[ nová verze ]
19. březen 2010, Pátek
4. týden žaltáře
Sv. Josefa, Snoubence Panny Marie, slavnost
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 19. březen 2010
Doba postní, 4. týden
4. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Žalm 78, 40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
IV
40 Kolikrát v poušti dráždili jej, *
kolikrát ve stepi uráželi!
41 Zkoušeli Boha zas a zas, *
rmoutili Svatého Izraele.
42 Neměli v paměti jeho moc, *
den, kdy je zachránil před nepřítelem, –
43 když činil znamení v Egyptě, *
svoje divy v tanejských pláních.
44 Vodu v řekách tam proměnil v krev, *
z potoků ani se nedalo napít.
45 Hmyz poslal na Egypt, aby je žral, *
spousty žab, aby je sužovaly. –
46 Úrodu jejich dal sarančím, *
kobylkám to, čeho dobyli prací.
47 Vinice potloukl krupobitím, *
morušovníky sežehl jíním.
48 Na jejich dobytek dopustil mor, *
nákazou porážel jejich stáda. –
49 Seslal na ně svůj plamenný hněv, †
rozhorlení, hrozby a rány, *
celé zástupy neblahých poslů.
50 Naplno hněvu průchod dal, †
ani smrti je neuchránil, *
životy jejich dal na pospas moru.
51 Prvorozence pobil jim, *
vše prvně zplozené v Chámových stanech.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
V
52 Svůj lid jak ovce vyvedl pak, *
jako své stádo je provázel pouští.
53 Vodil je bezpečně, neměli strach, *
nepřátele však zhltilo moře.
54 Do svaté země své přivedl je, *
k horám, jež pro ně svou pravicí dobyl.
55 Před jejich tváří pohany hnal, †
dědictví jejich jim rozdělil losem, *
v jejich stanech pak lid jeho bydlil. –
56 Oni však pokoušeli ho dál, †
dráždili Pána, Nejvyššího, *
nedbali na jeho přikázání.
57 Odpadli, byli mu nevěrní †
tak jako jejich otcové kdysi, *
selhali, podobni zrádnému luku.
58 Pohoršovali jej na výšinách, *
rozhořčovali ctěním svých model. –
59 Slyšel je Pán a pojal ho hněv, *
tvrdě se odřekl Izraele.
60 Opustil v Silo svatyni svou, *
stánek, v němž přebýval mezi lidmi.
61 Síle své padnout dal v zajetí, *
slávě své do rukou nepřítele.
62 Cizímu meči vydal svůj lid, *
na své dědictví zanevřel zcela.
63 Jinochy jejich pohltil žár, *
pannám nezněly svatební písně.
64 Jejich kněze povraždil meč, *
nebylo při pohřbech vdovského nářku.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
VI
65 Až jako ze spánku vzbudil se Pán, *
jak silák procitlý z opojení.
66 Nepřátele pak po zádech bil, *
zahrnul je navěky hanbou.
67 Povrhl stanem Josefovým, *
nevyvolil si Efraimovce,
68 nýbrž si vyvolil Judův kmen, *
zamiloval si horu Sión.
69 Stánek jak nebe si zbudoval, *
pevný jak zem, co pro věky stvořil. –
70 Davida zvolil svým služebníkem, *
z ovčí ohrady přivedl si jej,
71 od ovčích matek jej povolal, †
ať pase Jákobův lid, svůj národ, *
Izraele, dědictví svoje.
72 Ten s čistým srdcem pásl je rád, *
pevnýma rukama moudře je vodil.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
V.
Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O.
Aby se ukázaly jeho skutky.
PRVNÍ ČTENÍ
Ze čtvrté knihy Mojžíšovy
20,1-13;21,4-9
Voda ze skály a měděný had
20.1V prvním měsíci přišlo celé společenství izraelských synů na poušť Sin. Lid se usadil v Kadeši. Maria tam zemřela
a byla tam pochována.
2Nebylo vody pro takové množství, srotili se tedy proti Mojžíšovi a Árónovi. 3Lidé
se s Mojžíšem hádali a říkali: „Kéž bychom zemřeli, jako zahynuli naši bratři před Hospodinem! 4Proč jste
přivedli Boží obec na tuto poušť, abychom zde zemřeli my i náš dobytek? 5Proč jste nás vyvedli z Egypta,
abyste nás přivedli na toto ošklivé místo? Není to místo k setí, je bez fíkovníků, vinic, granátovníků, a ani vodu nemáme k pití!“
6Mojžíš a Árón přišli ze shromáždění ke vchodu do stánku schůzky a padli na svou tvář.
7Ukázala se jim Hospodinova sláva a Hospodin řekl Mojžíšovi: 8„Vezmi
si hůl a shromáždi všechny, ty a tvůj bratr Árón. Před nimi poručte skále, aby vydala svou vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a napojíš
všechny i jejich dobytek.“
9Podle rozkazu Mojžíš vzal hůl, která byla před Hospodinem, s Árónem 10shromáždil
všechny před skálu a řekl jim: „Slyšte, buřiči! Vyvedeme vám z této skály vodu?“ 11Mojžíš zvedl svou ruku,
udeřil dvakrát holí do skály, a vytryskla hojná voda. Pili všichni lidé i jejich dobytek.
12Hospodin však řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Protože jste mi nevěřili, že bych se mohl osvědčit před očima
izraelských synů jako svatý, neuvedete toto množství do země, kterou jim chci dát.“ 13To jsou vody Meriby, to
je Hádky, kde se izraelští synové hádali s Hospodinem a kde jim dal důkaz své svatosti.
21.4Od hory Hor táhli směrem k Rákosovému moři, aby obešli zemi Edomitů, a lid už omrzelo být stále na cestě.
5Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti? Není
chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy.“
6Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele.
7Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli
se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ a Mojžíš se modlil za lid. 8Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada
a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ 9Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil
ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.
RESPONSORIUM
Jan 3, 14.15.17
O.
Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, *
aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
V.
Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.
* Aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 37-38)
Veškerá lidská činnost se musí očistit a zdokonalit velikonočním tajemstvím
Souhlasně se zkušeností všech dob přináší Písmo svaté lidstvu důkladné poučení, že lidský pokrok, který je velikým dobrem člověka, s sebou nese
i velké pokušení: kde totiž došlo k porušení řádu hodnot a dobré se smísilo se zlým, dbají jednotlivci i skupiny jen o vlastní zájmy a ne
o zájmy ostatních.
Tak dochází k tomu, že svět už není místem opravdového bratrství a člověkova vzrůstající moc hrozí zničit samo lidstvo.
Jak se dá tento neutěšený stav překonat? Křesťané prohlašují, že se musí veškerá lidská činnost, která je vlivem pýchy a nezřízené sebelásky
dennodenně ohrožena, očistit a zdokonalit Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním.
Člověk, který byl Kristem vykoupen a v Duchu Svatém se stal novým stvořením, může a má milovat i věci, které Bůh stvořil. Přijímá je od
Boha a hledí na ně s takovou úctou, jako by právě vycházely z Boží ruky.
Je za ně svému Dobrodinci vděčný a užívá stvořených věcí a těší se z nich v duchu chudoby a vnitřní svobody. To ho uvádí do pravého vlastnění
světa: jako by neměl nic, a zatím má všecko.1 Všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.2
Boží Slovo, kterým bylo všecko stvořeno, se stalo tělem a přebývalo v lidském světě;3 jako dokonalý člověk vstoupilo do světových dějin, pojalo
je v sebe a v sobě je soustředilo jako pod jednou hlavou.4 To on nám zjevuje, že Bůh je láska,5 a zároveň nás učí, že základním zákonem lidské
dokonalosti, a tedy také přetvořením světa, je nové přikázání lásky.
Ty, kdo věří Boží lásce, ujišťuje, že se cesta lásky otevírá všem lidem a že snaha o uskutečnění všelidského bratrství není marná. Zároveň nás
vybízí, abychom tuto lásku neuplatňovali jen ve velkých věcech, ale především v každodenním běžném životě.
Pro všechny nás hříšníky podstoupil smrt6 a svým příkladem učí, že je také třeba nést kříž, který tělo a svět kladou na ramena těm, kdo hledají
mír a spravedlnost.
Zmrtvýchvstáním se Kristus stal Pánem, jemuž byla dána všecka moc na nebi i na zemi,7 a mocí svého Ducha nyní dále působí v srdcích lidí; nejenže
v nich vyvolává touhu po budoucím věku, ale zároveň také oživuje, očišťuje a posiluje ušlechtilé úmysly, jimiž se lidské společenství snaží učinit
svůj život lidštějším a tomuto cíli podřídit celou zemi.
Dary Ducha jsou však různé: jedny volá k tomu, aby vydali viditelné svědectví touhy po nebeském domově a uchovávali ji, aby byla v lidském
společenství živá, jiné vyzývá, aby se věnovali pozemské službě člověku a touto službou vytvářeli předpoklady pro nebeské království.
Všechny ovšem osvobozuje, aby nedbali na sebe a využívali všech sil země pro život člověka, a tak směřovali do budoucna, kdy se lidstvo samo stane Bohu
příjemnou obětí.8
1 srov. 2 Kor 6, 10
2 1 Kor 3, 22-23
3 srov. Jan 1, 3.14
4 srov. Ef 1, 10
5 1 Jan 4, 8
6 srov. Jan 3, 14-18; Řím 5, 8-10
7 srov. Sk 2, 36; Mt 28, 18
8 srov. Řím 15, 16
RESPONSORIUM
2 Kor 5, 15; Řím 4, 25
O.
Kristus zemřel za všechny, *
aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
V.
Byl vydán na smrt pro naše hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. *
Aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
KANTIKA
Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.
První kantikum
Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války
Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)
Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
ranou přebolestnou. –
Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
do neznámé země. –
Což jsi nadobro zavrhl Judu *
a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
zhojení ran, a hle, zděšení! –
Pane, poznáváme svoje nepravosti †
i bezbožnost našich otců, *
že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
nenech zhanobit trůn své slávy, *
rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid
Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)
Vezmu vás z národů †
a shromáždím ze všech zemí, *
a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
a očistíte se od všech vašich nečistot, *
a ode všech vašich model vás očistím. –
Dám vám nové srdce *
a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
a dbali na má ustanovení a konali je. –
Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
a budete můj lid *
a já budu váš Bůh!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného
Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)
Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
podívej se a viz naši potupu! –
Naše dědictví připadlo cizincům, *
naše domy neznámým lidem. –
Jsme sirotci, bez otce; *
naše matky jsou jako vdovy. –
Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
za své dříví musíme platit. –
Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –
Podáváme ruku Egyptu, *
Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –
Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
a my neseme jejich provinění. –
Ze srdce nám vymizela radost, *
náš tanec se změnil v zármutek. –
Věnec nám spadl z hlavy. *
Běda nám, neboť jsme zhřešili!
A proč naše srdce stůně *
a proč se nám zatemňují oči? –
Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –
Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
opustit nás až do konce života? –
Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
Obnov naše dny, jako kdysi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Marka 10, 32-45
Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán
Učedníci byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš pospíchal před nimi; byli zaraženi a následovali ho s bázní. Vzal si stranou zase svých Dvanáct a začal
jim mluvit o tom, co na něj čeká: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům
a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují ho a zabijí ho, ale po třech dnech vstane.“
Tu k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete,
abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli:
„Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo
levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a na Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě
vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem,
a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
MODLITBA
Modleme se:
Milosrdný Bože, ty dobře víš, že to, co konáme bez tebe, se ti nemůže líbit, veď proto
všechno naše myšlení i jednání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|