Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. květen 2027
Druhé mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Již nese světu jitřenka
o šípech slunce milou zvěst,
v pestrý šat věci obléká
a bývalý jim vrací lesk.

Žár slunce bledne před tebou,
pro nás vždy živý Kriste náš;
jdem k tobě s písní prosebnou,
toužíme patřit na tvou tvář.

Otcovo Slovo, Moudrosti,
v tobě se v řádu úžasném
svět snoubí, jeho skvělostí
jsme uchváceni v srdci svém.

Nám, dětem světla, prosícím
dej žitím kráčet bedlivě,
by mluvil náš mrav, každý čin
o mocné přízni Otcově.

Kéž nepřestoupí naše rty
než slova řeči upřímné,
ať pravdu blahem útěchy
v hlubinách nitra cítíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

² Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.
³ Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.
⁴ A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

⁵ Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!
⁶ Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.
⁷ Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

⁸ Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,
⁹ země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
¹⁰ V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.
¹¹ Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

¹² Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"
¹³ Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.
¹⁴ Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,
¹⁵ perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

¹⁶ Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.
¹⁷ Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
¹⁸ Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
¹⁹ Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

²⁰ Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.
²¹ Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.
²² Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

²³ "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,
²⁴ ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

²⁵ My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
²⁶ Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.
²⁷ Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.
²⁸ Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

²⁹ Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
³⁰ ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!
³¹ Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!
³² Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

³³ Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,
³⁴ jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

³⁵ "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."
³⁶ Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Naslouchat budu, co Bůh nyní poví!
R. Pán mluví zajisté jen slovy míru k národu svému.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

¹Všechno má svou dobu,
každá činnost pod sluncem má svůj čas.
²Je čas k narození i čas k umírání,
čas k sázení i čas ke sklízení zasetého.
³Je čas k zabíjení i čas k léčení,
čas k boření i čas ke stavění.
⁴Je čas k pláči i čas k smíchu,
čas k nářku i čas k tanci.
⁵Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání,
čas k objímání i čas k odříkání si objetí.
⁶Je čas k hledání i čas k ztrácení,
čas k schovávání i čas k odhazování.
⁷Je čas k trhání i čas k sešívání,
čas k mlčení i čas k mluvení.
⁸Je čas k milování i čas k nenávidění,
čas k válce i čas k míru.
⁹Jaký užitek ze své námahy má člověk, který pracuje?
     ¹⁰Uvažoval jsem o zaměstnání, které dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. ¹¹Všechno činí vhodně ve svůj čas; i zvěst o věčnosti jim vložil do srdce, přece však nemohou proniknout dílo, které dělá Bůh od začátku do konce. ¹²Poznal jsem, že člověk nemá jiné dobro, než aby se radoval a měl se v životě dobře. ¹³Vždyť přece když někdo jí a pije a má se dobře při vší své námaze – i to je dar Boží. ¹⁴Poznal jsem, že všechno, co Bůh dělá, zůstává na věky. Nic se k tomu nemůže přidat ani ubrat. Bůh však to dělá proto, aby se ho báli. ¹⁵To, co je, bylo už dávno; to, co bude, dávno už je. Bůh obnovuje, co zmizelo.
     ¹⁶Ještě jinou věc jsem zpozoroval pod sluncem: místo práva – nespravedlnost, místo spravedlnosti – nepravost. ¹⁷Řekl jsem si pro sebe: „Bůh bude soudit spravedlivého i hříšníka, vždyť čas je určen pro každou činnost a každý skutek.“ ¹⁸Řekl jsem si pro sebe: Pokud jde o lidi, Bůh je zkouší a ukazuje, že jsou vlastně jen živočichy. ¹⁹Neboť osud lidí i zvířat je stejný: umřou jedni jako druzí. Dech života je všem stejný: Nemá přednost člověk před zvířetem, neboť všechno je marnost. ²⁰Všechno skončí na jednom místě:
všechno je z prachu
a v prach se všechno vrátí.
     ²¹Kdo ví, zda dech života lidí vystoupí nahoru a dech života zvířat sestoupí dolů, do země? ²²Z toho jsem poznal, že jen to je dobré, aby se člověk radoval ze svého konání, neboť to je jeho úděl. Kdo mu ukáže, co bude po něm?
 

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy na knihu Kazatel

     Jak je psáno, je čas k narození i čas k umírání. Kazatel tu hned na počátku krásně uzavírá svými slovy tyto nezbytné zásnuby, spojující zrození se smrtí. Neboť smrt následuje po narození nevyhnutelně a každé zrození se rozplývá v  zánik.
     Je čas k narození i čas k umírání,¹ říká Kazatel. Kéž se i já narodím v pravý čas a zemřu v pravou hodinu! Nikdo přece nemůže říci, že Kazatel tu má na mysli zrození, které se stalo bez mé vůle, a přirozenou smrt a že jsou podle něho projevem dokonalé ctnosti. Neboť porod nezávisí na vůli ženy a smrt není následek svobodného rozhodnutí umírajících. A to, co není závislé na naší vůli, nemůže být nazváno ctností ani neřestí. Tím, co Kazatel říká, máme tedy rozumět správný čas zrození a pravý čas smrti.
     Zdá se mi, že o správný a ne předčasný porod se jedná, když – jak říká Izaiáš – někdo počne z bázně Boží a v porodních bolestech duše zrodí svou spásu.² V jistém smyslu jsme totiž svými vlastními rodiči, když dobrým předsevzetím a svobodným rozhodnutím sami sebe tvoříme či rodíme a přivádíme na svět.
     A činíme to tím, že přijmeme do svého srdce Boha a staneme se Božími dětmi, dětmi slávy a moci, dětmi Nejvyššího.³ Naproti tomu se ovšem zrodíme předčasně jako nedonošené a slabé děti, nebude-li v nás – jak říká apoštol – vytvořena podoba Kristova⁴." Neboť je třeba, jak rovněž říká apoštol, být dokonalým člověkem Božím.⁵
     Je-li již zřejmé, jak se v pravý čas rodíme, je už také každému jasné, jak v  pravý čas umíráme. Kupříkladu pro svatého Pavla byl každý čas příhodný pro dobrou smrt. Ve svých dopisech volá, jako by se zapřísahal: Den co den umírám – jakože jste moje chlouba⁶. Anebo jinde: Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt.⁷ Každý z nás v  sobě nese rozsudek smrti.⁸
     Přitom není žádným tajemstvím, jak Pavel každým dnem umíral: Nikdy nežil hříchu, ale stále umrtvoval údy svého těla a na vlastním těle nosil smrtelné utrpení Kristova těla;⁹ byl stále s Kristem přibit na kříž a nikdy nežil sobě, ale žil v  něm Kristus.¹⁰ To je podle mého soudu příhodná smrt, která zprostředkovává pravý život.
     Já usmrcuji a já oživuji,"¹¹ praví Hospodin – aby nebylo pochyby, že být mrtev hříchu a dostat život z Ducha je opravdu Boží dar. Bůh totiž slibuje, že skrze smrt dá člověku život.
     ¹ Kaz 3, 2
     ² srov. Iz 59, 4
     ³ srov. Lk 6, 35
     ⁴ srov. Gal 4, 19
     ⁵ srov. 2 Tim 3, 17
     ⁶ 1 Kor 15, 31
     ⁷ Řím 8, 36
     ⁸ srov. 2 Kor 1.9
     ⁹ srov. 2 Kor 4.10
     ¹⁰ srov. Gal 2, 19-20
     ¹¹ Dt 32, 39
 

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, své zemi byls milostiv kdysi, svému lidu jsi odpustil vinu.

Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Origenes)

² Pane, své zemi byls milostiv kdysi, *
      Jákobův osud jsi obrátil v dobré.
³ Svému lidu jsi odpustil vinu, *
      přikryl jsi všechny jeho hříchy.
⁴ Zadržels všechno své rozhořčení, *
      přemohl vzplanutí svého hněvu. –

⁵ Obnov nás, Bože záchrany naší, *
      od své nevole proti nám upusť!
⁶ Míníš se na nás na věky hněvat, *
      zlobu svou přenášet od rodu na rod?
⁷ To nás už nemíníš oživit znovu, *
      aby tvůj lid se radoval v tobě?
⁸ Prokaž nám, Pane, své milosrdenství, *
      uděl nám, Bože, svoji spásu! –

⁹ Naslouchat budu, co Bůh nyní poví! *
       Pán mluví zajisté jen slovy míru
   k národu svému a ke svým věrným. *
       Nemají zůstat bez naděje.
¹⁰ Blízká je zbožným pomoc Páně, *
       aby zem naši zas pokryl svou slávou.
¹¹ Milost a svornost se setkají spolu, *
       spravedlnost a pokoj se sejdou,
¹² věrnost vyraší z hlubiny země, *
       z nebe nám pokvete spravedlnost. –

¹³ Ano, Pán sám nás zahrne dobrem *
       a naše země úrodu vydá.
¹⁴ Bude ho předcházet spravedlnost *
       a v jeho šlépějích půjde pokoj.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, své zemi byls milostiv kdysi, svému lidu jsi odpustil vinu.

Ant. 2 Po tobě za noci touží má duše, hned zrána tě hledám.

¹ Sión je naše pevné město, *
      Spasitel je mu hradbou i valem.
² Otevřete brány, ať vstoupí spravedlivý lid, *
      který zachovává věrnost. –

³ Starý blud pominul, †
      je zachován pokoj, *
      pokoj, který jsme doufali od tebe.
⁴ Doufejte v Pána na všechny věky, *
      v Pána, silného Boha, navždy. –

⁷ Přímá je stezka spravedlivého, *
      ty jsi mu vyrovnal cestu.
⁸ Na cestě tvých soudů čekáme na tebe, Pane, *
      dychtivě toužíme slavit tvé jméno.
⁹ Po tobě za noci touží má duše, *
       hned zrána tě hledám.
    Až tvé soudy zasáhnou zemi, *
       naučí se obyvatelé země spravedlnosti. –

¹² Pane, ty nám dáš mír a pokoj, *
       všechny naše skutky ty sám v nás konáš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Po tobě za noci touží má duše, hned zrána tě hledám.

Ant. 3 Kéž nám svítí světlo tvé tváře, Pane.

Pokud se následující žalm použil k Pozvání, použije se žalm 94 (95).

Budiž vám známo: Pohanům je poslána tato Boží spása. (Sk 28, 28)

² Pán buď milostiv a žehnej nám! *
      Kéž nám svítí světlo jeho tváře!
³ Ať se zná tvá cesta na zemi, *
      pomoc tvou ať znají všichni lidé! –

⁴ Kéž tě, Bože, chválí národy, *
      kéž tě chválí všechny lidské rody!
⁵ Národy ať mocně jásají *
      nad tím, jak svět spravedlivě soudíš!
   Neboť právem soudíš národy, *
      všechny lidské kmeny světa řídíš. –

⁶ Kéž tě, Bože, chválí národy, *
      kéž tě chválí všechny lidské rody!
⁷ Země vydala svou úrodu. *
      Pán, náš Bůh, nám dal své požehnání.
⁸ Kéž nám žehná všemohoucí Bůh, *
      ať ho v bázni všechna země vzývá!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Kéž nám svítí světlo tvé tváře, Pane.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.
R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.
V. Pán je má skála, má tvrz a má spása.
R. Můj hrad, kde se skryji.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků.

PROSBY
Kristus nás všechny vykoupil svou krví. Klaňme se mu a pokorně ho prosme:
     PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Králi a Vykupiteli náš, vyslyš svou Církev, která tě chválí na počátku tohoto dne,
— a nauč nás, ať bez přestání oslavujeme tvou velebnost.
Tys naše naděje a síla, v tebe důvěřujeme,
— ať nikdy nedoufáme nadarmo.
Pohleď na naši slabost a pospěš nám na pomoc,
— neboť nic nemůžeme dělat bez tebe.
Pamatuj na chudé a opuštěné, aby jim nový den nebyl břemenem,
— ale útěchou a radostí.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Všemohoucí Bože, všechno, co jsi stvořil, je dobré a krásné; radostně tě za to chválíme a prosíme tě: pomáhej nám, abychom tento den naplnili účinnou láskou k tobě i k našim bratřím. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie