Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. únor 2010
Doba postní, 2. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Čiňte pokání a věřte evangeliu.
O. Přiblížilo se Boží království.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ¹⁰Když se farao přiblížil, synové Izraele se podívali, a hle – Egypťané táhnou za nimi. Velmi se báli a křičeli k Hospodinu. ¹¹Řekli Mojžíšovi: „Copak nebylo v Egyptě místo k pohřbení, že jsi nás vzal umřít na poušť? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta? ¹²Copak jsme ti neřekli už v Egyptě: ‚Dej nám pokoj! Chceme otročit Egypťanům, neboť je pro nás lépe jim otročit než umřít na poušti!‘“ ¹³Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se, vzmužte se, a uvidíte záchranu od Hospodina, kterou vám dnes připraví. Egypťany, které dnes vidíte, už neuvidíte navěky. ¹⁴Hospodin bude bojovat za vás a vy budete jen mlčky přihlížet.“
     ¹⁵Hospodin řekl Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! ¹⁶A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. ¹⁷A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, ¹⁸aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích.“
     ¹⁹Boží anděl, který šel před táborem Izraelitů, změnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup změnil místo a položil se za ně. ²⁰Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byl mlžnou tmou, ale osvětloval noc, takže po celou noc se jedni nepřiblížili k druhým.
     ²¹Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála jako zeď po pravici i po levici, ²²takže synové Izraele šli středem moře po souši. ²³Egypťané je následovali. Všichni faraónovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře. ²⁴Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; ²⁵zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdě jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: „Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!“
     ²⁶Hospodin nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!“ ²⁷Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. ²⁸Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře; a nezbyl z nich ani jeden. ²⁹Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici.
     ³⁰Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu ³¹a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z katechezí svatého biskupa Jana Zlatoústého

     Židé viděli zázraky; i ty je teď uvidíš, ale větší a mnohem skvělejší než ty, které spatřili židé, když vycházeli z Egypta. Neviděls, jak se s celou svou válečnou mocí topí faraón, zato jsi viděl tonout ďábla i s jeho mocí. Židé prošli mořem, ty jsi prošel smrtí; oni byli vytrženi z moci Egypťanů, tys byl osvobozen z moci démonů; Židé se zbavili otročení cizímu národu, tys unikl mnohem horšímu otroctví hříchu.
     Chceš ještě odjinud poznat, že jsi byl uznán za hodna daleko větších věcí? Židům tenkrát nebylo dáno patřit na Mojžíšovu oslavenou tvář, přestože byl stejně jako oni jen služebník a byl jejich soukmenovec, zatímco ty hledíš na tvář samého Krista v jeho slávě. I Pavel přece volá: My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně.¹
     I židy tehdy provázel Kristus,² nás ovšem nyní provází daleko více. Je totiž Pán tehdy doprovázel kvůli Mojžíšovi, nás provází nejenom kvůli Mojžíšovi, nýbrž i pro vaši vlastní poslušnost. Je čekala po Egyptu poušť, tebe čeká po odchodu nebe. Oni měli vynikajícího vůdce a velitele v Mojžíšovi; také my máme svého Mojžíše: sám Bůh nás vede a je naším nejvyšším velitelem.
     A co bylo pro Mojžíše tehdy příznačné? Mojžíš, jak říká Písmo, byl nejmírnější ze všech lidí na zemi.³ Řekne-li někdo totéž i o druhém Mojžíšovi, nedopustí se omylu. Vždyť s ním stále byl sám nekonečně mírný Duch, jako s ním soupodstatný a sourodý. Tenkrát Mojžíš vztáhl ruce k nebi, a snesl se chléb andělů, mana. Náš druhý Mojžíš také vztahuje ruce k nebi, a přináší pokrm věčný. Mojžíš udeřil do skály, a vyvedl proudy vod; Kristus se sotva dotkne stolu, jako by však udeřil do stolu duchovního, a dává vytrysknout proudům Ducha. Proto stojí stůl uprostřed, jako pramen, aby zástupy ovcí mohly ze všech stran pramen obklopit a s radostí pít z jeho spásonosných vln.
     Když je tu tedy takový pramen a tolik života, stůl je plný tisícerého dobra a ze všech stran nám plynou duchovní dary, přistupme s upřímným srdcem a s čistým svědomím, aby se nám dostalo milosti, milosrdenství a pomoci v pravý čas, z milosti a dobroty jednorozeného Syna, našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Skrze něho a s ním buď Otci i oživujícímu Duchu sláva, čest a moc nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
     ¹ 2 Kor 3, 18
     ² srov. 1 Kor 10, 4
     ³ srov. Nm 12, 3

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum