Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. prosinec 2026
Doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Ant. 2

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Ant. 3

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

V. Vzpřimte se a zdvihněte hlavu.
O. Protože se blíží vaše vykoupení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹Padl Bél, zhroutil se Nabo,
jejich modly připadly soumarům a dobytku.
Jejich sochy nesou jako břemena unavená zvířata.
²Zhroutily se, spolu padly,
nemohly zachránit ty, kdo je nesli;
samy půjdou do zajetí.

³Slyš mě, Jakubův dome,
vy všichni, kteří jste zbyli z Izraelova domu,
které nosím od mateřského klína,
které chovám od mateřského lůna.
⁴Až do vašeho stáří jsem stejný,
až do vašich šedin se budu s vámi vláčet.
Činil jsem tak, ponesu vás,
povleču se s vámi a zachráním vás.

⁵Ke komu mě přirovnáte, ke komu připodobníte,
s kým změříte, abychom si byli rovni?
⁶Sypou z měšce zlato,
váží na váze stříbro,
najímají zlatníka, aby z toho udělal boha;
koří se a klanějí.
⁷Berou ho na ramena a nesou,
stavějí na jeho místo,
on stojí a ze svého místa se nehýbá.
Když někdo k němu volá, neodpovídá,
z tísně ho nevysvobodí!

⁸Pamatujte na to a zastyďte se,
vezměte si to k srdci, odpadlíci!
⁹Rozpomeňte se na minulost odpradávna,
že já jsem Bůh
a jiný Bůh není,
není mně podobného.

¹⁰Od počátku oznamuji poslední věci,
dávno předtím to, co se ještě nestalo.
Říkám: „Můj úradek se splní,
udělám všechno, co si přeji.“
¹¹Od východu povolám dravého ptáka,
z daleké země muže, kterého jsem zvolil.
Jak jsem řekl, tak to splním,
jak jsem si umínil, tak to provedu.

¹²Slyšte mě, vy tvrdohlavci,
kteří jste vzdáleni od spravedlnosti.
¹³Přiblížil jsem svou spravedlnost, není daleko,
má spása se neomešká.
Na Siónu udělím spásu
a Izraeli svou slávu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu Diognetovi

     Nikdo z lidí Boha ani nespatřil,¹ ani o něm nedal zprávu, nýbrž on sebe sám zjevil. A zjevil se prostřednictvím víry, jíž jediné je umožněno Boha spatřit. Neboť Bůh, Pán a Tvůrce všeho, ten, který všechno učinil a všemu dal svůj řád, lidi nejen miloval,² nýbrž je i trpělivě snášel. Vždycky takový byl i je i bude, přívětivý a dobrý, neznalý hněvu a pravdivý. Právě on jediný je dobrý.³ Když pojal nějaký veliký a slovem nepopsatelný záměr, sdělil jej pouze svému Synu.
     Proto se zdálo, dokud ve své moudrosti udržoval a střežil své úmysly ve skrytu, že o nás nedbá a že se o nás nestará. Avšak poté, kdy prostřednictvím milovaného Syna zjevil a učinil přístupným to, co bylo připraveno hned od počátku, poskytl nám najednou všechno: mohli jsme mít užitek z jeho dobrodiní, patřit na něj a chápat ho; kdo z nás by to byl kdy čekal?
     I potom, co již pojal všechny své záměry a se Synem je rozvrhl, nechal nás až do nedávné doby nerozvážně se unášet nezřízenými hnutími, ježto jsme byli odvedeni z pravé cesty rozkošemi a vášněmi.⁴ Jistěže se nikterak z našich hříchů neradoval, nicméně je snášel. Jistěže onu dobu nepravostí neschvaloval, vytvářel však nynější čas spravedlnosti. Tehdy nás naše vlastní činy měly usvědčit, že nejsme hodni života, aby nás nyní za hodny života uznala Boží dobrota; tehdy se mělo zjevně prokázat, že na základě toho, co je v nás, do Božího království vejít nemůžeme, aby nám bylo darováno vejít tam Boží mocí.
     Když se ale naplnila míra naší nepravosti a stalo se zcela zřejmým, že nám v její odplatu hrozí trest a smrt, a když přišla doba, předurčená Bohem k tomu, aby se začala osvědčovat jeho dobrota a moc (jak nezměrná je Boží mírnost a láska k člověku!), neměl nás v nenávisti, nezavrhl nás, nemstil se. Naopak nás trpělivě snášel, podepřel nás, slitoval se a sám vzal na sebe naše hříchy, vlastního Syna dal jako cenu za naše vykoupení⁶ a svatého za hříšníky, zlem nezasaženého za zlosyny, spravedlivého za nespravedlivé,⁶ neporušitelného za porušitelné, nesmrtelného za smrtelné. Vždyť co jiného mohlo překrýt naše hříchy nežli jeho spravedlnost? U koho jiného jsme mohli my hříšní a bezbožní dojít ospravedlnění než u samotného Božího Syna?
     Jaká je to slastná směna, jaké neprobadatelné ustanovení, jaká neočekávaná dobrodiní! Hříšnost mnohých se ukryje v jednom spravedlivém, a spravedlnost jednoho ospravedlní mnohé nespravedlivé!
     ¹ srov. Jan 1, 18
     ² srov. Tit 3, 4
     ³ srov. Mt 19, 17
     ⁴ srov. Lk 8, 14; Mk 4, 19; Tit 3, 3
     ⁵ srov. Řím 8, 32; Jan 3, 16
     ⁶ srov. 1 Petr 3, 18

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

První kantikum