Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. únor 2028
První mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Otcovy slávy výblesku,
ze světla světlo proudící,
zář světla jsi, zdroj paprsků
a den dny osvěcující.

Ty slunce světla pravého,
přijď s tváří jasem planoucí
a oheň Ducha Svatého
nám zvlažnělým vlej do srdcí.

Teď prosme Otce v písních svých,
Otce přemocné milosti,
jej, Otce slávy v nebesích:
Zbav nás vší nepočestnosti.

Jen k pracím pořádným nás měj,
ztup zuby závistivému,
všem správným činům požehnej,
neštěstí obrať k dobrému.

Ovládej mysl a veď ji,
ať čistotou se tělo skví,
ať víra plane mocněji
netknuta jedem bludařství.

Náš pokrm ať je Boží Syn
a víra buď nám nápojem,
vínem Ducha vždy střízlivým
se občerstvujme v srdci svém.

Kéž dnešek šťastně proběhne:
Ať stud se jitrem zardívá,
ať víra žhne jak poledne
a soumrak v mysl nesplývá.

Jitřenka k nám jde s úsvitem:
S ní přijdi v jasu záplavě
k nám, Synu, celý v Otci svém,
a Otče, celý ve Slově. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

¹ Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.
² Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.
³ To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

⁴ Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:
⁵ „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
⁶ A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

⁷ „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
⁸ Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.
⁹ Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

¹⁰ Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.
¹¹ Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.
¹² Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

¹³ Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?
¹⁴ Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!
¹⁵ Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

¹⁶ Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,
¹⁷ když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

¹⁸ Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;
¹⁹ ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

²⁰ o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.
²¹ Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

²² Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!
²³ Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

     ¹Řekl jsem si ve svém srdci: „Nuže, zkusím tě s radostí; užívej rozkoše!“ A hle - i to je marnost.
²O smíchu jsem řekl: „Jak je nesmyslný!“
A o radosti: „Jaký z ní prospěch?“

     ³Snažil jsem se osvěžit své tělo vínem – zatímco jsem myslí směřoval k moudrosti – přidržel jsem se pošetilosti, dokud bych nepochopil, co je dobré pro lidi dělat tady dole po všechny dny života.
     ¹²Uvažoval jsem o moudrosti, hlouposti a pošetilosti. Co udělá králův nástupce? To, co už dělal předtím. ¹³Poznal jsem, že moudrost předčí hloupost, jako světlo předčí tmu.
¹⁴„Moudrý vidí před sebou,
ale hlupák kráčí v temnotě.“
Také jsem poznal, že všechny potkává stejný osud.
     ¹⁵A řekl jsem si pro sebe: „I mne potká stejný osud jako hlupáka. Proč tedy být moudrý? Jaký užitek z toho?“ A řekl jsem si pro sebe: „I tohle je marnost.“ ¹⁶Vždyť se zrovna tak nevzpomíná dlouho na moudrého jako na hlupáka. Když uplyne nějaký čas, na všechno se zapomene. Moudrý právě tak umře jako hloupý.
     ¹⁷Proto se mi zošklivil život, neboť nic se mi nelíbí, co se děje pod sluncem, všechno je marnost a chytání větru. ¹⁸Proto se mi zošklivila všechna má práce, kterou jsem tady vykonal a kterou musím zanechat tomu, kdo přijde po mně. ¹⁹Kdo ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece bude rozhodovat o celé mé práci, která mě stála námahu a píli tady pod sluncem. I to je marnost. ²⁰Proto jsem ztratil všechnu naději ze své práce, kterou jsem vynaložil pod sluncem. ²¹Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo.
     ²²Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? ²³Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
     ²⁴Nic není lepší pro člověka, než aby jedl a pil a měl se dobře za všechnu svou práci. A uvědomil jsem si, že i to je z Boží ruky. ²⁵Neboť kdo by mohl jíst a pít bez Boha? ²⁶Vždyť člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu. I to je marnost a chytání větru.
 

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy na knihu Kazatel

     Jestliže duše pozvedne oči ke své hlavě¹ – a tou je Kristus, jak vykládá Pavel – bude se těšit blaženému, jasnému vidění, neboť bude mít oči upřeny tam, kde není žádná temnota zla. Veliký Pavel i jiní, kteří se mu velikostí podobali, upírali oči k hlavě, a podobně všichni, kdo žijí, pohybují se a jsou v Kristu.²
     Tak jako ten, kdo je na světle, nemůže zároveň vidět tmu, právě tak se ani ten, kdo upřeně hledí na Krista, nemůže upnout na něco marného. Kdo totiž upírá oči k  hlavě – přičemž hlavou míníme počátek a základ všeho – upírá oči k veškeré ctnosti (a Kristus je přece ctnost dokonalá), k pravdě, spravedlnosti, neporušitelnosti, k veškerému dobru. Oči moudrého jsou na jeho hlavě, hlupák kráčí v temnotě.³ Kdo si totiž nestaví světlo na svícen, ale dává je pod postel,⁴ ten si ze světla udělal temnotu.
     Naproti tomu je i mnoho těch, kdo své úsilí obracejí ke vznešeným věcem a  zaměstnávají se hleděním na to, co je skutečností nejskutečnější. A přesto je považují jakoby za slepé a neužitečné. Za takového se s chloubou prohlašuje i  Pavel, když říká, že je blázen pro Krista. Ve své rozumnosti a moudrostí se nezaměstnával ničím z toho, oč se obyčejně na této zemi snažíme. Proto říká: My jsme blázni pro Krista.⁵ To je jako by řekl: Jsme slepí ve věcech běžného života, protože hledíme vzhůru, máme oči upřené k hlavě. Proto neměl střechu nad hlavou ani stůl, proto byl chudý a bez domova, proto se lopotil o hladu a žízni.⁶
     A kdo by jej nepovažoval za ubohého, kdyby ho viděl v okovech, zmučeného ranami, zápasícího s vlnobitím na širém moři při ztroskotání lodi s pouty na rukou?⁷ Ale ani přitom, když prožíval mezi lidmi takové věci, nepřestával mít oči obrácené k  hlavě, a říkal: Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy, od lásky, která je v  Ježíši Kristu? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?⁸ To je jako by řekl: Kdo mi vypíchne oči z hlavy a  zasadí je na místo, po kterém se šlape?
     Také nám Pavel přikazuje, abychom si počínali podobně, když nás vybízí, abychom mysleli na to, co pochází shůry.⁹ Je to jako by řekl: Mějte oči upřené k hlavě.
     ¹ sorv. Kaz 2, 14
     ² srov. Sk 17, 28
     ³ srov. Kaz 2, 14
     ⁴ srov. Mt 5, 15
     ⁵ 1 Kor 4, 10
     ⁶ srov. 2 Kor 11, 27
     ⁷ srov. 2 Kor 11, 25; Sk 27, 25
     ⁸ Řím 8, 35
     ⁹ Kol 3, 1
 

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, Pane.

Tady nemáme město k trvalému pobytu, to budoucí město hledáme. (Žid 13, 14)

² Jak tvé příbytky jsou milé, *
      Pane zástupů!
³ Po nádvořích Páně touží, *
      prahne duše má,
   srdce mé i tělo jásá *
      k Bohu živému.
⁴ I pták nachází svůj domov, *
      hnízdo vlaštovka,
   kam si ukládá své mladé, †
      u tvých oltářů – *
      Pane zástupů, Králi, Bože můj!
⁵ Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, *
      kdo tě velebí! –

⁶ Šťasten, kdo tě vyhledává, *
      plný důvěry!
⁷ Z vyschlé rokle, kterou půjdou, *
      pramen učiní,
   brzký déšť ji požehnáním *
      vláhy zahalí.
⁸ Kráčejí vždy s větší silou, *
      hledí k Bohu na Sióně. –

⁹ Vyslyš moje zbožné prosby, *
      Pane zástupů!
   Modlitbě mé popřej sluchu, *
       Bože Jákobův.
¹⁰ Shlédni na náš štít, ó Bože, †
       pohleď jasně v tvář *
       Pomazanému! –

¹¹ Lepší jeden den v tvém domě, *
       nežli doma sta!
    Lepší před svatyní Boží †
       ležet na prahu, *
       nežli meškat v stanech hříšných. –

¹² Neboť Pán je štít i slunce, *
       milost je a čest.
    Neváhá a dobro dává *
       lidem bez úhon.
¹³ Šťasten je, kdo v tebe doufá, *
       Pane zástupů!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, Pane.

Ant. 2 Pojďte a vystupme na horu Páně.

² Stane se v posledních dnech: *
      Bude upevněna hora domu Páně nad vrcholy hor,
   bude vyvýšena nad pahorky *
      a pohrnou se k ní všechny národy.

³ Budou k ní putovat četné zástupy a řeknou: †
      Pojďte a vystupme na horu Páně, *
      k domu Boha Jákobova!
   Ať nás naučí svým cestám, *
      a budeme chodit po jeho stezkách;
   Neboť ze Siónu vyjde zákon *
      a z Jeruzaléma slovo Páně.

⁴ A bude soudit národy, *
      a rozsuzovat četné kmeny;
   a oni zkují své meče v radlice *
      a svá kopí ve vinařské nože.
   Pak už nezdvihne meč národ proti národu, *
      už se nebudou cvičit k boji.

⁵ Jákobův dome, pojďte, *
      choďme ve světle Páně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pojďte a vystupme na horu Páně.

Ant. 3 Zpívejte k poctě jména Páně.

Zpívali před trůnem a před Beránkem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3)

¹ Zpívejte Pánu novou píseň, *
      zpívejte Pánu všechny země!
² Zpívejte k poctě jména Páně, *
      zvěstujte denně jeho spásu!
³ Povězte pohanům o jeho slávě *
      a všem národům o jeho divech! –

⁴ Vždyť Pán je mocný a hoden chvály, *
      vzbuzuje bázeň nad všechny bohy.
⁵ Pohanští bozi jsou nicota marná, *
      Pán však je stvořitelem nebes.
⁶ Skvělost a velebnost kráčejí před ním, *
      v jeho svatyni moc a krása. –

⁷ Chvalte Pána, vy kmeny a rody, *
      chvalte Pána pro moc a slávu,
⁸ chvalte Pána pro jeho jméno! *
      S oběťmi vstupte do jeho síní!
⁹ Klaňte se Pánu v předchrámí svatém! *
       Chvějte se před ním všechny země!
¹⁰ Hlásejte pohanům: Pán je králem! †
       Upevnil svět, aby nekolísal, *
       podle práva národy řídí. –

¹¹ Raduj se, nebe, a jásej, země, *
       huč, moře, se vším, co v tobě se hemží,
¹² výskejte, nivy, se vším, co roste, *
       zašumte vesele, stromy v lesích,
¹³ vstříc Pánu, který přichází soudit, *
       přichází soudit veškerou zemi.
On zemi soudí spravedlivě, *
       on ve své věrnosti národy řídí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte k poctě jména Páně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Veleben buď Pán * od věků na věky.
R. Veleben buď Pán * od věků na věky.
V. On velké divy učinil, on sám.
R. Od věků na věky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Veleben buď Pán * od věků na věky.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, náš Bůh.

Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, náš Bůh.

PROSBY
Bůh svěřil lidem zemi, aby svorně pracovali k jeho oslavě. Pokorně ho prosme:
     UČ NÁS, BOŽE, JAK TĚ MÁME OSLAVOVAT.

Dobrořečíme ti, Bože, Stvořiteli všech věcí,
— že nám dáváš pozemská dobra a zachováváš nás naživu.
Pohlédni na nás, když začínáme dnešní práci,
— a učiň, ať plníme tvou vůli a účastníme se na tvém díle.
Dej, ať je naše dílo užitečné našim bratřím,
— abychom s nimi a pro ně budovali pozemskou vlast odpovídající tvému přání.
Buď s námi a se všemi, s nimiž se dnes setkáme,
— daruj nám radost a pokoj.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, Králi nebe i země, posvěcuj dnes naši duši i tělo a veď naše myšlenky, slova i skutky, abychom šli cestou tvých přikázání a dosáhli pravé svobody a věčné spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie