Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. březen 2011
První mezidobí, 8. týden
4. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

     ¹Slova se ujal Sofar z Námy a řekl:
²„Má zůstat mnohomluvnost bez odpovědi
a pravdu mít mluvka?
³Tvé tlachy že by umlčely muže?
Žvaníš a nikdo tě neusadí?
⁴Říkáš: ‚Pravda je to, co tvrdím:
Jsem nevinný v Božích očích.‘
⁵Kdyby tak promluvil Bůh
a své rty otevřel proti tobě!
⁶Zjevil by ti tajemství moudrosti,
neboť dávají obdivuhodnou radu,
a pochopil bys, že Bůh ti odpouští velkou část viny.

⁷Našel jsi snad, co je v Bohu nepřístupné,
dospěl jsi snad k dokonalosti Všemocného?
⁸Nad nebesa je vyšší – co pořídíš?
Než podsvětí hlubší – co poznáš?
⁹V rozsahu je delší než země
a širší než moře.
¹⁰Jestliže Bůh přichází a vrhá do pout,
jestliže volá na soud, kdo mu může bránit?
¹¹On zná ničemné lidi,
vidí zločin a všímá si ho.
¹²Prázdná hlava se dá poučit
a moudrým se stává i hloupý člověk.

¹³Když připravíš své srdce
a k němu vztáhneš své dlaně,
¹⁴když odstraníš zločin ze své ruky,
nestrpíš nepravost ve svém stanu,
¹⁵tu ze špíny povzneseš svou tvář,
budeš neochvějný, beze strachu.
¹⁶Pak zapomeneš na utrpení,
vzpomeneš na ně jako na vodu, která uplynula.
¹⁷Tvůj život bude zářit víc než o polednách,
i tam se ti rozjasní v jitřní světlo.
¹⁸Budeš žít s důvěrou v to, co tě čeká,
rozhlédneš se a v bezpečí si lehneš.
¹⁹Odpočineš si, nikdo tě nebude děsit;
mnozí se budou ucházet o tvou přízeň.
²⁰Zato bezbožníkům z pláče pohasnou oči,
nebudou mít kam se uchýlit,
zbude jim jen naděje, že vydechnou duši.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého papeže Řehoře Velikého ke knize Job

     Kéž by ti Bůh zjevil, jak mnohotvárný je jeho zákon. ¹ Jak jinak tedy máme chápat Boží zákon než jako lásku? Vždyť s její pomocí si vždycky v srdci najdem, jak se mají skutečně dodržovat přikázání života. O tomto zákoně říká přece sama Pravda: Toto je mé přikázání: Milujte se navzájem.² A Pavel o něm říká: Naplněním zákona je láska.³ A jinde zase říká: Jeden druhého břemena neste a tak naplníte zákon Kristův.⁴ Proto Kristův zákon nemůže být chápán případněji než jako láska, kterou skutečně naplňujeme tehdy, když z lásky neseme břemena svých bratří.
     Ale o stejném zákoně se říká, že je mnohotvárný, protože láska ve své opravdové horlivosti zahrnuje všechny ctnosti a dobré skutky. Začíná vskutku od dvou základních přikázání, ale rozšíří se na bezpočet jiných.
     Právě tuto mnohostrannost zákona dobře vystihuje Pavel, když vypočítává: Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy.⁵
     Láska je shovívavá, protože klidně snáší zlo, které utrpěla. Je dobrosrdečná, protože za zlo štědře odplácí dobrem. Nezávidí, protože ten, kdo na tomto světě po ničem netouží, neumí závidět pozemské úspěchy. Nenadýmá se pýchou, protože tak nesmírně touží po zisku duchovní odměny, že se pro vnější dary nevyvyšuje. Nevychloubá se, protože kdo se oddává výlučně lásce k Bohu a bližnímu, nezná se k ničemu, co by bylo nesprávné.
     Nedělá, co se nepatří, protože se tak horlivě zabývá tím, co má uvnitř, že navenek vůbec nedychtí po cizím. Nemyslí jen a jen na sebe, protože nedbá o nic z toho, co zde přechodně má, jako by to bylo cizí, neboť za vlastní uznává jenom to, co jí zůstává navěky. Nerozčiluje se, protože i když ji zraní bezpráví, nedá se strhnout k žádným myšlenkám na pomstu, neboť za velkou námahu očekává jednou větší odměnu. Zapomíná, když jí někdo ublíží, protože s láskou utvrzuje své srdce v čistotě, vytrhává z něho i s kořeny všechnu nenávist a nesnese, aby v duši přebývalo něco, co ji znečišťuje.
     Má zármutek, když se dělá něco špatného, protože touží všechny jen milovat a neraduje se ze zkázy protivníků. Ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy, protože miluje ostatní tak jako sebe a když vidí u jiných něco dobrého, raduje se, jako by dosáhla dalšího svého vlastního úspěchu. Opravdu mnohotvárný je tento Boží zákon.
     ¹ srov Job 11, 6 (Vulg.)
     ² Jan 15, 12
     ³ Řím 13, 10
     ⁴ Gal 6, 2
     ⁵ 1 Kor 13, 4-6

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum