Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. červenec 2013
17. NEDĚLE BĚHEM ROKU

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

¹ Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
      na cestu hříšníků kdo nestoupá *
      a nesedává v kruhu rouhačů,
² kdo naopak se těší ze zákona Páně *
      a dnem i nocí o něm přemítá. –

³ Je jako strom při živých vodách zasazený, *
      ovoce nese správně ve svůj čas
  a jeho listí nikdy nezvadá, *
      cokoli počne, všechno se mu daří. –

⁴ Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
      ti jsou jak pleva unášená větrem.
⁵ Bezbožní proto neobstojí na soudu *
      a hříšní v shromáždění spravedlivých. –

⁶ Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
      zlá cesta hříšných vede do záhuby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

² Pane, kolik je mých nepřátel, *
      kolik těch, kdo proti mně se strojí!
³ Kolik těch, kdo o mně říkají: *
      „Toho ani Bůh už nezachrání!“ –

⁴ Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
      jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
⁵ Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
      vyslyšel mě ze své svaté hory. –

⁶ Klidně uléhám a klidně spávám, *
      klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
⁷ Ani tisíců se nezaleknu, *
      když kol dokola mě obkličují. –

⁸ Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
      Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
      a všem zlým jsi povyrážel zuby.
⁹ Jenom u Pána je jistá spása, *
      sešli svému lidu požehnání!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

V. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle.
R. Moudře se navzájem poučujte a napomínejte.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

     Bratři! ²Dejte nám v srdci více místa! Nikomu jsme neublížili, nikoho jsme do zkázy neuvedli, nikoho jsme nepodvedli. ³Když tak mluvím, nechci vás tím odsuzovat. Už dříve jsem přece řekl, že jste v našem srdci, spojeni s námi na život a na smrt. ⁴Mám k vám plnou důvěru, velmi si na vás zakládám. Jsem plný útěchy, i při svém soužení překypuji radostí.
     ⁵Když jsme totiž přišli do Makedonie, nedostalo se nám žádné úlevy, ale ze všech stran jen samé soužení: navenek boje, uvnitř úzkosti. ⁶Ale Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy tím, že přišel Titus. ⁷A nejen tím, že přišel, ale i potěšením, které vy sami jste mu poskytli. Mohl nám totiž vypravovat, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s jakou horlivostí se mě držíte. To mou radost ještě zvětšilo.
     ⁸Tím listem jsem vás ovšem zarmoutil, ale nemrzí mě to. I kdyby mě to mrzelo – vidím totiž, že vás ten list, třebas jen nakrátko, zarmoutil – ⁹teď se však z toho raduji. Ne proto, že vám to způsobilo zármutek, ale proto, že vás ten zármutek přivedl ke změně smýšlení. Vždyť jste byli zarmouceni podle vůle Boží, takže jsme vám tím nezpůsobili vůbec žádnou škodu. ¹⁰Takový bohulibý zármutek působí totiž spásonosnou změnu smýšlení, a toho není třeba litovat. Světský zármutek však vede ke smrti. ¹¹Podívejte se, jakou ve vás ten bohulibý zármutek vyvolal snaživost, ano i omluvy, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost, potrestání viníka! Po každé stránce jste dokázali, že v té věci jste bez viny. ¹²I když jsem vám tedy napsal, udělal jsem to ne kvůli tomu, kdo křivdu způsobil, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno. Ale udělal jsem to proto, abyste si sami uvědomili – a Bůh to vidí – jak veliká je vaše horlivost pro nás. ¹³A to nás potěšilo.
     A k tomu, že jsme byli tak potěšeni, se přidala ještě daleko větší radost z toho, jak se radoval Titus, protože od vás ode všech se mu dostalo vnitřního osvěžení. ¹⁴Jestliže jsem se před ním o vás s chloubou vyslovoval, necítil jsem se teď zahanben. Jako byla pravda všechno, co jsme vám říkali, tak se také ukázalo, že i to je pravda, když jsme vás před Titem tak vychvalovali. ¹⁵A jeho srdce je vám teď ještě více nakloněno, když si vzpomíná na poslušnost vás všech a jak jste ho přijali s uctivou bázní. Tak mám radost, že se mohu ve všem na vás spolehnout.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého
na druhý list Korinťanům

     Aby oslabil příkrost své výtky, zavádí Pavel svou řeč na lásku. Poté, co Korinťany pokáral a jmenovitě jim vyčetl, že za lásku mu neodpláceli láskou, nýbrž že se od jeho lásky odvrátili a spojili se s jinými, kteří jen přinášejí zkázu, mírní opět tvrdost výtky a říká: Dejte nám v srdci více místa, to znamená „Mějte nás rádi“. Žádá dobrodiní, jež vůbec není na obtíž a jež přináší větší užitek těm, kdo je poskytují, nežli těm, kdo je přijímají. A neřekl „Milujte“, nýbrž něco, co budilo soucit: Dejte nám v srdci více místa.
     Kdo nás vyhnal z vaší mysli, ptá se, kdo nás vypudil? Odkdy a proč pro nás máte tak málo místa? Řekl totiž o něco dříve: Ve vašem srdci je málo místa;² nyní to vysvětluje jasněji a říká: Dejte nám v srdci více místa; a tím si Korinťany opět získává. Vždyť nic tak nepřispívá k vytváření vzájemné náklonnosti, jako když ten, kdo je milován, poznává, že ten, kdo jej miluje, nezměrně prahne po jeho lásce.
     Už dříve jsem přece řekl, praví Pavel, že jste v našem srdci, spojeni s námi na život a na smrt.³ Taková je pravá silná láska; ačkoli jím opovrhli, přeje si spolu s nimi umírat i žít. Nejste v našich srdcích jakkoli, nýbrž tak, jak jsem řekl. Je totiž možno milovat, a přitom se vyhýbat nebezpečí; to však my nečiníme.
     Jsem plný útěchy.⁴ Jaké útěchy? Té, která vyvěrá z vás, poněvadž jste se napravili a svými skutky jste mě potěšili. Už to tak bývá, že milující na jedné straně vytýká, že jeho láska není opětována, na druhé straně má obavu, aby nezpůsobil zármutek, kdyby jeho výtky přesáhly míru. Proto Pavel říká: Jsem plný útěchy, překypuji radostí.⁵
     Tím se praví: „Nepůsobili jste mi žádnou radost, avšak dostatečně jste se mi ospravedlnili a poskytli mi útěchu. Nejenže jste odstranili příčinu mého zármutku, ale udělali jste mi ještě větší radost.“
     Když pak vysvětluje její velikost, neukazuje ji jenom tím, že říká překypuji radostí, nýbrž i tím, co připojuje: i při svém soužení.⁶ Neboť radost, kterou jste mi učinili, byla tak veliká, že ji nemohlo zastřít ani tak veliké soužení a že mírou své velikosti překonala všechny těžkosti, které na nás dolehly, a ani nám je nedala pocítit.
     ¹ 2 Kor 7, 2
     ² 2 Kor 6, 12
     ³ 2 Kor 7, 3
     ⁴ 2 Kor 7, 4
     ⁵ tamtéž
     ⁶ tamtéž

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum