Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. listopad 2014
Druhé mezidobí, 34. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
    líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
    ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
    tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
    prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
    z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
    ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Petra

     Milovaní! ¹²Tyto věci sice znáte a svůj život jste trvale uspořádali podle přijaté pravdy, ale přesto vám to chci pořád připomínat. ¹³A pokud jsem ještě naživu, pokládám to za svou povinnost, abych vás takovým připomínáním udržoval v bdělosti. ¹⁴Vždyť dobře vím, že brzo už budu muset odejít, jak mi to oznámil sám náš Pán Ježíš Kristus. ¹⁵Ale vynasnažím se o to, abyste si mohli i po mé smrti toto všechno stále připomínat.
     ¹⁶Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. ¹⁷Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ‚To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.‘ ¹⁸Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.

     ¹⁹Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. ²⁰Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu. ²¹Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na Janovo evangelium

     Ve srovnání s nevěřícími jsme my křesťané již světlem. Proto říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla.¹ A jinde říká: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.²
     A přece, ve srovnání s oním světlem, k němuž směřujeme, je den, v němž žijeme, ještě nocí. Poslechněme si apoštola Petra. Říká, že ke Kristu Pánu promluvila vznešená Boží velebnost: To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení. Ten hlas, pokračuje Petr, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.³ Ale protože my jsme tam nebyli a ten hlas z nebe neslyšeli, říká nám svatý Petr: Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.⁴
     Až tedy náš Pán Ježíš Kristus přijde, jak říká apoštol Pavel, vynese na světlo věci, které jsou dosud skryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly; a teprve tehdy může každý člověk dostat od Boha chválu.⁵ Tehdy, až nastane ten den, nebude už zapotřebí žádných světel. Nebude nám už čteno z proroků, nebude otevřena kniha apoštolských listů, nebudeme vyhledávat Janovo svědectví, nebudeme potřebovat ani evangelium. Z našeho středu bude tedy vzato celé Písmo, které nám v noci tohoto věku bylo zažíháno jako svítilna, abychom nezůstávali potmě.
     Co vlastně uvidíme, až toto všechno zmizí, protože už nebudeme potřebovat, aby nám to svítilo, a až také Boží mužové,⁶ kteří nám to předávali, spolu s námi uvidí ono pravé a jasné světlo, až tedy všecky ty pomůcky nebudou? Čím se bude naše mysl živit? Z čeho se bude radovat náš pohled? Co to bude za radost z toho, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil?⁷ Co uvidíme?
     Moc vás prosím: milujte se mnou, běžte se mnou ve víře, mějme touhu po nebeské vlasti, vzdychejme po ní a zde se považujme za pouhé cizince a poutníky. Co to tedy jednou uvidíme? Poslyšme teď evangelium: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.⁸ Dospěješ k prameni, z něhož tě dosud svlažila jen kapka rosy. Uvidíš plný jas pravého světla, z něhož do tvého ztemnělého srdce pronikal nepřímo a oklikou jen paprsek. A budeš očištěn, abys byl s to do toho světla hledět a snést je. Milovaní, říká svatý Jan, už teď jsme Boží děti; ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.⁹
     Cítím, že se vaše srdce vznáší k výšinám spolu se mnou; ale porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí.¹⁰ Za chvilku odložím tuto knihu a vy se rozejdete každý do svého domova. Bylo nám dobře ve společném světle, hezky jsme se potěšili, bylo nám dobře ve společné radosti. I když se však teď od sebe rozejdeme, od světla se nevzdalujme.
     ¹ Ef 5, 8
     ² Řém 13, 12-13
     ³ 2 Petr 1, 17-18
     ⁴ tamtéž, v. 19
     ⁵ 1 Kor 4, 5
     ⁶ srov. 1 Tim 6, 11
     ⁷ 1 Kor 2, 9
     ⁸ Jan 1, 1
     ⁹ 1 Jan 3, 2
     ¹⁰ Mdr 9, 15

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum