Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. říjen 2018
Druhé mezidobí, 29. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Barucha

^3.9Slyš, Izraeli, přikázání života,
napni sluch, abys poznal moudrost!
¹⁰Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi,
¹¹že chřadneš v cizí zemi,
poskvrněn jako mrtvoly,
že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí?
¹²Opustil jsi studnici moudrosti!
¹³Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě,
přebýval bys v pokoji navěky.
¹⁴Nauč se, kde je poznání,
kde síla, kde důvtip,
abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život,
kde v pokoji září oči.
¹⁵Kdo nalezl místo moudrosti,
kdo vešel do jejích pokladnic?

²⁴Izraeli, jak veliký je Boží dům,
jak rozsáhlé je místo jeho panství!
²⁵Je veliké a nemá konce,
je vysoké a nesmírné.
²⁶Tam se narodili obři, slavní od pravěku,
velicí postavou, znalí boje.
²⁷Pán si je nevyvolil
a neukázal jim cestu k poznání.
²⁸Zahynuli, protože neměli rozvahu,
zahynuli pro svou pošetilost.

²⁹Kdo vystoupil na nebe a dostal moudrost,
kdo ji přivedl dolů z oblaků?
³⁰Kdo se přeplavil přes moře a nalezl ji
a přinesl ji za ryzí zlato?
³¹Nikdo nezná k ní cestu,
nikdo nemůže vyzkoumat její stezku.

³²Zná ji však ten, který ví všecko,
svým důmyslem ji vynašel;
který založil zemi na věčné časy
a naplnil ji zvířaty;
³³který vypouští světlo, a ono jde,
volá na ně, a ono ho poslouchá s třesením.
³⁴Hvězdy vesele září na svých místech;
³⁵zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme“
– a s radostí svítí svému Tvůrci.

³⁶To je náš Bůh,
nemůže být jiný k němu přirovnán.
³⁷Vynašel všechny cesty k moudrosti
a dal je svému služebníku Jakubovi
a Izraeli, svému miláčkovi.
³⁸Potom se moudrost ukázala na zemi
a stýkala se s lidmi.

^4.1Ona je knihou Božích přikázání
a zákonem, který platí na věčné časy;
všichni, kteří se jí drží,
přijdou k životu,
k smrti pak ti, kdo ji opustili.
²Obrať se, Jakube, a uchop ji,
choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu!
³Svou slávu nedávej jinému
ani to, co ti prospívá, cizímu národu.
⁴Blahoslavení jsme, Izraeli,
že známe, co se líbí Bohu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Petra Chryzologa

     O dvou lidech prohlásil svatý apoštol, že dali počátek lidskému pokolení, totiž o Adamovi a o Kristovi. Dva lidé, stejní, pokud jde o tělo, avšak rozdílní, pokud jde o zásluhu; co do uspořádání údů zcela jistě velmi podobní, avšak už svým původem naprosto nepodobní. První člověk Adam, praví apoštol, se stal živou bytostí; poslední však Adam oživujícím duchem.¹
     Onen první člověk byl stvořen tímto posledním, dostal od něho i duši, aby mohl žít. A tento je sám původcem své podoby, takže neočekával život od někoho jiného, nýbrž on sám byl dárcem života pro všechny. Onen je tvořen z naprosto bezcenného bláta, tento vychází z nejvzácnějšího panenského lůna; v onom se hlína mění v tělo, v tomto je tělo povýšeno k božství.
     Co k tomu ještě dodat? Je tu nový Adam. Ten tehdy při stvoření vtiskl svou podobu onomu prvnímu. A  to je důvod, proč na sebe vzal jeho stav, i proč přijal jeho jméno; aby nepřišel o to, co učinil podle svého obrazu. První Adam a poslední Adam: onen první má svůj počátek, tento poslední nemá konec. Tento poslední je totiž ve skutečnosti první; sám přece říká: Já jsem první a já jsem poslední.²
     Já jsem první, to znamená bez počátku. Já jsem poslední, tedy samozřejmě bez konce. Ale není napřed to, praví apoštol, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé;³ zajisté země je dříve než plod, nemá však takovou cenu jako plod: země vyžaduje vzdechy a námahu, plod štědře poskytuje prostředky a život. Právem se prorok těší z takového plodu a říká: Naše země vydá svůj plod.⁴ Jaký plod? Přece ten, o němž se na jiném místě říká: Na trůně tvém dám slavně zasednout dědici, který z tvého těla vzejde.⁵ První člověk, praví apoštol, byl utvořen ze země, je pozemský; druhý člověk je z nebe.⁶
     Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.⁷ Jak to, že ti, kdo se tak nenarodili, se budou moci takovými stát? Že nezůstanou tím, čím se narodili, nýbrž trvale budou, jak se znovuzrodili? Je to tím, bratři, že nebeský Duch zúrodňuje tajemným paprskem svého světla panenské lůno, takže ti, kteří jako pozemšťané přišli na svět do žalostného stavu pokolení člověka učiněného z hlíny, se z Ducha rodí jako nebešťané a stávají se podobnými svému Tvůrci. Jsme-li ovšem již znovuzrozeni a přetvořeni k obrazu našeho Stvořitele, naplňme také to, k čemu nás vybízí apoštol: Jako jsme tedy nesli podobu pozemského, nesme i podobu nebeského.⁸
     Když tedy jsme podle našeho Pána již znovuzrozeni, jak jsme řekli, a když nás Bůh přijal za své děti, ať také beze zbytku nosíme celou podobu svého Tvůrce: nikoli sice co do vznešenosti, ta přísluší jemu jedinému, ale co do nevinnosti, prostoty, mírnosti, trpělivosti, pokory, milosrdenství a svornosti, neboť v tom se on sám chtěl stát a být jedním z nás.
     ¹ l Kor 15, 45
     ² Iz 44, 6
     ³ 1 Kor 15, 46 (Vulg.)
     ⁴ Žl 84 (85), 13
     ⁵ Žl 131 (132), 11
     ⁶ 1 Kor 15, 46 (Vulg.)
     ⁷ tamtéž, 48
     ⁸ srov. tamtéž, 49

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum