Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. listopad 2026
Sv. Alžběty Uherské, řeholnice, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly
a naší úcty pro ctnosti,
tak slaví triumf s anděly,
jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí
plna slz Boha v nebesích
a bděla dlouho do noci
při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě
a s duší neposkvrněnou
po spravedlivém životě
odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila
mnohými činy svatými,
aby se věčně sytila
radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,
že nás na její přímluvy
po skončení všech našich cest
v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
R. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

^9.1Hospodinovo slovo se usídlilo v zemi Chadrach,
jeho příbytek je v Damašku,
neboť Hospodinu patří oko Aramu
jako všechny kmeny Izraele.
²I Chamat je v jeho hranicích,
také Tyrus a Sidón, který je tak moudrý.
³Tyrus si vybudoval opevnění,
nakupil stříbra jako prachu
a zlata jako bláta na ulicích.
⁴Pán se ho však přece zmocní,
jeho moc svrhne do moře;
Tyrus bude sežehnut ohněm.

⁵Spatří to Aškalon a bude se bát,
Gaza se bude bolestí svíjet,
marná bude naděje Ekronu;
zmizí král z Gazy
a v Aškalonu se nebude bydlet;
⁶v Ašdodu bude sídlit míšenec.
Tak rozdrtím pýchu Filišťana.
⁷Z jeho úst odstraním krev,
ohavnosti z jeho zubů,
i on bude jako zbytek patřit našemu Bohu,
bude jako vůdce v Judovi,
Ekron bude jako Jebusita.
⁸Utábořím se kolem svého domu a budu na stráži
proti každému, kdo by sem chtěl táhnout;
už na ně nepřijde tyran,
protože nyní nad nimi bdím.

⁹Hlasitě zajásej, siónská dcero,
zaplesej, dcero jeruzalémská,
hle, tvůj král k tobě přichází,
je spravedlivý a přináší spásu,
je pokorný a jede na oslu,
na oslátku, osličím mláděti.
¹⁰Zničí válečné vozy z Efraima,
válečné oře z Jeruzaléma,
zlomen bude bitevní luk.
Národům ohlásí pokoj,
bude vládnout od moře k moři,
od řeky Eufratu až do končin země.

¹¹Pro krev smlouvy uzavřené s tebou
propustím tvé vězně z jámy,
v které není voda.
¹²Vraťte se do pevnosti,
zajatci uchovaní pro naději!
I dnes zvěstuji:
Odplatím ti dvojnásobně!
¹³Napínám Judu jako luk,
na tětivu vkládám Efraima.
Zburcuji tvé syny, Sióne.
proti tvým synům, Řecko,
meč hrdiny učiním z tebe.
¹⁴Hospodin se nad nimi zjeví
a jeho šíp se vymrští jako blesk;
Hospodin, Pán, zatroubí na polnici
a vyřítí se v jižní bouři.

¹⁵Hospodin zástupů je bude chránit;
kameny do praku pohltí a pošlapají,
budou pít a jednat s horlivostí
jako lidé povzbuzení vínem,
budou plní jak obětní mísy,
jak oltářní rohy.
¹⁶V onen den
je zachrání Hospodin, jejich Bůh,
jako stádce bude pást svůj lid,
který jako v čelence drahokamy
zazáří na jeho zemi.
¹⁷Jak veliká je jeho dobrota!
Jak veliká je jeho krása!
Obilí dá vyrůst jinochům
a víno pannám.

^10.1Proste Hospodina o vláhu
v čas pozdního deště!
Hospodin přivolá bouřlivé mraky,
dá jim přívaly dešťů,
každému zeleň na poli.
²Vždyť bůžkové mluví klam,
hadači vidí lež,
mluví sny do větru,
jejich útěcha je bez užitku.
Proto táhnou bez cíle jak stádo,
souží se, neboť jim schází pastýř.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu Konráda z Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

     Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela, až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.
     Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v tom v ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.
     A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v jedné kapli svého města, kde usadila Menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila v městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí, nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u svého stolu.
     Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.
     Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v řeči znovu a znovu vracela k tomu nejlepšímu, co slyšela v kázání. Potom s velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum