[ nová verze ]
30. září 2015, Středa
2. týden žaltáře
Sv. Jeronýma, kněze a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. září 2015 Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky Církve, památka
Narodila se 2. 1. 1873 v Alençonu v severozápadní Francii.
Jmenovala se Marie Františka Terezie Martinová.
Když jí bylo čtyři a půl roku,
zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do
školy v penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888),
přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté tváře a složila řádové sliby
(1890). Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu
„duchovního dětství“ uváděla také novicky, když jí představená svěřila jejich
přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší,
za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své
vzpomínky "Dějiny duše". Zemřela na tuberkulózu 30. IX. 1897 v Lisieux. V roce
1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
V.
Stezku života mi ukazuješ.
R.
Naplněnou radost před tvou tváří.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům
3, 1-16
Pavlův příklad
1Moji bratři, radujte se v Pánu! Opakovat vám v psaní stejné věci není pro mne obtížné, vás to však
utvrdí. 2Chraňte se těch psů, chraňte se těch pracovníků k ničemu, chraňte se toho vyřezávání!
3Správně obřezaní jsme my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním, hledáme svou chloubu v Kristu
Ježíši a nespoléháme se na ty vnější věci, 4ačkoli já bych se mohl spoléhat i na ně. Myslí-li někdo
jiný, že se může spoléhat na ty věci vnější, já bych to mohl tím spíše: 5osmý den jsem byl obřezán,
pocházím z izraelského národa, z Benjamínova kmene, jsem Hebrej a syn hebrejských rodičů, co se
Zákona týká farizeus, 6co do horlivosti pronásledovatel Církve, a co do spravedlnosti, která
spočívá v zachovávání Zákona, byl jsem bez úhony.
7Ale v čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu.
8Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána.
Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista 9a byl s
ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která
se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. 10Tak na
sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu
chci být v tom podobný. 11Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
12Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne
samého uchvátil Kristus Ježíš.
13Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za
mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. 14Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás
Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
15Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v té věci jinak, i to vám Bůh
ukáže v pravém světle. 16Jenom je třeba, abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem
stejně dále.
RESPONSORIUM
Flp 3, 8..10; Řím 6, 8
O.
Proto jsem se všeho zřekl, abych mohl získat Krista.
* Tak na sobě poznám jeho i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
V.
Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.
* Tak na sobě poznám jeho i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
DRUHÉ ČTENÍ
Z vlastního životopisu svaté Terezie od Dítěte Ježíše
(Manuscrits autobiographiques, Lisieux 1957, 227-229)
V srdci Církve budu láskou
Když byly pro mě mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy svatého Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté
kapitole prvního listu Korinťanům. V té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se Církev skládá z různých údů a
oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla.
Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.1 A apoštol vysvětluje, že i nejlepší dary nejsou nic bez lásky, a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k Bohu. Konečně jsem nalezla klid.
Když jsem pozorovala tajemné tělo Církve, nepoznávala jsem se v žádném údu, jak je popisuje svatý Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v každém z nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li Církev tajemným tělem, skládajícím se z mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že Církev má srdce, a to srdce že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údy v činnost, a kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.
Tu jsem zvolala s velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v Církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci Církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“
1 1 Kor 12, 31
RESPONSORIUM
Srov. Žl 20 (21), 4; Job 31, 18; Ef 3, 19; Žl 30 (31), 20
O.
Bože, miloval jsi mě dřív než já tebe. *
Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
V.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, kterou máš pro ty, kdo se tě bojí. *
Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
16, 1-20
Slova svatého evangelia podle Marka
Ježíš Nazaretský, ukřižovaný, byl vzkříšen
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje,
aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou:
"Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" Když se podívaly, spatřily, že je kámen od hrobu odvalen. Byl totiž velmi veliký.
Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem - a polekaly se. On však jim řekl:
„Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili.
Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“
Ženy vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.
Ježíš po svém zmrtvýchvstání ráno první den v týdnu se zjevil nejdříve Marii Magdalské, z které kdysi vyhnal sedm
zlých duchů. Ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním, ale teď truchlili a plakali. Ti, když slyšeli, že on žije
a že ho viděla, tomu nevěřili.
Potom se v jiné podobě zjevil dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. Ti se vrátili a oznámili to ostatním,
ale oni jim nevěřili.
Konečně se zjevil i jedenácti apoštolům, když byli právě u stolu, a káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce,
že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!
Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou doprovázet tato znamení: ve jménu mém
budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého,
neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“
Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali.
Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, ty se k nám skláníš jako Otec,
když nespoléháme na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v tebe; veď nás, ať s důvěrou
kráčíme po cestě, kterou jsi ukázal svaté Terezii, a doveď nás k blaženému patření na
svou tvář. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|