Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. duben 2010
Středa v oktávu velikonočním

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, můj Bože, jsi nade vše velký, aleluja.

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)

¹ Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
    Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
  oděný krásou a vznešeností, *
²   jako pláštěm světlem se halíš. –

  Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
³   síně své zbudovals nad vodami,
  z letících mračen si povoz činíš, *
    na křídlech větru se k zemi snášíš,
⁴ vichry si bereš za svoje posly, *
      plameny za své služebníky. –

⁵ V základech mocných jsi upevnil zemi, *
      takže až do věků nezakolísá.
⁶ Pramoře jako rouchem ji krylo, *
      vody stály až nad horami. –
⁷ Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
      prchaly před hlasem tvého hromu.
⁸ Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
      na místa, která ty jsi jim určil.
⁹ Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
      aby zas nemohly zaplavit zemi. –

¹⁰ Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
      v údolích mezi horami plynout.
¹¹ Všechnu zvěř polní napájejí, *
      divocí osli hasí v nich žízeň.
¹² Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
      větvovím stromů zní jeho zpěv.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, můj Bože, jsi nade vše velký, aleluja.

Ant. 2 Vláhu z tvých komor, Pane, zem dosyta pije, aleluja.

¹³ Z oblačných sídel napájíš hory, *
      vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
¹⁴ Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
      rostlinám, které jsou k užitku lidem;
  vydáváš pro ně ze země chléb, *
¹⁵   který dodává člověku síly,
  víno, jež člověku potěší srdce, *
      že se mu tvář jak olejem svítí. –

¹⁶ Dosyta pije i stromoví Páně, *
      libánské cedry, jež sázel on sám.
¹⁷ V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
      v cypřiších domov si udělal čáp.
¹⁸ Horské štíty kamzíkům patří, *
      ve skalách jezevci našli si skryt. –

¹⁹ Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
      slunce pak ví, kdy zapadat má.
²⁰ Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
      začne v ní obcházet divoká zvěř.
²¹ Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
      od Boha čekají pokrm svůj.
²² Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
      ulehnou do svých doupat a nor.
²³ Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
      aby v ní setrval po celý den.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vláhu z tvých komor, Pane, zem dosyta pije, aleluja.

Ant. 3 Ať trvá navěky sláva Páně, aleluja.

²⁴ Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
      Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
      plna je tvého tvorstva zem.
²⁵ Tam moře mocné a velké a širé, †
      v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
      havěti drobné i velikých stvůr.
²⁶ Lodi jím plují, i leviatan, *
      stvořils jej, aby si ve vlnách hrál. –

²⁷ Na tebe čeká všechno a všichni, *
      že jim dáš obživu v pravý čas.
²⁸ A ty ji dáváš a oni si berou, *
      dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
²⁹ Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
      když jim odejmeš dech, oni hynou, *
      opět se vracejí ve svůj prach.
³⁰ Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
      tak zemi obnovuješ tvář. –

³¹ Ať trvá navěky sláva Páně, *
      ať se Pán raduje ze svých děl!
³² Země se zachví, když pohlédne na ni, *
      kouří se z hor, když jen se jich tkne.
³³ Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
      Bohu chci hráti, co budu živ.
³⁴ Kéž se mu zalíbí moje písně! *
      Já se chci v Pánu radovat! –

³⁵ Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
      kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
      Dobrořeč Pánu, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ať trvá navěky sláva Páně, aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

     ¹¹Milovaní, jako cizince a přistěhovalce vás napomínám: zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. ¹²Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení.
     ¹³Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení: ať už je to král jako svrchovaný vládce, ¹⁴nebo místodržitelé, kteří jsou od něho posíláni trestat zločince a vyznamenávat ty, kdo jednají správně. ¹⁵Vždyť tak to chce Bůh, abyste svým dobrým chováním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. ¹⁶Jednejte jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci.
     ¹⁷Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.
     ¹⁸Vy, kdo sloužíte, poslouchejte s všemožnou povinnou úctou své pány, a to nejen dobré a mírné, ale i tvrdé. ¹⁹Neboť to je zásluha, jestliže někdo snáší špatné zacházení a trpí nezaslouženě s vědomím, že to od něho Bůh žádá. ²⁰Jakápak by to byla sláva, kdybyste snášeli rány za to, že jste jednali špatně! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. ²¹K tomu jste přece byli povoláni.
Vždyť i Kristus trpěl za vás
a zanechal vám tak příklad,
abyste šli v jeho šlépějích.
²²On nezhřešil,
nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.
²³Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel,
když trpěl, nevyhrožoval,
ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě.
²⁴On sám na svém těle vynesl
naše hříchy na dřevo kříže,
abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě.
Jeho ranami jste uzdraveni.
²⁵Byli jste kdysi jako bludné ovce,
ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze starobylé velikonoční homilie

     Když Pavel uvažuje o štěstí znovunabyté spásy, volá: Skrze Adama vstoupila do tohoto světa smrt, skrze Krista byla světu vrácena spása.¹ A  jinde: První člověk jsa z prachu země byl pozemský, druhý člověk jsa z nebe je nebeský.² A dodává: My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země, to jest starého člověka v hříchu, stejně tak nesme i podobnost s tím, který je z nebe,³ to jest držme se spásy člověka Bohem přijatého, vykoupeného, obnoveného a očištěného v Kristu, jak říká týž apoštol: Na prvním místě je Kristus, původce vzkříšení a života, pak ti, kteří jsou Kristovi,⁴ to jest ti, kdo žijí v jeho čistotě a jsou si jisti nadějí jeho vzkříšení, že s  ním budou mít v nebesích podíl zaslíbené slávy. Jak to říká v evangeliu i sám Pán: Kdo mě následuje, nezahyne, ale přejde ze smrti do života.⁵
     Takže Spasitelovo umučení znamená spásu pro život člověka. Proto také chtěl za nás zemřít, abychom v něho věřili a žili navěky. Chtěl být na čas, čím jsme my, abychom dosáhli jeho věčnosti, kterou nám slíbil, a žili navždy s ním.
     Právě to je milost nebeských tajemství a to je dar velikonoční, v tom je žádoucnost hlavního svátku roku a počátek všeho, co se rodí.
     Proto ti, kdo se zrozením v koupeli života narodili svaté Církvi, znovuzrození jako čisté děti, v nevinnosti duše hlasitě jásají. Proto čistí otcové a cudné matky plodí skrze víru nesčetné mladé pokolení.
     Proto září pod stromem víry z hlubin čistého pramene jas svící. Proto jsou pokřtění posvěcováni nebeskou milostí a živí se slavným tajemstvím duchovního hodu.
     Proto jediný lid, který chová svatá Církev ve svém lůně, v bratrském společenství vzývá jediného Boha v Trojici a zpívá s prorokem žalm velikonočního svátku: Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho.⁶
     Jaký že je to den? Ten, který nám dal počátek života, pramen a původce světla, ano, samého Pána Ježíše Krista, neboť ten o sobě řekl: Já jsem den a kdo chodí ve dne, neklopýtá.⁷ To znamená, že kdo ve všem následuje Krista, dojde v jeho stopách až k trůnu věčného světla. Vždyť také ještě za svého pozemského života za nás prosil Otce: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, se mnou byli také ti, kteří ve mne uvěřili; aby tak jako ty ve mně a já v tobě, byli i oni v nás.^{8
     1} srov. Řím 5, 12-21
     ² Kor 15, 47
     ³ 1Kor 15, 49
     ⁴ srov. 1 Kor 15, 23
     ⁵ srov. Jan 8, 12; 5, 24
     ⁶ Žl 117 (118), 24
     ⁷ srov. Jan 8, 12 11, 9
     ⁸ srov. Jan 17,024.21

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum