Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. srpen 2010
Druhé mezidobí, 18. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,
dni, jenž nikdy nehasne,
vítězi nad temnou nocí,
jenž rozžíháš světlo dne,
nepříteli všeho temna,
našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,
vstáváme, jak zavoláš,
jsme-li s tebou, blažení jsme,
bez tebe zlo deptá nás,
ty před věčnou smrtí chráníš
duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme
smrt, zlý svět a jeho tmy.
Proto nás, ty Vládce mocný,
tímto světlem zasáhni,
jež moc žádná nezatemní
a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,
jen sám ze sebe samého.
Ty chtěl jsi mezi lidi jít:
nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:
buď naší láskou, radostí,
ať po tobě vždy prahneme
a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,
se Synem Panny nejčistší,
i s Duchem svým nás stále veď
jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,
že stvořila jsi z lásky jen
člověka, z něhož Boží hněv
sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl
a z lásky Kristus vykoupil
svým utrpením všechny nás,
jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,
ať v míru nad vším kraluje,
buď všechna moc jí, klanění,
ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)

¹ Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
² Velebte Boha nade všemi bohy, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
³ Velebte Pána nade všemi pány, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

⁴ On velké divy učinil, on sám, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁵ On v moudrosti své stvořil nebesa, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁶ On nad vodami zemi rozprostřel, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁷ On stvořil všechna světla veliká, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁸ To slunce, aby vládlo nade dnem, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
⁹ Měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

¹⁰ V prvorozencích Egypťany zhubil, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹¹ Vyvedl z jejich středu Izraele, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹² Přemocnou rukou, napřaženou paží, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹³ On Rákosové moře přeťal v části, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁴ Provedl Izraele mezi nimi, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁵ Do moře smetl faraóna s vojskem, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

¹⁶ Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁷ On mocné krále potíral svou silou, *
      vždyť jeho láska trvá na věky;
¹⁸ on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
¹⁹ Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²⁰ Jakož i Oga, krále bašanského, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²¹ Dal jejich kraje potom za dědictví, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²² Dědictví Izraeli, svému lidu, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

²³ On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²⁴ Od našich nepřátel nás osvobodil, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
²⁵ On dává pokrm všemu živoucímu, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

²⁶ Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

V. Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
R. Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

^5.14„Já jsem lvicí Efraimovi,
mladým lvem judskému domu,
já, já uchvátím a odejdu, vezmu, a nikdo nezachrání.

¹⁵Půjdu a vrátím se na své místo,
dokud neodpykají tresty;
budou hledat mou tvář
v soužení budou toužit po mně:

^6.1'Nuže, vraťme se k Hospodinu:
on nás rozdrásal a on nás uzdraví,
on nás zranil a on nás obváže!

²Po dvou dnech nám vrátí život,
třetího dne nás vzkřísí,
před jeho tváří budeme žít.

³Poznávejme Hospodina,
snažme se ho poznat!
Jako jitřenka jistě vysvitne,
přijde k nám jako déšť raný,
jako déšť pozdní, který zavlaží zemi.'

⁴Co mám dělat s tebou, Efraime,
co mám dělat s tebou, Judo?
Vaše láska je jak ranní mráček,
jako rosa, která záhy mizí.

⁵Proto jsem je otesával skrze proroky,
zabíjel slovy svých úst,
ale má spravedlnost vyjde jak světlo,

⁶protože chci lásku, a ne oběť,
poznání Boha chci víc než celopaly.

⁷Oni však v Admě porušili smlouvu,
tam se mi zpronevěřili.

⁸Městem zločinců je Gilead,
potřísněné krví.

⁹Jako lupiči, kteří číhají na chodce,
je tlupa kněží;
vraždí na cestě ty, kdo jdou do Sichemu,
věru, páchají hanebnost.

¹⁰V Izraelově domě jsem viděl strašnou věc:
Efraim tam smilní, poskvrnil se Izrael.

¹¹Také pro tebe, Judo, je připravena žeň,
až změním osud svého lidu.

^7.1Když jsem chtěl Izraele léčit,
ukázala se nepravost Efraima
a neřest Samaří,
protože páchají podvod;
vloupává se zloděj,
lupičské bandy přepadají na ulici.

²Nemyslí na to,
že pamatuji na všechny jejich neřesti.
Kolem nich jsou nyní jejich zločiny,
jsou před mou tváří.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

     Bůh nežádal od svého lidu oběti ani celopaly, ale víru, poslušnost a spravedlnost, a to pro jeho spásu. U proroka Ozeáše, aby je poučil o své vůli, řekl: Chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly.¹ I náš Pán to připomínal, když řekl: Kdybyste věděli, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť, neodsuzovali byste nevinné.² Tím vydal svědectví, že proroci zvěstovali pravdu, a ostatní usvědčil z jejich zaviněné nevědomosti.
     Svým učedníkům dal také radu, aby přinášeli Bohu prvotiny z jeho stvoření; ne že by to Bůh potřeboval, ale aby oni sami nebyli neplodní a nevděční. A proto také vzal jednu ze stvořených věcí, chléb, vzdal díky a řekl: To je mé tělo.³ Podobně vzal z toho stvoření, jež je kolem nás, také kalich, vyznal, že je to jeho krev, a poučil nás, že je to nová oběť Nového zákona. Tu pak přijala od apoštolů Církev a po celém světě ji přináší Bohu, tomu, který nám dává pokrm, jako prvotiny svých darů v Novém zákoně.
     O tom již předpověděl Malachiáš, jeden ze dvanácti proroků: Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, nepřijmu oběť z vašich rukou. Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany, praví Hospodin zástupů.⁴ Tím jasně naznačil, že původní lid přestane přinášet Bohu oběti, ale také že mu bude přinášena oběť na každém místě, a to oběť čistá, a že jeho jméno bude oslavováno mezi národy.
     A čí je to jméno, které je oslavováno mezi národy? Je to jméno našeho Pána, skrze něhož je oslaven Otec, a je oslaven i člověk. Protože však je to jméno jeho vlastního Syna, a to jméno mu dal on,⁵ nazývá jeho jméno svým. Je to jako kdyby král namaloval obraz svého syna. Právem může říkat, že ten obraz je jeho, a to z dvojího důvodu: jednak proto, že je to obraz jeho syna, a také proto, že ho vytvořil on sám. Tak je tomu i se jménem Ježíše Krista, které je v Církvi oslavováno po celém světě. Toto jméno tedy Otec prohlásil za své, protože je to jméno jeho Syna a protože ho sám vytvořil a dal ke spáse lidí.⁶
     Jelikož tedy jméno Syna patří i Otci a jelikož Církev na každém místě přináší skrze Ježíše Krista oběť všemohoucímu Bohu, z tohoto obojího ohledu se správně říká: Na každém místě se obětuje a přináší mému jménu obět čistá.⁷ Kadidlem pak nazývá Jan ve Zjevení modlitby svatých.^{8
     1} Oz 6, 6
     ² Mt 12, 7
     ³ Mt 26, 26
     ⁴ Mal 1, 10-11
     ⁵ srov. Mt 1, 21; Lk 1, 31
     ⁶ srov. Sk 4, 12
     ⁷ Mal 1, 11
     ⁸ srov. Zj 5, 8

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum