Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. září 2027
Sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa, hlavního patrona provincie, slavnost

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Jasného slunce skvoucí zář
proniká nocí hlubokou.
To se tak, Čechy, kníže váš
zaskvívá láskou nebeskou.

Do noci vstal, bos obchází
chrámy, jež tonou ještě v tmách,
a krev, jež stopy provází
hlásá, kde kráčel v modlitbách.

Pod pláštěm noci pospíchá
do nízkých chýší chuďasů
a dary, jež tam zanechá,
štědrou dlaň chválí v úžasu.

Dík počínání zbožnému
jeho duch nabývá dost sil,
by k boji mučednickému
statečné srdce připravil.

Všech mučedníků výkvěte,
Kriste, nás naplň světlem svým,
když triumf svého knížete
chválíme zpěvem nadšeným.

Dej, ať z tmy noci do výšin
směřujem s myslí horlivou.
Až projdem ohněm očistným,
naplň nás září blaživou.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5, 6)

¹ K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
      „Raději do hor uleť jako pták. –

² Hle, hříšníci už napínají luky, †
      už přikládají na tětivu šíp, *
      střílejí ve tmě proti poctivým.
³ Jestliže základy jsou otřeseny, *
      co spravedlivý tady dokáže?“ –

⁴ Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
      jeho trůn je na nebesích,
   jeho oči hledí dolů, *
      jeho zrak nás lidi zkoumá.
⁵ Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
      Kdo lne k násilí a křivdě, *
      toho z duše nenávidí.
⁶ Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
      žhavý vítr jim dá v úděl! –

⁷ Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
      rád má spravedlivé skutky, *
      zbožní spatří jeho tvář.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.

V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Srov. Žid 5, 7)

¹ Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
      vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
² Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
      tvé oči samy vidí, co je právo. –

³ Kdybys mé srdce zkoušel za noci, †
      zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
      nepravost žádnou na mně nenalezneš.
⁴ Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
      já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
⁵ Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
      má noha na tvé stezce nekolísá. –

⁶ Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
      Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
⁷ Učiň mi, Pane, div své milosti, †
      zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
      před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!
⁸ Jak zřítelnici v oku svém mě střez *
      a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
⁹ před bezbožníky, co mě skličují, *
      před nepřáteli, co mě krutě tísní.
¹⁰ Jest jejich srdce tukem zarostlé *
       a ústa mají plna zpupných řečí.
¹¹ Číhají na mne, obstupují mě, *
       očima měří, jak mě svalit na zem;
¹² jako když lev se chystá na kořist, *
       nebo lví mládě, které číhá v skrytu. –

¹³ Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
       svým mečem chraň můj život před rouhačem!
¹⁴ Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
       Ať jejich život vezme bídný konec!
    Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
       ať mají dost i jejich synové *
       a ještě zbytky nechají svým dětem!
¹⁵ Já spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
       až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.

V. I když mě postihly útlak a tíseň.
O. Přesto se těším z tvých ustanovení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

     ^3.8Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. ⁹Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
     ¹⁰Neboť kdo chce milovat život
a prožívat krásné dni,
musí dávat pozor na svůj jazyk,
aby neříkal nic špatného,
a na své rty, aby nemluvily falešně.
¹¹Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro,
ať hledá pokoj a usiluje o něj.
¹²Neboť oči Páně jsou obráceny na spravedlivé,
a jeho uši k jejich prosbám,
ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo.
     ¹³A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? ¹⁴I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám!
     ^4.10Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. ¹¹Kdo má dar řeči, ať je si vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať je si vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.
     ¹²Milovaní, vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní, jako by to bylo něco neobvyklého. ¹³Spíše se z toho radujte, že tím máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze "Života svatého Václava"(První staroslověnská legenda o sv. Václavu)

     Když Václavův otec Vratislav zemřel, dosadili Čechové na stolec předků Václava. Ten byl milostí Boží dokonalý ve víře. Všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům Božím, mnohé kostely zdobil zlatem.
     Ale čeští muži zpychli a namluvili jeho mladšímu bratru Boleslavovi: "Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muži."
     Václav jezdíval po všech hradech, když se tam slavil svátek kostela. Vešel i do hradu Boleslavova, v neděli na svátek Kosmy a Damiána. Když vyslechl mši, chystal se, že se vrátí domů do Prahy. Ale Boleslav jej s podlým úmyslem zadržel a řekl: "Proč bys odcházel, bratře?" A Václav bratrovo pozvání neodmítl.
     Když pak nastalo ráno, zvonili na jitřní. A Václav uslyšev zvon řekl: "Chvála tobě, Pane, žes mi dal dočkat se tohoto jitra." A vstal a šel na jitřní.
     Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se na něj ohlédl a řekl: "Bratře, včeras nám byl dobrým služebníkem. Boleslavovi se však k uchu sklonil ďábel a rozvrátil jeho srdce. Boleslav vytasil meč a odpověděl: "Teď ti chci být ještě lepším." A když to řekl, udeřil jej mečem po hlavě.
     Václav se k němu obrátil a řekl: "Co sis to usmyslil, bratře?" A uchopil ho a srazil k zemi. Tu přispěchal jeden z Boleslavových rádců a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do kostela. Dva zločinci ho však ubili u kostelních dveří a přiskočil ještě jiný a probodl mu bok mečem. Tu Václav vypustil duši říkaje: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.^{1
     1} srov. Žl 30 (31), 6; Lk 23, 46

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum