Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. leden 2027
Obrácení svatého Pavla, apoštola, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Břemenem běd svých svíráni
jdem k tobě, Pavle, s prosbami,
neboť tvá z nebe plná dlaň
záruku spásy skýtá nám.

Ty šťastný, šípem zasažen
nebeské lásky v nitru svém,
lid, jejž jsi pronásledoval,
chránil jsi pak a miloval.

Kéž této lásky někdejší
pamětliv neustále jsi.
Nás vyveď ze zvlažnělosti
k naději Boží milosti.

Na prosby tvé ať vydá květ
láska, jež umí odpouštět,
ať nechřadne už hádkami
a nezná falše, zklamání.

Oběti milá nebesům,
světlo tak drahé národům,
prosíme, Pavle, soudce náš,
zastávej se nás v každý čas.

Buď Trojici čest, ať jí zpěv
zaznívá chválou v dobách všech,
ať s tebou i nás odmění
za životní boj vítězný. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo jsi, Pane? Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ; těžko ti bude kopat proti bodci.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo jsi, Pane? Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ; těžko ti bude kopat proti bodci.

Ant. 2 Ananiáši, jdi a vyhledej Šavla, právě se modlí. On je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům.

V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)

² Uslyš, Bože, moje naříkání, *
      před hrůzami nepřátel mě zachraň!
³ Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *
      dorážením těch, kdo pášou křivdy! –

⁴ Jazyky si brousí jako meče, *
      zlými slovy střílejí jak šípy,
⁵ ze zálohy stihnou nevinného, *
      zasáhnou ho náhle, neviděni.
⁶ Odhodlaně kují zhoubné plány, †
      kopou jámy, tajně kladou léčky, *
      říkají si: „Kdo nás může vidět,
⁷ kdo prohlédne utajený záměr?" †
      Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *
      do hlubiny člověkova srdce. –

⁸ Bůh je věru stihne svými šípy, *
      rány zasáhnou je znenadání.
⁹ Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *
       každý nad nimi jen kývne hlavou.
¹⁰ Všichni lidé zachvějí se bázní, †
       budou mluvit o zásahu Páně, *
       neboť rozpoznají jeho dílo. –

¹¹ Spravedlivý raduje se z Pána, †
       utíká se k němu, jím se chlubí *
       každý, kdo je upřímného srdce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ananiáši, jdi a vyhledej Šavla, právě se modlí. On je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům.

Ant. 3 Pavel začal v synagógách hlásat Ježíše a dokazoval, že je to Mesiáš.

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pavel začal v synagógách hlásat Ježíše a dokazoval, že je to Mesiáš.

V. Vlídný a laskavý je Pán.
O. Shovívavý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

     ¹¹Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: ¹²já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. ¹³Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží Církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. ¹⁴V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.
     ¹⁵Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, ¹⁶že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ¹⁷ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. ¹⁸Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. ¹⁹Z  ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. ²⁰Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.
     ²¹Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. ²²Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. ²³Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ ²⁴A chválili kvůli mně Boha.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého o svatém Pavlovi

     Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou.¹ Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s ním radovali: Radujte se a dělte se o radost se mnou.² A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: S radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování.³ A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a  ujišťuje, že z nich má ten největší užitek.⁴
     A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí.⁵ A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.
     Těšil se z lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k panstvům a mocnostem. V Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z předáků a  nejvyšších hodnostářů.
     Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.
     Naopak těšit se z lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.
     Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.
     I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.
     ¹ Flp 3, 13
     ² Flp 2, 18
     ³ 2 Kor 12, 10
     ⁴ srov. 2 Kor 6, 4-10
     ⁵ 2 Kor 2, 14

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum