Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. červen 2026
Druhé mezidobí, 11. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tvář nebe rdí se purpurem,
do kraje proudí nový den,
světelné šípy letí výš,
vše nečisté ať zmizí již!

Ať přízrak tmy se odplíží,
ať hříchy mysl netíží,
ať vina, kterou na práh dne
tmy vynesly, se rozpadne.

Kéž ono ráno poslední
– čekáme na ně zkroušeni –
tak zaskvěje se nad námi,
jak dnešní den zní chválami.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

     ⁴Samson se zamiloval do ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. ⁵I přišla k ní filišťanská knížata se žádostí: „Hleď na něm vymámit, v čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra.“
     ⁶Dalila tedy naléhala na Samsona: „Prozraď mi přece, v čem spočívá tvá veliká síla a čím tě spoutat, abys byl zneškodněn?“
     ¹⁶Když jej po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, ¹⁷otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: „Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“
     ¹⁸Dalila viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala k filišťanským knížatům vzkaz: „Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán.“ Filišťanská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro. ¹⁹Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila. ²⁰Křikla: „Samsone, jdou na tebe Filišťané!“ Procitl ze spánku a pomyslil si: „Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu.“ Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. ²¹Filišťané se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli do Gazy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít.
     ²²Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat. ²³Filišťanská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému Bohu Dagonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“

     ²⁴Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil.“

     ²⁵Rozjařili se a křičeli: „Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi dva sloupy. ²⁶Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“ ²⁷Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna filišťanská knížata. I na střeše bylo tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.

     ²⁸I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Pane, Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi, prosím, jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Filišťanech pomstu za svoje oči!“ ²⁹Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. ³⁰A řekl: „Ať zhynu zároveň s Filišťany!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.

     ³¹I sestoupili jeho bratři a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izraele po dvacet let.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Co je na tom divného, milovaní bratři, že nás Bůh naučil právě takovéto modlitbě? A že jako náš učitel shrnul všechny naše prosby do několika spasitelných vět? Už dávno to přece předpověděl prorok Izaiáš, když plný Ducha Svatého mluvil o Boží velebnosti a lásce: Slovo dokoná a zkrátí ve spravedlnosti, praví, neboť Bůh rychle provede na celé zemi, co řekl.¹ Neboť když náš Pán Ježíš Kristus přišel jako Boží Slovo pro všechny, chtěl shromáždit učené i neučené a dát spasitelné přikázání všem bez rozdílu pohlaví a věku; proto vytvořil skvělý souhrn svých přikázání, aby se paměť těch, kdo se učí nebeské nauce, nemusela namáhat, ale aby se rychle naučili tomu, co je nezbytné k prosté víře.
     A tak, když učil, co je věčný život, se vznešenou a božskou stručností vyjádřil tajemství života slovy: Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.² Stejně, když vybíral ze Zákona a Proroků první a největší přikázání, říká: Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. To je první přikázání, druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.³ A jinde: Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci.⁴
     Avšak Pán nás učil se modlit nejen slovy, ale i skutky: sám se přece často vroucně modlil a svědectvím svého příkladu ukazoval, co máme dělat, jak stojí v Písmu: Uchyloval se na opuštěná místa a tam se modlil.⁵ A jinde: Vyšel na horu, aby se modlil, a celou noc strávil v modlitbě s Bohem.⁶
     Ale Pán se nemodlil a neprosil za sebe. – Vždyť proč by také prosil za sebe, když byl bez viny? Modlil se ovšem za naše provinění, jak sám prohlašuje, když říká Petrovi: Satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla.⁷ A později prosí Otce za všechny lidi, když praví: Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás.⁸
     Tak veliká je Boží dobrota a láska : Bůh chce naši spásu a nespokojuje se tím, že nás vykoupil svou krví, ale ještě za nás také prosí. A všimněte si, po čem toužil, když se za nás modlil: abychom setrvali v jednotě tak, jako jsou jedno Otec a Syn.
     ¹ srov. Řím 9, 28; Iz 10, 22-23
     ² Jan 17, 3
     ³ Mk 12, 29-31; Mt 22, 37-40
     ⁴ Mt 7, 12
     ⁵ Lk 5, 16
     ⁶ Lk 6, 12
     ⁷ Lk 22, 31-32
     ⁸ Jan 17, 20-21

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Ty jsi mi nablízku, Pane, věrně platí tvá ustanovení.

¹⁴⁵ Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
         poslušen budu tvých přikázání!
¹⁴⁶ Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
         budu tvé příkazy poctivě plnit. –

¹⁴⁷ S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
         s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
¹⁴⁸ Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
         hloubat chci o tvém rozhodnutí. –

¹⁴⁹ Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
         uděl mi život podle své vůle!
¹⁵⁰ Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
         vzdáleni přitom zákonu tvému. –

¹⁵¹ Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
         věrně platí tvá ustanovení.
¹⁵² Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
         že jsi je stanovil na všechny věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ty jsi mi nablízku, Pane, věrně platí tvá ustanovení.

Ant. 2 Tvá moudrost, Pane, ať je se mnou a se mnou ať pracuje.

¹ Bože mých otců a Pane milosrdenství, *
      ty jsi udělal vesmír svým slovem,
² vyzbrojil jsi člověka svou moudrostí, *
      aby panoval tvorům, které jsi stvořil,
³ a spravoval svět rozvážně a spravedlivě, *
      a vykonával vládu čistým srdcem:
⁴ dej mi moudrost, která prodlévá u tvého trůnu, *
      a nevylučuj mě z počtu svých dětí!
⁵ Neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, †
      člověk slabý a krátkého věku *
      a jen málo chápu z toho, co je zákon a právo; –

⁶ neboť i kdyby někdo z lidí platil za dokonalého, *
      chybí-li mu tvá moudrost, bude považován za nic. –

⁹ S tebou je tvá moudrost a zná tvoje díla, *
      a byla při tom, když jsi tvořil svět;
   ona ví, co se líbí tvým očím, *
       co je správné podle tvých přikázání. –

¹⁰ Sešli ji z posvátných nebes, *
       pošli ji od trůnu tvé velebnosti,
    aby se mnou byla a se mnou pracovala, *
       a abych poznal, co se tobě líbí. –

¹¹ Neboť ona ví všecko a rozumí všemu, †
       rozvážně mě povede ve všech mých činech *
       a bude mě chránit svým leskem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Tvá moudrost, Pane, ať je se mnou a se mnou ať pracuje.

Ant. 3 Věrnost Páně na věky.

Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)

¹ Velebte Pána, všichni lidé, *
      slavte ho, všechny národy! –

² Nad námi mocná jeho milost *
    a věrnost Páně na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Věrnost Páně na věky.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
V. Ty jsi můj úděl v zemi živých.
R. Ty jsi mé útočiště.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.

PROSBY
Bůh vyvýšil Pannu Marii nade všechno tvorstvo. Prosme ho proto s důvěrou:
     POHLEĎ NA MATKU SVÉHO SYNA A VYSLYŠ NÁS.

Otče milosrdenství, děkujeme ti za to, že jsi nám dal Marii za matku a vzor našeho života,
— na její přímluvu posvěť naše srdce.
Maria, tvá věrná služebnice, uchovávala tvá slova ve svém srdci,
— na její přímluvu učiň i z nás služebníky a učedníky tvého Syna.
Ty jsi na ni seslal svého Ducha a ona počala Ježíše, tvého Syna,
— na její přímluvu daruj i nám plody Svatého Ducha.
Tys posiloval Marii stojící pod křížem a naplnil jsi ji radostí ze zmrtvýchvstání svého Syna,
— na její přímluvu zmírni naše soužení a posilni naši naději.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, ty jsi původce naší spásy; dej nám ducha pravé zbožnosti, ať tě oslavujeme celým svým životem už zde na zemi, abychom tě i v nebi mohli bez přestání chválit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie