Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. leden 2021
2. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,
hlas proroka nás vybízí,
abychom Bohu, Otci všech,
i Synu pěli chvalozpěv.

A s nimi Duchu Svatému.
Vždyť Bohu trojjedinému
podstaty pouze jediné
vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla
tím, že meč Zhoubce – anděla
se smrtí kosil v její tmě
prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,
vždyť tentýž anděl neměl moc
použít svého trestu v ní
tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny
tak hroznou smrtí zašlými.
Jen Izrael byl spokojen,
krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,
chraňme se zla i nepřátel.
Chráněni krví Kristovou
sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,
přešťastný den, den Páně vítězný,
hodný toho, že jím jen radost zní,
    ze všech prvý!

Boží světlo slepým se zjevuje,
v něm peklo Pán kořisti zbavuje,
přemáhá smrt a s nebem smiřuje
    zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného
na lidský rod jho hříchu dolehlo,
ty, Bože, dál člověka slabého
    v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti
mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,
když celý svět do jícnu propasti
    řítil se již.

Vykupitel lidského plemene
vítězně jde z propasti pekelné,
na ramenou jehňátko ztracené
    k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi
a Boží řád dosáhl splnění,
slávu Pána velebme písněmi
    v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny
vpadni, Církvi, písněmi vděčnými.
Aleluja ať hlasy vroucími
    tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,
ať naši hruď naplní plesání.
Buď světu mír, ať se ráj chválami
    rozechvěje. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

¹ Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *
²   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
³   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,
⁴ vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

⁵ V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.
⁶ Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –
⁷ Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.
⁸ Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.
⁹ Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

¹⁰ Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.
¹¹ Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.
¹² Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, můj Bože, oděl ses krásou a vznešeností, jako pláštěm světlem se halíš, aleluja.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

¹³ Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
¹⁴ Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *
¹⁵   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

¹⁶ Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.
¹⁷ V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.
¹⁸ Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

¹⁹ Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.
²⁰ Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.
²¹ Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.
²² Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.
²³ Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán vydává ze země chléb i víno, jež člověku potěší srdce, aleluja.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

²⁴ Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.
²⁵ Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.
²⁶ Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

²⁷ Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.
²⁸ A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
²⁹ Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.
³⁰ Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

³¹ Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!
³² Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.
³³ Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.
³⁴ Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

³⁵ Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bůh se díval na všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

V. Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí.
R. A vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš k celému Izraeli v Zajordání, ve stepní pustině naproti Sufu mezi Faranem, Tofelem, Labanem, Chaserotem a Di-zahabem:
     „Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorebu: ‚Dosti dlouho jste již pobyli na této hoře. Obraťte se a táhněte dál, vstupte na pohoří Amoritů a ke všem jejich sousedům na pustině, v pohoří i v přímořské nížině, v Negebu a na mořském pobřeží, jděte do kanaanské země a na Libanon až k veliké řece, řece Eufratu. Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, že ji dá jim a jejich potomstvu.‘
     Pravil jsem vám: Nemohu se sám o vás starat. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, že je vás dnes tolik jako nebeských hvězd. Hospodin, Bůh vašich otců, ať vás ještě tisíckrát rozmnoží a požehná, jak vám slíbil. Jak však já sám bych mohl unést vaše stížnosti, obtíže a spory? Ustanovte si muže moudré, rozumné a  zkušené v každém z vašich kmenů a já vám je postavím v čelo. Odpověděli jste mně: ‚Co jsi navrhl, to je dobré!‘
     Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele pluků, setnin, čet a družstev a za správce vašich kmenů. Tehdy jsem také přikázal vašim soudcům: Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i cizincem spravedlivě. Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nebojte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu. Tehdy jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého biskupa a mučedníka Ignáce Antiochijského Efesanům

     Oslavujte ve všem Ježíše Krista, který oslavil vás, abyste – dokonalí v jedné poslušnosti a poddaní biskupu a knězi – ve všem byli posvěceni.
     Nepřikazuji vám to, jako bych něco znamenal. Neboť i když jsem v okovech pro jméno Ježíše Krista, nejsem v něm dokonalý. Teď však začínám být učedníkem a  mluvím k vám jako k učitelům. Prospěje mi totiž, když mě posilníte vírou, napomenutím, trpělivostí a vytrvalostí. Ale protože mi láska nedá vůči vám mlčet, prosím napřed já vás, aby se vaše myšlení shodovalo s myšlením Božím. Neboť i Ježíš Kristus, náš nade vše dokonalý život, smýšlí jako Otec, a právě tak i všichni biskupové, ustanovení po všech krajích, smýšlejí jako Ježíš Kristus.
     A tak je třeba, abyste žili v jednotě se smýšlením biskupovým, což také děláte. Vaše ctihodné kněžstvo, hodné Boha, je s biskupem v takové jednotě jako struny s kytarou. Proto vaše jednomyslnost a láskyplný soulad opěvují Ježíše Krista. A všichni buďte jedním sborem, abyste ve svorné harmonii, naladěni v jedné Boží tónině, jedním hlasem zpívali skrze Ježíše Krista Otci, aby vám naslouchal a z vašich dobrých činů poznal, že jste údy jeho Syna. Je tedy prospěšné, abyste vždy byli v dokonalé jednotě, a tím abyste také vždy měli podíl na Bohu.
     Když jsem se já mohl za tak krátkou dobu tolik sblížit s vaším biskupem, ne po lidsku, ale duchovně, oč víc vám blahořečím za to, že jste spolu spojeni, tak jako Církev s Ježíšem Kristem a jako Ježíš Kristus s Otcem,¹ aby všechno bylo v souladné jednotě. Nikdo ať se nemýlí! Kdo není při oltáři, připravuje se o Boží chléb. A má-li modlitba jednoho či druhého takovou sílu, což teprve modlitba biskupa s celou Církví?!
     ¹ srov. Jan 17, 21

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum