
jeruzalémská dcero!
¹⁵Zrušil Hospodin tvůj trest,
odstranil tvé nepřátele,
uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele,
zla se už neboj!

¹⁶V onen den bude řečeno Jeruzalému:
„Neboj se, Sióne,
ať neochabují tvé ruce!
¹⁷Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,
hrdina, vítěz;
bude nad tebou plesat v radosti,
obnovil k tobě svou lásku,
s veselím nad tebou zajásá
¹⁸jak za dnů shromáždění.“

„Odstraním z tebe zkázu,
už nebudeš snášet její hanbu.
¹⁹Hle, tehdy já pobiji
všechny, kdo tě sužovali;
pomohu chromým,
shromáždím rozprchlé,
ctí a slávou je ozdobím
po celé zemi, kde byli v hanbě,
²⁰v ten čas, kdy vás přivedu,
v době, kdy vás shromáždím.
Slávou a ctí vás ozdobím
mezi všemi národy země,
až změním váš osud
před vaším zrakem“
– praví Hospodin.
 

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého kněze Tomáše Akvinského na Janovo evangelium

     Já jsem dobrý pastýř.¹ O Kristu jistě platí, že je pastýř: neboť tak jako pastýř vede a pase stádo, posiluje Kristus své věřící duchovním pokrmem, a dokonce i svým tělem a krví. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší,² říká apoštol. A  prorok: Jako pastýř pase své stádo.³
     Říká-li ovšem Kristus, že pastýř vchází dveřmi a dveře že je on sám,⁴ pak říká-li zde, že je pastýř, měl by vcházet sám skrze sebe. A také vchází, protože sám sebe zjevuje a sám ze sebe zná Otce. A my vcházíme skrze něho, neboť skrze něho docházíme blaženosti.
     Ale pozor, nikdo jiný kromě něho nemůže být dveřmi a nikdo jiný nemůže být pravým světlem, leda zprostředkovaně. Ani Jan Křtitel nebyl světlem, ale měl svědčit o tom světle.⁵ O Kristu se však říká, že byl pravé světlo, které osvěcuje každého člověka.⁶ A tak nikdo o sobě neříká, že je dveřmi, to si Kristus vyhradil pro sebe. Zato svěřil i jiným, aby byli pastýři, to dal i svým údům. Tak byl pastýřem Petr a pastýři byli i ostatní apoštolové a  všichni dobří biskupové. Dám vám pastýře podle svého srdce,⁷ říká Písmo. Přestože však představení Církve, jeho synové, jsou všichni pastýři, zde říká záměrně: Já jsem dobrý pastýř. Chce tím zdůraznit moc lásky. Protože nikdo nemůže být dobrý pastýř, jestliže se láskou nespojí s Kristem vjedno a nestane se tak údem pravého Pastýře.
     Láska je úřední povinností dobrého pastýře. Proto Kristus říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.⁸ Mezi dobrým a špatným pastýřem je totiž rozdíl: dobrý pastýř dbá o to, co prospívá stádu, špatný dbá o to, co prospívá jemu samému. Pastýř, který pase zvířata, se nemusí pro své stádo vydávat v nebezpečí smrti, aby byl dobrý. Spása duchovního stáda je však víc než život pastýře, takže když je spása tohoto stáda v nebezpečí, musí být každý duchovní pastýř hotov ztratit život, jen aby stádo zachránil. A to je to, co Pán říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život – to jest život pozemský. Není tak proto, že je to jeho povolání, i proto, že své ovce miluje. Obojího je třeba: aby mu byly svěřeny, i aby je miloval, neboť první bez druhého nestačí.
     A toto své učení sám Kristus potvrdil svým příkladem: Kristus za nás položil svůj život; také my jsme povinni položit život za své bratry.^{9
 
     1} Jan 10 ,11
     ² 1 Petr 2, 25
     ³ Iz 40, 11
     ⁴ srov. Jan 10, 2.7
     ⁵ Jan 1, 8
     ⁶ tamtéž 9
     ⁷ Jer 3, 15
     ⁸ Jan 10 ,11
     ⁹ 1 Jan 3, 16

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum