[ nová verze ]
13. srpen 2024, Úterý
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 19. týden Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků, nezávazná památka Pro OP: Sv. Alexandra Longa, kněze, a druhů, mučedníků, pro připomínku
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 13. srpen 2024 Sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka, památka
Narodil se 8. I. 1894 v městečku Zduńska Wola v Polsku. Jmenoval se
Rajmund, jméno Maxmilián přijal při vstupu do noviciátu minoritů. Na kněze byl vysvěcen v Římě (1918) a po dosažení doktorátu filozofie a
teologie se vrátil do Polska (1919). Zorganizoval apoštolské sdružení „Armáda neposkvrněné Panny“, založil centrum tiskového apoštolátu
Niepokalanów (západně od Varšavy), působil jako misionář v Japonsku (1930-1936) a po návratu do Polska jako představený kláštera v Niepokalanowě
(1936-1939). V roce 1939 byl zatčen, po krátkém propuštění na svobodu znovu uvězněn (1941) a dopraven do koncentračního tábora; tam
nabídl svůj život za k smrti odsouzeného spoluvězně a po 21denním mučení hladem byl 14. VIII. 1941 v Osvětimi usmrcen fenolovou injekcí.
Za svatého byl prohlášen v roce 1982.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Uslyšíš slovo z mých úst.
O.
A budeš mluvit mým jménem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
4,1- 7
Národy vystoupí na Hospodinovu horu
Tak praví Hospodin:
1"Stane se v posledních dnech:
Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem
na vrcholu hor,
vyvýšena nad pahorky.
Budou k ní proudit národy,
2budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:
‚Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,
do domu Jakubova Boha!
Ať nás naučí svým cestám,
choďme po jeho stezkách!‘
Ze Siónu vyjde nauka,
z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
3Soudit bude mnoho národů,
rozsuzovat mocné daleké kmeny
po dlouhou, předlouhou dobu,
že zkují své meče v radlice
a svá kopí ve vinařské nože.
Nezdvihne již meč národ proti národu,
válce se již nebudou učit.
4
Každý bude sedět pod svým vinným kmenem;
pod svým fíkovníkem,
nikdo nebude šířit strach,
řekla to ústa Hospodina zástupů.
5Všechny národy budou chodit
ve jménu svého boha,
my však budeme chodit ve jménu Hospodina,
našeho Boha, navěky a navždy.
6V ten den – praví Hospodin –
shromáždím chromou jeruzalémskou dceru
seberu tu, kterou jsem vyhnal,
i tu, s níž jsem jednal tvrdě.
7Z chromé učiním pozůstalý lid,
z vyčerpané mocný národ.‘
Hospodin jim bude vládnout na siónské hoře
od této doby až navěky."
RESPONSORIUM
Mich 4, 2; Jan 4, 25
O.
Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! *
On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!
V.
Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. *
On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisů svatého Maxmiliána Marie Kolbeho
(Scritti del P. Maximiliano M. Kolbe, trad. kal., vol. I., P. I.,
Padova 1971, pp. 75-77, 166)
S apoštolskou horlivostí zprostředkovat spásu a posvěcení duší
Mám velikou radost, milý bratře, že jsi naplněn takovou horlivostí pro
šíření slávy Boží. V současné době můžeme totiž se zármutkem pozorovat,
jak se šíří v různých podobách – a to nejen mezi lidmi ve světě, ale i
mezi řeholníky – jakási epidemická choroba, zvaná indiferentismus. Bůh
je však hoden nekonečné slávy, a proto je naším prvním a hlavním úkolem,
abychom mu podle svých skrovných možností vzdávali co největší slávu, i
když takovou, jakou si od nás zasluhuje, mu pro svou ubohost nikdy
nemůžeme vzdát.
Protože se však Boží sláva nejvíce projevuje ve spáse duší, které Kristus
vykoupil svou krví, má být nejvyšší a nejpřednější snahou apoštolského
života zprostředkovávat spásu a dokonalejší posvěcení co největšího počtu
duší. Zmíním se krátce, jaká nejvhodnější cesta vede k tomuto cíli, totiž
k uskutečnění Boží slávy a posvěcení co největšího počtu duší. Bůh je
vševědoucí a nejvýš moudrý, a proto nejlépe ví, co máme stále konat pro
jeho větší slávu, a svou vůli nám nejčastěji ukazuje prostřednictvím
svých zástupců na zemi.
A proto nám bezpečně ukazuje Boží vůli jedině poslušnost. Představený se
sice může mýlit, ale nemůže se stát, že bychom my, budeme-li se řídit
poslušností, upadli v omyl. Jedině tehdy by nebyla poslušnost na místě,
kdyby představený přikazoval něco, co by nesporně znamenalo porušení
Božího zákona, i když třeba jen v nejmenším; v tom případě by představený
nebyl věrným tlumočníkem Boží vůle.
Jedině Bůh je nekonečný, nejmoudřejší, nejsvětější, nejdobrotivější Pán,
Stvořitel a Otec náš, počátek i konec, moudrost, moc a láska – to všechno
je Bůh sám. A všechno, co je mimo Boha, má cenu podle toho, jak se to
vztahuje k němu, neboť on je Stvořitel všeho, Vykupitel lidí a poslední
cíl všeho tvorstva. A on nám ukazuje svou úctyhodnou vůli skrze své
zástupce na zemi a táhne nás k sobě, a naším prostřednictvím chce k sobě
přitáhnout také jiné duše a připoutat je k sobě dokonalejší láskou.
Hleď, bratře, jak je lidská důstojnost veliká skrze milosrdenství Boží.
Poslušností jakoby překračujeme hranice naší nepatrnosti a shodujeme se s
vůlí Boží, a ta nás řídí svou nekonečnou moudrostí a prozíravostí, abychom
jednali správně. Ba dokonce, když se pevně opíráme o Boží vůli, jíž se
nemůže nic stvořeného stavět na odpor, stáváme se silnějšími než všecko.
To je stezka moudrosti a prozíravosti, to je jediná cesta, jak můžeme
vzdávat Bohu nejvyšší slávu. Kdyby byla jiná vhodnější cesta, Kristus by
nám ji byl jistě ukázal svým slovem i příkladem. Ale Písmo svaté
vystihuje jeho dlouhý život v Nazaretě slovy: A poslouchal je,1 a také
zbývající část jeho života nám ukazuje ve světle poslušnosti, neboť na
mnoha místech říká o Kristu, že sestoupil na svět, aby konal Otcovu vůli.
Milujme tedy, a milujme ze všech sil našeho nejlaskavějšího nebeského Otce,
a projevem této dokonalé lásky ať je naše poslušnost, v níž je třeba se
osvědčit právě tehdy, když se od nás žádá zřeknout se vlastní vůle. A
neznáme vznešenější knihu, která by tak podporovala růst naší lásky k
Bohu, než ukřižovaného Ježíše Krista.
To všechno získáme mnohem snadněji prostřednictvím Neposkvrněné Panny,
neboť dobrotivý Bůh ji pověřil, aby rozdělovala dary jeho milosrdenství.
Není pochyb, že vůle Mariina je pro nás totožná s vůlí Boží. A jestliže se
jí zasvětíme, staneme se v jejích rukou nástrojem Božího milosrdenství,
jako je ona nástrojem v rukou Božích. Dejme se tedy od ní řídit a vést, a
pod jejím vedením buďme klidní a bez starosti. Vždyť ona nám všechno
připraví, o všechno se postará, přijde nám ochotně na pomoc ve všech
potřebách těla i duše a odstraní obtíže i strasti.
1 Lk 2, 51
RESPONSORIUM
Ef 5, 1-2; 6, 6
O.
Napodobujte Boha jako jeho milované děti, žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás *
jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
V.
Jako služebníci Kristovi z celé duše konejte vůli Boží. *
Jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 1-12
Proč hledáte živého mezi mrtvými?
Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly
kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži
v oslnivě bílém rouchu.
Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.
Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován
a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova;
a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys naplnil svatého kněze a mučedníka Maxmiliána láskou k
neposkvrněné Panně Marii a dávals mu sílu, aby z lásky k nesmrtelným
duším byl ochoten položit život za své bližní, a stal se podobným tvému
Synu i ve smrti; dej i nám poznat, že tě nejlíp oslavujeme, když neúnavně
sloužíme druhým. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|