Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. červen 2019
Sv. Aloise Gonzagy, řeholníka, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán vedl spravedlivého po přímých stezkách.
O. A ukázal mu Boží království.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

     ¹Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filišťanů.
     ²V těch dnech žil jeden muž ze Sorea, z kmene Danova, jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. ³Té ženě se zjevil Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná a nerodíš; počneš však a porodíš syna. ⁴Ale chraň se pít víno nebo jiný opojný nápoj a jíst něco obřadně nečistého. ⁵Neboť hle – počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu. On začne vysvobozovat Izraele z moci Filišťanů.“
     ⁶Žena to přišla říci svému muži: „Přišel ke mně Boží muž, vzhledem se podobal Božímu andělu, byl velmi úctyhodný. Neptala jsem se ho, odkud je, a ani on mi neřekl své jméno. ⁷Pravil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna, ale nesmíš pít víno ani jiný opojný nápoj a nejez nic obřadně nečistého, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu až do dne své smrti.‘“ ⁸Manoach prosil Hospodina: "Prosím, Pane, nechť k nám znovu přijde tebou poslaný Boží anděl a poučí nás, co máme dělat s chlapcem, který se má narodit.“

     ⁹Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl přišel znovu k té ženě, právě když seděla na poli a její muž Manoach nebyl s ní. ¹⁰Žena rychle běžela povědět o tom svému muži. Řekla mu: „Ukázal se mi ten muž, který ke mně onehdy přišel.“ ¹¹Manoach šel hned za svou ženou, přišel k tomuto muži a otázal se ho: „Jsi ty ten muž, který mluvil k této ženě?“ On odpověděl: „Jsem.“ ¹²Manoach řekl: „Nuže, až se splní tvá slova, na co je nutno u toho chlapce dbát, a co s ním máme činit?“ ¹³Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se žena varuje všeho, o čem jsem jí řekl. ¹⁴Ať neokusí ničeho, co pochází z vinné révy. Nesmí pít víno ani opojný nápoj ani jíst něco nečistého. Ať bedlivě dbá na všechno, co jsem jí přikázal.“
     ¹⁵Manoach řekl Hospodinovu andělu: „Dovol, abychom tě zdrželi a připravili ti kůzle.“ ¹⁶Ale Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I kdybys mě zdržel, nejedl bych z tvého pokrmu. Chceš-li však připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ Manoach totiž nevěděl, že je to anděl Hospodinův. ¹⁷Manoach se ještě Hospodinova anděla zeptal: „Jaké je tvé jméno? Rádi bychom tě poctili, až se splní tvá slova.“ ¹⁸Ale Hospodinův anděl mu odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.“ ¹⁹Manoach vzal tedy kůzle a oběť přídavnou a obětoval na té skále Hospodinu; a ten před Manoachem a jeho ženou učinil podivuhodnou věc: ²⁰Když totiž vystupoval plamen z oltáře k nebi, vystoupil v plameni z oltáře i Hospodinův anděl. Jak to uviděli Manoach a jeho žena, padli tváří k zemi. ²¹Potom se už Hospodinův anděl Manoachovi a jeho ženě neukázal. Tehdy Manoach poznal, že to byl anděl Hospodinův, ²²a řekl své ženě: „Určitě zemřeme, neboť jsme viděli Boha.“ ²³Jeho žena mu však odpověděla: „Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, nepřijal by od nás oběť zápalnou ani přídavnou, nebyl by nám toto všechno ukázal, ani by nám teď neoznámil něco takového.“

     ²⁴Žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal ²⁵a duch Hospodinův ho začal povzbuzovat v Danovském táboře mezi Soreou a Eštaolem.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Aloise matce

     Vyprošuji Vám v modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha Svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha v zemi živých. Doufal jsem, že v tuto chvíli už budu mít onu cestu za sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s plačícími, raduje se s radujícími,¹ pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.
     Ovšem přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v  tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mě volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.
     Mějte to stále na mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v nebi, budeme spojeni s naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme.
     Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu, k němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.
     ¹ srov. Řím 12, 15

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum