[ nová verze ]
21. leden 2010, Čtvrtek
2. týden žaltáře
Sv. Anežky, panny a mučednice, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 21. leden 2010
První mezidobí, 2. týden
2. týden žaltáře
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
II (6-13)
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
III (14-23)
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
V.
Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R.
Po tvém příslibu spravedlivém.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
10, 12 – 11, 9. 26-28
Je třeba vyvolit si jedině Boha
Mojžíš řekl lidu:
„Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina,
svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu,
svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy
příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru. Hle, Hospodinu,
tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i vše, co je na ní. Přece však
Hospodin přilnul jen k tvým předkům z lásky k nim a po nich vyvolil jejich
potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes.
Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. Vždyť Hospodin,
váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu
nestraní a nebere úplatky, zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce
a dává mu chléb a šat. Milujte přistěhovalce, neboť jste byli přistěhovalci v
egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v
jeho jménu přísahej! On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal
tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. Tvoji předkové sestoupili do
Egypta v počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako
hvězdy na nebi.
Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho zákony,
ustanovení a příkazy po všechny dny. Znáte dnes přece to, co vaši synové nepoznali a neviděli,
totiž napomínání Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a vztaženou paži, jeho
znamení a činy, které vykonal uprostřed Egypta na faraónovi, králi egyptském, a
celé jeho zemi, všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je
zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali, ano, Hospodin je
vyhubil – tak tomu je dodnes; a co s vámi učinil na poušti, než jste přišli až
na toto místo, a jak naložil s Datanem a Abiramem, syny Rubenovce Eliaba, jak
země rozevřela svůj chřtán a pohltila je i s jejich rodinami a stany i s celým
jejich majetkem, který měli, uprostřed celého Izraele.
Na vlastní oči jste přece spatřili celé to veliké Hospodinovo dílo, které
vykonal. Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste mohli
vkročit do země, do níž táhnete, a obsadit ji, a abyste byli dlouho živi na
půdě, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu, v zemi
oplývající mlékem a medem.
Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. Požehnání, když budete poslouchat
příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. Kletbu, když
příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z cesty, kterou
vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“
RESPONSORIUM
1 Jan 4, 19; 5, 3; 2, 5a
O.
Milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k Bohu záleží právě v tom,
že zachováváme jeho přikázání. * Jeho přikázání
nejsou těžká.
V.
Kdo jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
* Jeho přikázání nejsou těžká.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „O duchovní dokonalosti“ od biskupa Diadocha z Fótiky
(Cap. 12. 13. 14: PG 65, 1171-1172)
Jedině Boha máme milovat
Kdo má rád sebe, nemůže milovat Boha; kdo však sebe nemá rád kvůli neskonale
většímu bohatství lásky k Bohu, ten Boha miluje. Takový člověk nikdy nehledá
svou slávu, ale slávu Boží. Kdo má rád sebe, ten svou slávu hledá; kdežto kdo má
rád Boha, miluje slávu svého Stvořitele.
Vlastností citlivé duše, která miluje Boha, je stálé hledání této Boží slávy v
plnění přikázání a radost z vlastní poníženosti, neboť Bohu náleží pro jeho
vznešenost sláva, člověku pokora. Tou se člověk stává Bohu blízkým. Jestliže
takto jednáme, budeme se radovat ze slávy Páně jako Jan Křtitel a budeme bez
ustání opakovat: On musí růst, já však se menšit.1
Znám jednoho člověka, který se sice trápí, že nemiluje Boha, jak by chtěl, ale
přitom jej miluje do té míry, že je jeho duše ustavičně zachvácena vroucí
touhou, aby byl Bůh v něm oslaven, on sám aby však nebyl ničím. A takový ten
člověk zůstává, i když ho někdo chválí. Vždycky je si vědom, čím je. Ve své
veliké touze po pokoře nemyslí na svou důstojnost. I když jinak slouží Bohu, jak
se na kněze sluší a patří, z nesmírné touhy po lásce k Bohu naprosto zapomíná na
svou hodnost a v pokoře ducha skrývá byť jen připomínku své důstojnosti v
hlubině své lásky k Bohu, takže si ve své mysli neustále připadá jako služebník
neužitečný, jako ten, komu tato hodnost nepatří; taková je jeho touha po pokoře.
Tak si máme počínat i my: máme prchat před veškerou ctí a slávou pro nesmírná
bohatství lásky k Bohu, který nás tak miloval.
Kdo miluje Boha z celého srdce, je od něho poznán.2 Skutečně, jak velikou kdo v
hloubi duše zakouší Boží lásku, takovou i on Boha miluje. Od té chvíle takový
člověk žije vroucí touhou po světle poznání, které proniká až k jádru věcí.
Takový člověk přestává o sobě vědět, je zcela proměněn Boží láskou. Žije tento
život, jakoby nežil: žije sice v těle, ale láska přitahuje jeho duši stále blíže
k Bohu. Jeho srdce spaluje oheň lásky, která jej neodolatelně poutá k Bohu. Boží
láskou byl totiž naprosto osvobozen od sebelásky. Když jsme byli ve vytržení,
říká apoštol, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.3
1 Jan 3, 30
2 srov. 1 Kor 8, 3; 13, 12
3 srov. 2 Kor 5, 13
RESPONSORIUM
Jan 3, 16; 1 Jan 4, 10a. 19b
O.
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, *
aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
V.
V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás.
* Aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
KANTIKA
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
První kantikum
Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi
V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)
Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
když povstáváš, prchají pohané
na všechny strany. -
Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
bázeň Páně, to je jeho poklad. -
Poslové pokoje hořce pláčí. *
Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
na nikoho se nedbalo.
Nyní povstávám, říká Pán, *
nyní se vzpínám, nyní se zvedám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé
To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)
Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –
Kdo jedná správně *
a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –
Takový bude přebývat na výsostech, *
jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
voda mu nevyschne nikdy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid
Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)
Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
a svůj lid svou slávou. -
Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
že ty jsi Pán, věčný Bůh. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.
EVANGELIA
16, 1-20
Slova svatého evangelia podle Marka
Ježíš Nazaretský, ukřižovaný, byl vzkříšen
Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje,
aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou:
"Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?" Když se podívaly, spatřily, že je kámen od hrobu odvalen. Byl totiž velmi veliký.
Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem - a polekaly se. On však jim řekl:
„Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili.
Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“
Ženy vyšly z hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.
Ježíš po svém zmrtvýchvstání ráno první den v týdnu se zjevil nejdříve Marii Magdalské, z které kdysi vyhnal sedm
zlých duchů. Ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním, ale teď truchlili a plakali. Ti, když slyšeli, že on žije
a že ho viděla, tomu nevěřili.
Potom se v jiné podobě zjevil dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. Ti se vrátili a oznámili to ostatním,
ale oni jim nevěřili.
Konečně se zjevil i jedenácti apoštolům, když byli právě u stolu, a káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce,
že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!
Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří bude zavržen. Ty, kdo uvěří, budou doprovázet tato znamení: ve jménu mém
budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého,
neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“
Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. Učedníci pak vyšli a všude kázali.
Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|