Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. listopad 2028
Sv. Martina, biskupa, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Uslyšíš slovo z mých úst.
O. A budeš mluvit mým jménem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Makabejské

     ¹Když se Demetrios dozvěděl, že Nikanor padl se svým vojskem v boji, poslal znovu do Judska Bakchida a Aíkima a s nimi pravé křídlo vojska. ²Táhli směrem do Galgaly a utábořili se u Mesalotu v Arbelsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí.
     ³Prvního měsíce roku stého padesátého druhého se přesunuli k Jeruzalému. ⁴Brzy se však zvedli a odtáhli k Beretu s dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců. ⁵Juda tehdy tábořil v Elase s třemi tisíci vybraných mužů. ⁶Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z  tábora, takže z nich zůstalo jen osm set mužů. ⁷Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky.
     ⁸V této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“ ⁹Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“ ¹⁰Juda však prohlásil: "To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“
     ¹¹Nepřátelské vojsko vytáhlo z tábora a sešikovalo se k boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v prvních řadách ti nejstatečnější. ¹²Bakchides byl na pravém křídle. Z obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i z vojska Judova zaznívaly polnice ¹³a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera.
     ¹⁴Juda viděl, že Bakchides a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější, ¹⁵rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k azotské hoře. ¹⁶Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu. ¹⁷Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách mnoho raněných padlo. ¹⁸Padl i Juda a ostatní se rozutekli.
     ¹⁹Jonatan a Šimon vzali svého bratra a pohřbili ho v hrobě jeho otců v Modinu. ²⁰Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili ²¹a říkali: „Jak padl hrdina, vysvoboditel Izraele!“
     ²²Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho velikostí nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu Sulpicia Severa

     Martin věděl o svém skonu dlouho předem a řekl bratřím, že jeho tělesná schránka už brzy doslouží. A pak došlo k tomu, že bylo třeba, aby navštívil kandskou církevní obec. Neboť klerici té církevní obce se mezi sebou přeli a on si přál obnovit tam pokoj. A tak, ačkoli věděl, že je konec jeho života už blízko, pro tak důležitou věc se nezdráhal vydat na cestu. Domníval se, že by tím dobře dovršil své životní úsilí, kdyby po sobě zanechal to, že v té církevní obci opět nastal pokoj.
     Zdržel se tedy nějakou dobu v tom místě či v církevní obci, kam se odebral, a znovu nastolil pokoj mezi kleriky. Ale když pomýšlel na návrat do kláštera, začaly ho náhle opouštět tělesné síly. Svolal bratry a oznámil jim, že už odchází ze světa. A všichni měli veliký smutek a žal a svorně naříkali: "Proč nás opouštíš, otče? Komu nás opuštěné zanecháš? Na tvé stádo se vrhnou draví vlci; když pastýř padne, kdo nás uchrání před jejich tesáky? Víme, že toužíš po Kristu, ale tvá odměna je jistá a nezmenší se, dosáhneš-li jí později; smiluj se však nad námi a neopouštěj nás."
     Jejich nářek ho dojal – neboť byl vždycky ve spojení s Pánem plný soucitu – a říká se, že se dal do pláče; obrátil se na Pána a řekl na jejich nářek jen toto: "Pane, jestliže mě tvůj lid ještě potřebuje, neodmítám dále pracovat; ať se stane tvá vůle."
     Jaký to byl člověk! Nelze to vypovědět. Práce a námaha ho nezdolaly a neměla ho zdolat ani smrt; nevybral si jedno ani druhé: nebál se umřít ani neodmítal žít. Oči i ruce měl stále pozdvižené k nebi a jeho nepřemožený duch v modlitbě neumdléval. A když ho kněží, kteří se tehdy k němu sešli, prosili, aby dopřál úlevu svému ubohému tělu a obrátil se na bok, řekl: "Nechte mě, bratři, nechte mě hledět raději k nebi než k zemi, aby byl můj duch obrácen směrem k Pánu, neboť se už vydá na cestu."
     Když to řekl, uviděl nablízku ďábla. A řekl: "Co tu chceš, krvavá bestie? Ze mě, ty bídáku, nic nebudeš mít. Mě přijme náručí Abrahámovo." S těmito slovy odevzdal svého ducha nebi. Martin plný radosti je přijat do náručí Abrahámova. Martin, chudý a skromný, vstupuje do nebe s velikým bohatstvím.

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum