[ nová verze ]
11. srpen 2028, Pátek
2. týden žaltáře
Sv. Kláry, panny, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 11. srpen 2028 Sv. Kláry, panny, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodila se v roce 1193 nebo 1194 v Assisi a pocházela ze šlechtické
rodiny. Rozhodla se následovat příkladu sv. Františka a svých dvou bratranců
(Silvestra a Rufina), kteří se k němu připojili. Opustila domov,
přijala z rukou sv. Františka řeholní šat (1212) a po krátkém pobytu u
benediktinek se usadila v klášteře u sv. Damiána. Ten se pak stal
mateřským klášterem ženské větve františkánského řádu – klarisek. Brzy se
k ní připojily další, mezi nimi i její dvě rodné sestry (Anežka a
Beatrice) a po smrti otce i její matka Ortulana. Pro přísnost dodržování
naprosté chudoby papežové dlouho váhali s potvrzením její řehole; dočkala
se ho až těsně před svou smrtí. Zemřela 11.VIII 1253 po téměř třicet let
trvající nemoci, která ji většinou poutala na lůžko. Jejího pohřbu se
zúčastnil sám papež Inocenc IV., po dvou letech byla prohlášena za svatou
a kostel sv. Jiří, kde byla pohřbena, byl přebudován v baziliku, která
nese její jméno. Zachovaly se čtyři dopisy, které poslala do Prahy sv. Anežce České.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Panno, ty s lampou hořící
jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,
přeslavným Vládcem, jejž vždy ctí
nebeské sbory zpěvem svým.
Andělů družko milená,
nejčistším svazkem spojená
se Snoubencem svým nebeským
jdeš mu vstříc s věncem panenským.
Nauč nás, jak je třeba žít,
pomáhej nám svou přímluvou,
ať můžem vždy včas odhalit
nepřátel šalbu záludnou.
Nechť Maria, květ panenství,
vždy prosí za nás u Syna,
ať se nás v tomto vyhnanství
svou mocnou rukou ujímá.
Ať Bohu chválou bezmeznou
zní všechny věky věčnosti
nad touto pannou vítěznou,
kterou dnes celé nebe ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
II (6-13)
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
III (14-23)
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
V.
Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R.
Po tvém příslibu spravedlivém.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ozeáše
2, 4a-d.8-26
Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k Bohu
Tak praví Hospodin:
4„Obžalujte svou matku; obžalujte ji,
ona není mou ženou
a já nejsem jejím mužem;
ať odstraní z tváře svá smilstva.
8Proto jí zahradím
cestu trním,
vystavím zeď,
že nenajde své stezky.
9Poběží za svými milenci,
ale nedostihne je,
bude je hledat, ale nenalezne.
Pak řekne: 'Půjdu a vrátím se
ke svému prvnímu muži,
tehdy mi bylo lépe než nyní.'
10Neuznala, že já
jí dal obilí, víno i olej,
a zahrnul ji stříbrem
i zlatem, z nichž udělali Bála.
11Proto vezmu zpět
své obilí v jeho čas,
i své víno v jeho dobu,
odejmu svou vlnu a len,
které přikrývaly její nahotu.
12Pak odhalím její ohanbí
před očima jejích milenců,
nikdo ji nevytrhne z mé ruky.
13Učiním konec veškeré její radosti,
její slavnosti, novoluní
i její sobotě a všem jejím svátkům.
14Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o nichž řekla: 'Jsou mojí mzdou,
kterou mě obdařili moji milenci.'
Změním je v houštinu,
spase je divoká zvěř.
15Potrestám ji za dny bálů,
kdy jim pálila kadidlo,
zdobila se kroužky a náhrdelníky,
kdy chodila za svými milenci
a na mě zapomněla
– praví Hospodin.
16Proto ji přemluvím,
zavedu na poušť
a budu mluvit k jejímu srdci.
17Ze stejného místa jí vrátím vinice
i údolí Achor, bránu naděje.
Bude poslušná
jak ve dnech své mladosti,
jako když vycházela z egyptské země.
18V ten den
– praví Hospodin –
budeš ke mně volat: „Můj muži!“,
už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“
19Jména bálů odejmu z jejích úst,
nebude se už pamatovat na jejich jména.
20V ten den sjednám pro ně smlouvu
s divokou zvěří, s nebeským ptactvem
i s drobnou zvířenou země.
Luk, meč a válku
vyhladím ze země
a dám jim uléhat v bezpečí.
21Navěky se s tebou zasnoubím,
zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,
milosrdenstvím a slitováním.
22Zasnoubím se s tebou věrností,
a tak poznáš Hospodina.
23V ten den vyslyším
– praví Hospodin –
vyslyším nebesa
a ta vyslyší zemi.
24Země vyslyší
obilí, víno a olej
a ty vyslyší Jizreele.
25Zasadím si ho do země
a smiluji se nad dcerou,
která byla nazvána 'Bez milosrdenství';
synu, který byl nazván 'Nejsi můj lid',
26řeknu: 'Jsi můj lid!'
a on odpoví: 'Ty jsi můj Bůh!'“
RESPONSORIUM
Zj 19, 7.9; Oz 2, 22
O.
Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. *
Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.
V.
Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. *
Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svaté Kláry svaté Anežce České
(Edit. I. Omaechevarria, Escritos de Santa Clara, Madrid 1970,
pp. 339-341)
Dívej se na Kristovu chudobu, pokoru a lásku
Šťastný je jistě ten, komu je dáno mít účast na svaté hostině, aby z
hloubi srdce přilnul k tomu, jehož kráse se bez ustání obdivují všechny
blažené sbory nebešťanů. Jeho láska probouzí lásku, pohled na něj
občerstvuje, jeho dobrota nasycuje, jeho sladkost oblažuje, vzpomínka na
něj přináší líbezné světlo, jeho vůní oživnou mrtví, patření na jeho
slávu bude blažeností všech občanů nebeského Jeruzaléma. A protože on je
odleskem věčné slávy, jasem světla věčného a zrcadlem bez poskvrny,1
dívej se denně do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a
pozoruj v něm ustavičně svou tvář, aby ses celá ozdobila uvnitř i
navenek, aby ses oblékla v pestrou nádheru a byla okrášlena květy a
ozdobami všech ctností, jak se sluší na nejčistší dceru a snoubenku
nejvyššího Krále. V tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora
a nevýslovná láska, jak můžeš s pomocí Boží milosti v celém zrcadle
pozorovat.
Dívej se tedy na počátek toho zrcadla: na chudobu toho, který byl položen
do jeslí a zavinut do plének. Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba!
Král andělů, Pán nebe i země, spočívá v jeslích. Uprostřed zrcadla pak
pozoruj pokoru nebo alespoň blahoslavenou chudobu, nesčetné námahy a
strasti, které vzal na sebe pro vykoupení lidstva. A na konci toho
zrcadla pohlížej na nevýslovnou lásku, s níž chtěl trpět na kříži a
zemřít nejpotupnějším způsobem smrti. Sám Kristus – neboť on je to
zrcadlo visící na dřevě kříže – vybízel kolemjdoucí, aby o tom uvažovali:
Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest
jako bolest má.2 Odpovězme volajícímu a naříkajícímu jedním hlasem a
jedním duchem: Ustavičně to mám na paměti, má duše ve mně chřadne.3 Proto
ať stále víc planeš žárem lásky, královno nebeského Krále.
A nadto rozjímej o jeho nevýslovných slastech, věčném bohatství a cti, a
vzdychajíc z nesmírné touhy a lásky srdce, volej: „Přitahuj mě, a
poběžíme za tebou po vůni tvých mastí,4 nebeský Ženichu. Poběžím a
nezemdlím, dokud mě neuvedeš do vinného sklepa,5 dokud tvá levice nebude
pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat6 a nepolíbíš mě
blaženým polibkem svých úst.“7
A až budeš pohroužena v toto rozjímání, pamatuj na mě, svou chudičkou
matku, a věz, že jsem nesmazatelně zapsala tvou drahou památku na desky
svého srdce, neboť jsi mi ze všech nejdražší.
1 srov. Mdr 7, 26 (Vulg.)
2 Pláč 1, 2
3 Pláč 3, 20
4 Pís 1, 3 (Vulg.)
5 srov. Pís 2, 4
6 srov. Pís 2, 6
7 srov. Pís 1, 1
RESPONSORIUM
Žl 72 (73), 26; srov. Flp 3, 8.9
O.
Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy.
V.
Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s ním spojena. *
Pán je má skála a můj úděl navždy.
PSALMODIE
Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.
Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)
3 Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
4 Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť! –
5 Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále. –
6 To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý. –
7 Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
8 Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš. –
9 Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –
11 Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
12 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej. –
13 Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
14 Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností. –
15 Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
16 Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý! –
17 Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
18 V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
19 Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš. –
20 Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
21 Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.
Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.
Kantikum
Bůh přijde soudit
Hab 3, 2-4. 13a. 15-19
Zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. (Lk 21, 28)
2 Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *
a zděsil jsem se.
Vidím tvůj záměr, Pane, *
během času jej zjevíš,
během času jej oznam, †
a když se rozhněváš, *
na milosrdenství pamatuj! –
3 Bůh už se blíží od poledne, *
Svatý od faranských hor.
4 Jeho sláva pokrývá nebe *
a zemi naplňuje jeho vznešenost.
Jeho záře je jako svit slunce, †
z jeho rukou planou blesky, *
síla je v nich skryta. –
13 Vyšel jsi svůj lid chránit, *
spasit ho se svým Pomazaným. –
15 Svým ořům jsi udělal v moři cestu *
přes bahno velikých vod. –
16 Slyšel jsem a celý jsem se zachvěl, *
tvůj hlas mi roztřásl rty.
Až do kostí mi pronikl hrozný děs *
a nohy se mi podlomily.
Jen abych přečkal ten den tísně *
a svůj lid našel připravený! –
17 Fíkovník už nevyraší, *
vinice nedají plody:
výnos oliv zklame, *
pole obilí neurodí.
Vyhynula stáda ovcí, *
ve stájích už není skotu. –
18 Já však budu jásat v Pánu, *
radovat se z Boha, svého Spasitele.
19 Pán Bůh je má síla, *
mým nohám dává hbitost laní.
Jako vítěz mne dovede na výšiny, *
a já mu budu žalmy zpívat.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.
Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme!
Žalm 147 (147B), 12-20
Obnova Jeruzaléma
Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)
12 Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
veleb, Sióne, svého Boha! –
13 On v tvých branách závory zpevnil, *
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
14 On tvé území v pokoji chrání, *
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
15 On své slovo sesílá na zem, *
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
16 On dává sníh jak hebkou vlnu, *
jíní rozsévá jako popel. –
17 Kroupy sype jak chlebové drobty, *
chladem jeho zmrzají vody:
18 sešle slovo, a roztají zase, *
větru dá zavát, a zas vody tekou.
19 Slova svá zjevil Jákobovi, *
zákony, příkazy Izraeli.
20 S žádným národem nejednal takto, *
žádnému jinému nedal svůj zákon.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme!
KRÁTKÉ ČTENÍ
Pís 8, 7
Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září
v zástupu svatých jako slunce.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září
v zástupu svatých jako slunce.
PROSBY
Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.
Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za tvým voláním a
zamilovala si chudobu; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom nepřilnuli k
věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k patření na tebe v nebeské
slávě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|