Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. srpen 2012
Druhé mezidobí, 21. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Můj synu, zachovej má slova.
R. Dodržuj mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

Tak praví Hospodin:

⁵„Hlásejte to v Judsku,
provolávejte v Jeruzalémě,
trubte v zemi na rohy,
křičte silně:
‚Shromážděme se a vejděme do opevněných měst!‘
⁶Zdvihněte znamení směrem k Siónu,
utíkejte, neotálejte!
Neboť od severu přivedu pohromu,
velikou zkázu.
⁷Lev vystoupil ze své houštiny,
vyrazil zhoubce národů,
vyšel ze svého místa,
aby změnil tvou zem v pustinu;
tvá města budou pobořena,
zbavena obyvatel.
⁸Proto se přepásejte žínicemi,
naříkejte a hořekujte,
neboť není od nás odvrácen žár Hospodinova hněvu.

¹³Hle – vystupuje jako mračno,
jeho vozy se ženou jak smršť,
rychlejší než orli jsou jeho koně.
Běda nám, neboť je po nás veta!
¹⁴Umyj své srdce od špatnosti, Jeruzaléme,
abys byl zachráněn!
Jak dlouho budou v tobě zůstávat hříšné myšlenky?
¹⁵Hle – od Danu přichází zpráva,
od efraimských hor oznamují zhoubu.

¹⁶Sdělte to a zvěstujte po Judsku,
ať to slyší až v Jeruzalémě:
‚Z daleké země přicházejí nepřátelé,
křičí na judská města.
¹⁷Obklíčí Jeruzalém jak polní hlídači,
neboť mě popudil k hněvu‘ – praví Hospodin.
¹⁸Tvé chování a tvé skutky ti to způsobily;
to je tvé neštěstí,
že je ti hořko, že ti to vniká do srdce!

¹⁹Mé nitro, mé nitro! Jak mě to bolí!
Záhyby mého srdce!
Bouří se to ve mně,
nemohu mlčet!
Slyším hlas polnice,
válečný ryk.
²⁰Zkázu za zkázou oznamují,
je zpustošená celá země.
Ve chvilce jsou zničeny mé stany,
v okamžiku jsou stržena má stanová plátna.
²¹Jak dlouho budu vídat válečné korouhve,
slýchat hlas trouby?
²²Ano, můj národ je pošetilý,
nechce mě znát,
jsou to zpozdilí synové, bez rozumu;
jsou moudří, aby činili zlo,
ale neschopní konat dobro.
²³Hleděl jsem na zemi, a hle – byla prázdná a pustá;
díval jsem se na nebesa – zmizela jejich světla.
²⁴Hleděl jsem na hory, a hle – chvěly se
a všecky pahorky se třásly.
²⁵Hleděl jsem – nebylo tu člověka;
všecko nebeské ptactvo prchlo.

²⁶Hleděl jsem, a hle – ze zahrad poušť;
všechna města byla spálena
od Hospodina žárem jeho hněvu!
²⁷Tak praví Hospodin:
‚Bude zpustošena celá země,
ano, úplně ji zničím!
²⁸Proto bude naříkat země
a nebesa nahoře ztemní;
řekl jsem to, a nelituji toho,
rozhodl jsem se, a neodvolám to.‘“
 

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého kněze Jeronýma ke knize proroka Joela

     Obraťte se ke mně celým svým srdcem¹ a dokažte kajícnost ducha postem, slzami a nářkem. Abyste, když se nyní postíte, byli potom nasyceni, když nyní pláčete, abyste se potom smáli,² a když nyní naříkáte, abyste potom byli potěšeni. Je dávným zvykem si ve smutku a neštěstí roztrhnout roucho. Učinil to i velekněz, jak připomíná evangelium, když chtěl zdůraznit provinění Pána a Spasitele.³ A o Pavlovi a Barnabášovi čteme, že to udělali, když slyšeli rouhání.⁴ Proto vám radím: roztrhněte si ne oděv, ale svá srdce.⁵ Jsou plná hříchu, a jestliže nebudou roztržena, roztrhnou se sama jako staré měchy. A až to učiníte, vraťte se k svému Pánu Bohu, neboť vaše dřívější hříchy vás od něho odcizily. Neztrácejte pro velikost svých hříchů naději na odpuštění, neboť velká láska zahladí velké hříchy.⁶
     Hospodin je dobrý a milosrdný,⁷ nechce smrt hříšníků, ale pokání,⁸ je trpělivý a bohatý na slitování.⁹ Není netrpělivý jako my lidé, ale dlouho toužebně čeká na naše pokání. Jímá ho lítost nad každým zlem.¹⁰ To znamená, že jestliže se budeme kát ze svých hříchů, i on bude litovat svých hrozeb a nedopustí na nás to zlé, jímž nám hrozil. Jestliže změníme své smýšlení, i on je změní. Tím zlým nesmíme na tomto místě rozumět opak ctnosti. Jde spíše o trápení, jak čteme jinde: Každý den má dost svého trápení¹¹ nebo: Jestliže se stane ve městě neštěstí, nedopustil to Bůh?¹²
     Joel výše řekl: Hospodin je dobrý a milosrdný, nechce smrt hříšníků, ale pokání, je trpělivý a bohatý na slitování, jímá ho lítost nad každým zlem.¹³ Aby nás však tato veliká Boží dobrotivost neučinila lehkomyslnými, připojuje ústy proroka: Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání?¹⁴ Jako by říkal: Já, jak mi přísluší, nabádám k pokání, vím však, že Bůh je nevýslovně laskavý, jak ostatně říká David: Smiluj se nade mnou, Bože, jenž jsi tak milosrdný, tak plný slitování, a moji nepravost zahlaď.¹⁵ Ale protože nemůžeme znát hloubku bohatství, moudrostí a vědění Božího,¹⁶ zmírňuji svůj výrok a spíše vyjadřuji touhu než nárok, když říkám: Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí? Ono kdo ví je třeba chápat spíše tak, že to nemůžeme vědět nebo že je to obtížné.
     Kdo ví, zda nezanechá obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha.¹⁷ To znamená, že když nám Pán dá požehnání a odpustí nám naše hříchy, budeme s to přinášet Bohu oběti.
     ¹ Jl 2, 12
     ² srov. Lk 6, 21
     ³ srov. Mt 26, 65
     ⁴ srov. Sk 14, 14
     ⁵ srov. Jl 2, 13
     ⁶ srov. Mt 5, 7; Jak 2, 13 1 Petr 4, 8
     ⁷ srov. Jl 2, 13-14; Žl 85 (86), 5.15
     ⁸ srov. Ez 3, 11
     ⁹ srov. Jl 2, 13
     ¹⁰ srov. tamtéž
     ¹¹ Mt 6, 14
     ¹² Am 3, 6
     ¹³ srov. Jl 2, 13
     ¹⁴ Lj 2, 14
     ¹⁵ Žl 50 (51), 3
     ¹⁶ srov. Řím 11 33
     ¹⁷ Jl 2, 14

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum