Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. červen 2017
Druhé mezidobí, 10. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Zachránce světa, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
    laskavě přijmi.

Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
    nebeskou písní.

K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
    k věčné tvé chvále.

Zapal nám s ledvím naše nitro celé,
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme,
    v nichž světlo plane.

Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

Během dne:

Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
    z pout smrti věčné.

Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
    vždy každou oběť.

Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
    seslaný z nebe.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

     ^3.1Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi syny Izraele ze Šittímu, až přišli k Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli. ²Když uplynuly tři dny, prošli předáci táborem ³a přikázali lidu: „Jakmile spatříte archu úmluvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. ⁴Mezi vámi a ní bude odstup zhruba dvou tisíc loket, abyste ji zdálky viděli a znali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli. Dbejte toho, abyste se k arše nepřiblížili!“ ⁵Jozue pak vyzval lid: „Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ ⁶Potom se Jozue obrátil ke kněžím. Řekl: „Zvedněte archu úmluvy a ubírejte se před lidem.“ I zvedli archu úmluvy a šli před lidem.
     ⁷Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes tě začnu oslavovat před celým Izraelem, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. ⁸Poruč kněžím, kteří nesou archu úmluvy: ‚Až přijdete na kraj vod Jordánu, zastavíte se!‘ “ ⁹Jozue řekl synům Izraele: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha!“ ¹⁰Pak Jozue pokračoval: „Podle toho poznáte, že je uprostřed vás živý Bůh, který jistě před vámi vyžene Kananejce, Chetity, Chivity, Perizity, Girgašity, Amority i Jebuzity. ¹¹Hle, archa úmluvy Pána celé země přejde Jordán před vámi. ¹²Nyní si vyberte z kmenů Izraele dvanáct mužů, po jednom muži z každého kmene. ¹³Až nohy kněží, kteří ponesou archu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, vody Jordánu se rozdělí: voda, která přitéká shora, se zastaví jako nerozborná hráz.“
     ¹⁴Když vytáhl lid ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli archu úmluvy před lidem. Jordán v čas žní právě vystoupil ze svých břehů. ¹⁵Když ti, kdo nesli archu, přišli k Jordánu a jejich nohy se dotkly okraje vod, ¹⁶voda přitékající shora se zastavila. Vystoupla jako nerozborná hráz ve velké dálce u města Adamu, které leží při Saretanu. Voda odtékající do moře Araby, do Solného moře, zcela zmizela a lid přešel před Jericho. ¹⁷Kněží, kteří nesli archu Hospodinovy úmluvy, se nepohnutě zastavili na suchém dně uprostřed Jordánu. Všechen lid přecházel po suchu, dokud lid Jordán úplně nepřešel.
     ^4.14Onoho dne vyvýšil Hospodin Jozua před očima celého Izraele, takže měli před ním bázeň, jako měli bázeň před Mojžíšem za jeho celého života. ¹⁵Hospodin řekl Jozuovi: ¹⁶„Přikaž kněžím nesoucím archu úmluvy, ať vystoupí z Jordánu.“ ¹⁷Jozue tedy kněžím přikázal: „Vystupte z Jordánu.“ ¹⁸Sotva však kněží nesoucí archu Hospodinovy úmluvy zprostřed Jordánu vystoupili, hned jak se nohy kněží odtrhly ode dna a stanuly na suchu, vrátily se vody Jordánu na své místo a rozlévaly se jako předtím v celé své šíři.
     ¹⁹Desátého dne prvního měsíce vystoupil lid z Jordánu. Utábořili se v Gilgalu při východním okraji Jericha.
     ^5.10Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. ¹¹Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne ¹²přestala padat mana. Byl to druhý den, kdy jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií kněze Órigena na knihu Jozue

     Přes Jordán vedla Boží lid archa úmluvy. Kněží a levité se zastavili, a vody, jako by vzdávaly poctu Božím služebníkům, zkrotily svůj běh a shromáždily se na jednom místě, a tak poskytly Božímu lidu bezpečnou cestu. A nediv se, když slyšíš o tom prvním lidu vyprávět takové události; vždyť tobě, křesťane, který jsi ve svátosti křtu prošel jordánskými proudy, slibuje Boží slovo věci ještě mnohem větší a vznešenější, přímo cestu a průchod samým povětřím.
     Jen si poslechni, co říká o spravedlivých Pavel: Budeme uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Kristu, a pak už budeme s Pánem navždycky.¹ Není vůbec nic, čeho by se musel spravedlivý bát, celé stvoření mu slouží.
     A poslyš také, co mu slibuje Bůh ústy proroka: Když půjdeš ohněm, plamen tě neožehne, neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh.² Spravedlivého tedy přijme každé místo a celé stvoření mu prokazuje povinnou službu. A nemysli si, že se všecky tyto věci děly jen dřív, kdežto tebe, který o tom teď slyšíš, že se nic takového netýká! To všechno se tajemným způsobem naplňuje i na tobě. Vždyť i ty, kterýs nedávno opustil temnotu modloslužby a toužíš naslouchat slovům Božího zákona, teď právě vycházíš z Egypta.
     Když jsi byl přijat do počtu katechumenů a začal ses řídit církevními přikázáními, prošel jsi Rudým mořem a ocitl ses na cestě pouští. A denně se tu na čas zastavuješ, abys naslouchal Božímu zákonu a hleděl na Mojžíšovu tvář ozářenou Boží slávou. A až přistoupíš k tajemnému křestnímu prameni a přítomní kněží a jáhnové tě zasvětí do onoho ctihodného a slavného svátostného tajemství, které znají jen ti, kterým náleží je znát, tehdy také prostřednictvím kněžské služby projdeš Jordánem a vstoupíš do zaslíbené země; tam tě po Mojžíšovi přivítá nový Jozue, Ježíš, a sám se ti stane vůdcem na nové cestě.
     A ty pamětliv tolika a tak mocných Božích činů – vždyť se před tebou rozestoupilo moře a voda v řece se zastavila – ty se k nim obrátíš a zvoláš: Co je ti, moře, že tak prcháš? Proč se, Jordáne, obracíš zpět? Proč vy jak berani skáčete hory, pahorky, proč vy jak jehňata?³ A Boží slovo odpoví a řekne: Zachvěj se, země, před tváří Páně, před tváří Boha Jákobova! V jezerní bažinu promění skálu, křemen ve vodní pramínek.^{4
     1} srov. 1 Sol 4, 17
     ² Iz 43, 2-3
     ³ Žl 113 (114), 5-6
     ⁴ Žl 113 (114), 7-8

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum