Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. listopad 2014
Sv. Cecilie, panny a mučednice, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Kriste, tys konvalinky květ,
kterému chcem teď chválu pět,
žes mučednickou korunou
ozdobil tuto pannu svou.

Statečná, moudrá, rozumná,
ve víře pevná, nezlomná,
nesmírné muky pro tebe
bez bázně vzala na sebe.

Pohrdla vládcem pozemským
a posílena darem tvým
dobyla v bitvě krvavé
odměny nepomíjivé.

Vem nás pro její zásluhy,
Kriste, k ní jednou za druhy,
ať čistým srdcem smíme pak
plodů tvé krve požívat.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

¹ Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

² Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

³ Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

¹ Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
² na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

³ „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
⁴ ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
⁵ než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

⁶ V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
⁷ Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

⁸ Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
⁹ Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
¹⁰ Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

¹¹ Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
¹² A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

¹³ Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
¹⁴ „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

¹⁵ Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
¹⁶ Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

¹⁷ Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
¹⁸ Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. I když mě postihly útlak a tíseň.
O. Přesto se těším z tvých ustanovení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

     Tak praví Hospodin: ¹„Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z  tebe. ²Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.
     ³Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval kdysi v den bitvy. ⁴V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a  druhá polovina na jih. ⁵Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.
     ⁶V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. ⁷Bude to jeden den, známý jen Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. ⁸V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.
     ⁹Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude jen jeden Hospodin a jedno jeho jméno. ¹⁰Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. ¹¹Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.
     ¹²To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.
     ¹³V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale zároveň ji napřáhne proti němu. ¹⁴I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. ¹⁵Stejnou porážkou stihne Hospodin koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.
     ¹⁶Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.
     ¹⁷Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. ¹⁸Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. ¹⁹To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.
     ²⁰V ten den bude napsáno na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. ²¹Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina

     Oslavujte Pána při citeře, rozezvučte harfu mnoha strun! Zazpívejte Pánu novou píseň.¹ Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň novou. Nový zákon a nová píseň patří k člověku novému. Nová píseň se nehodí k člověku starému. Naučí se jí jenom lidé noví, milostí obnovení a zbavení všeho starého, patřící již k novému zákonu, jímž je nebeské království. Po něm vzdychá všechna naše láska a zpívá novou píseň. Ať zpívá novou píseň, ne jazykem, ale životem.
     Zazpívejte mu novou píseň, pěkně mu zpívejte.² Každý se ptá, jak by měl Bohu zpívat. Zpívej mu, ale ne falešně. Nechce, abychom uráželi jeho uši. Zpívejte pěkně, bratři. Když ti řeknou před někým, kdo se vyzná v hudbě: "Zazpívej, aby se mu to líbilo", nemáš-li hudební vzdělání, bojíš se zpívat, aby nebyl znalec hudby s tebou nespokojen; neboť to, co neodborník na tobě nepozná, znalec ti vytkne. Kdo by však mohl přijít s tím, že pěkně zazpívá Bohu, když on tak dovede posoudit zpěváka, všechno zkoumá a tak dobře slyší? Kdy můžeš podat tak krásný pěvecký výkon, aby byl tak dokonalý posluchač se vším spokojen?!
     Ale on sám ti ukazuje jakoby způsob, jak máš zpívat: nehledej slova, jako bys mohl vyjádřit, co Boha potěší. Dej se do jásotu. Neboť pěkně zpívat Bohu, to se děje právě jásáním. Co to znamená jásat? Vědět, že nelze vyjádřit slovy, co se zpívá v srdci. Vždyť ti, kdo prozpěvují při žních, na vinici nebo při jiné práci, kterou dělají s velkou horlivostí, začnou projevovat svou radost slovy písní, ale pak jako by překypovali tak velikou radostí, že ji nejsou schopni vyjádřit slovy, a tak přestanou artikulovat a začnou vydávat jásavé zvuky.
     Jásavé zvuky jsou znamením, že vychází ze srdce něco, co nelze říci slovy. A před kým spíše bychom měli takto jásat, než před nevýslovným Bohem? Neboť on je nevýslovný, a ty ho nemůžeš slovy vyjádřit. A jestliže nemůžeš vyjádřit, a přece nesmíš mlčet, co jiného zbývá než jásat? Ať se tedy srdce raduje beze slov, a nesmírná šíře té radosti ať se neomezuje slabikami. Pěkně mu zpívejte, s jásotem.
     ¹ Žl 32 (33), 2-3
     ² srov. Žl 32 (33), 3

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum